59 CO 221/2021-285 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu, aby mu žalovaná byla povinna platit na jeho výživu nerozvedeného manžela částku 100.000 Kč měsíčně do 25. dne v měsíci, počínaje dnem podání žalobního návrhu (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 100.218 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II). 2. V odůvodnění svého rozhodnutí soud I. stupně v podstatném uvedl, že neshledal naplnění předpokladů ustanovení § 697 odst. 1 o. z., neboť nelze dovodit, že životní úroveň obou manželů se zásadně liší v neprospěch žalobce. Poukázal na to, že žalobce žije sám v bytě patřícím jeho rodičům, má příjem ze zaměstnání cca 39.700 Kč měsíčně, své měsíční náklady vyčíslil částkou 29.130 Kč v červenci 2020, 22.170 Kč v srpnu a září 2020, 26.000 Kč v říjnu 2020 a 25.000 Kč od listopadu 2020. Žalovaná žije se synem účastníků v rodinném domě v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví účastníků, její měsíční příjem od července do prosince 2020 činil cca 102.273 Kč, od ledna do června 2021 cca 90.500 Kč, své měsíční náklady vyčíslila částkou 158.421 Kč bez nákladů na jídlo, hygienické prostředky a oblečení. Rozdíl mezi příjmy a výdaji u žalobce činí 14.700 Kč, u žalované v období od července do prosince 2020 - 56.148 Kč a od ledna do června 2021 - 67.921 Kč. Žalovaná se podrobila lékařskému zákroku, který byl naplánován ještě před podáním žaloby, nelze proto dle soudu I. stupně při stanovení výživného vycházet z potencionality jejích příjmů (§ 913 o. z.). Mezi příjmy účastníků je po započtení jejich výdajů markantní rozdíl v neprospěch žalované, které nezbývá ani minimum volných finančních prostředků k zajištění ostatních potřeb a žalovaná je nucena část svých výdajů hradit z předchozích úspor. Životní standard žalované žijící v rodinném domě a jezdící vlastním vozidlem se oproti žalobci žijícímu v pronajatém bytě a jezdícímu ve vozidle zapůjčeném rodiči jeví na první pohled jako vyšší, ale je nutné přihlédnout k tomu, že žalovanou jsou výdaje financovány z jejích předchozích úspor a na institut vyživovací povinnosti mezi manžely je třeba nahlížet jako na součást celého komplexu majetkových vztahů v rodině, tedy i uspokojování a obstarávání potřeb rodiny a úpravy společného jmění manželů, které v případě účastníků nevzniklo, a s přihlédnutím k vyživovací povinnosti rodičů k dětem. 3. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud I. stupně aplikoval ust. § 150 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované přiznal ¼ z vyčíslených nákladů 400.870,58 Kč. Zohlednil, že žalobce má povinnost přispívat na výživu nezletilého dítěte 5.000 Kč měsíčně, žalobu podal po ukončení dlouhodobého vztahu s žalovanou, kdy mu nemusel být znám zdravotní stav žalované, v důsledku kterého se jí podstatně snížil příjem. V důsledku úhrady náhrady nákladů by nebyl schopen plnit soudem stanovenou vyživovací povinnost k nezletilému dítěti a vystavil by se možnosti čelit trestněprávním následkům jejího neplnění. 4. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. 5. Žalobce v odvolání namítal, že soud I. stupně nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem nebo označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem, neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. V konkrétnu žalobce namítal, že podání žaloby bylo důvodné, neboť ke dni podání byla životní úroveň účastníků zásadně jiná, což potvrdila svědecká výpověď [jméno] [příjmení], rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 14. 10. 2020, č. j. P 148/2020-78 a přiznání k dani z příjmů žalované za rok 2020, podle kterého její průměrný další měsíční příjem činil 48.388 Kč. Žalobce vyzval žalovanou ke sdělení údajů o příjmech a nabytých nemovitých věcech, na kterou nereagovala a takové jednání nemůže dle žalobce požívat právní ochrany. Majetkové poměry, zejména příjmy obou stran nebyly dle žalobce soudem I. stupně zohledněny spravedlivě. Soud I. stupně se dotazoval na výši příjmu žalobce, ačkoliv své příjmy a majetkové poměry označil, žalovanou k doložení jejích příjmů u zaměstnavatele nebo na úřadu práce nevyzval a důkaz neprovedl. Soud I. stupně nepřihlédl také k vyjádření žalované ze dne [datum] v řízení u Okresního soudu Brno - venkov sp. zn. 5 C 273/2020, kde žalovaná uvádí, že od ledna 2020 minimálně do dubna 2021 hradila měsíčně 26.957 Kč na hypoteční úvěr u [právnická osoba] a na hypoteční úvěr u [právnická