60 CO 193/2022-209 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. 6. 2022, č. j. 11 C 131/2021-166 byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 40.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 40.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Výrokem II. byla žalobci uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 15.000 Kč. Soud I. stupně uzavřel, že žalovaná podepsala listiny označené jako smlouva o zápůjčce, potvrzení o převzetí hotovostní platby a uznání dluhu, podle kterých měl žalobce poskytnout žalované zápůjčku 40.000 Kč. Soud I. stupně na základě výpovědi účastníků a svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dospěl k závěru, že těmito důkazy byly citované listiny a existence dluhu zpochybněny a žalobce neprokázal, že by žalované předal 