osoba] hradila 2.104,17 Kč, 11x 2.079,17 Kč, 4x 2.500 Kč, 2.104,17 Kč, 3x 2.079,17 Kč. Žalobce namítal, že mu na uzavření životního pojištění oproti žalované v průběhu manželství nezbyly finanční prostředky, neboť jej žalovaná přesvědčila, aby si zúžili společné jmění manželů, osvojil si syna žalované a vzali si úvěr. Žalovaná všechen svůj příjem zhodnotila, neboť ho investovala, žalobce si stěží bude moct koupit nemovitost v budoucnu. Dle žalobce měl soud I. stupně zkoumat, zda se žalovaná bez důležitého důvodu nevzdala výhodnějšího zaměstnání nebo majetkového prospěchu a měl vyhovět jeho návrhu na dokazování dotazem na úřad práce nebo pravděpodobného zaměstnavatele žalované. K životní úrovni účastníků žalobce namítal, že žalovaná byla schopna dostát svým závazkům vůči finančním institucím, generovat zisk, absolvovala několik zahraničních dovolených, nemusela propustit chůvu a platí synovi golf a soukromou školu. Za nesprávný považoval žalobce závěr soudu I. stupně, že mezi příjmy účastníků po započtení výdajů je markantní rozdíl v neprospěch žalované a že životní standard žalobce je zřetelně odlišný od standardu žalované, když životní standard manželů je definován nejen jejich příjmem, ale též dalšími majetkovými a osobními poměry jako jsou úspory, nemovitý majetek, pojistky apod. Protože žalovaná je schopna měsíčně vydávat částku 158.421 Kč, žalobce maximálně částku 39.700 Kč, je rozdíl mezi životním standardem žalobce a žalované 118.721 Kč a žalobce by měl dostávat od žalované nejméně polovinu rozdílu, tj. částku 59.360,50 Kč měsíčně. K nákladovému výroku žalobce namítal, že jsou dány okolnosti zvláštního zřetele hodné spočívající v jeho osobní, výdělkové a majetkové situaci a v povaze uplatněného nároku a okolnostech jeho uplatnění, k čemuž uvedl, že žalovaná přes výzvu nesdělila údaje o svých příjmech a jmění. Lhůta pro plnění je pak nepřiměřeně krátká. Žalobce navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo změněno tak, že žalované bude uloženo platit mu na výživném částku 59.360,50 Kč měsíčně od [datum] do právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků a nahradit mu náklady řízení před soudy obou stupňů, případně aby bylo zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaná napadla odvoláním nákladový výrok II. rozsudku soudu I. stupně. Nesouhlasila s aplikací ust. § 150 o. s. ř. a namítala, že soud I. stupně založil rozhodnutí na hypotéze, že žalobci nemusely být známy zdravotní obtíže žalované. Poukázala na to, že žalobce měl plnou dispozici s předmětem řízení a mohl v jeho průběhu vzít návrh zpět, neboť žalovaná se od počátku bránila tím, že ztratila v důsledku operace a zdravotních potíží výdělkové možnosti. Žalobce byl zastoupen advokátem, který má poučovací povinnost vůči klientovi a žalobce musel být proto poučen, že v případě neúspěchu hodnota sporu se rovná pětinásobku ročního plnění. Žalovaná nesouhlasila ani se závěrem, že žalobce by na úhradu nákladů řízení použil primárně prostředky na úhradu výživného pro nezletilé dítě, neboť nebylo prokazováno, z čeho by žalobce náklady řízení hradil. Žalobce naopak prokazoval, že si vzal půjčku 100.000 Kč, kterou je schopen hradit, aniž by mu dluh na výživném vznikal. Soud I. stupně mohl navíc umožnit žalobci uhradit náklady řízení s delší dobou splatnosti nebo ve splátkách. Žalovaná navrhla, aby napadený výrok byl změněn tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám jejího zástupce částku 400.870,58 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 7. Odvolací soud konstatuje, že žalobce i žalovaná podali odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), jsou osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), odvolání směřují proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.) a žalobce, jenž odvolání směřuje do výroku o věci samé, v něm uvádí způsobilé odvolací důvody podřaditelné pod ust. § 205 b, d), g) o. s. ř. 8. Po přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení jemu předcházejícího (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobce důvodné není a odvolání žalované je opodstatněné. 9. Jelikož žalobce v odvolacím řízení žádal napadený rozsudek změnit tak, že žalované bude uložena povinnost platit mu výživné v částce 59.360,50 Kč měsíčně, nastal suspenzivní účinek odvolání ve vztahu k uplatněnému nároku na výživné v tomto rozsahu, tzn. pro výživné ve výši 59.360,50 Kč měsíčně (§ 206 odst. 2 o. s.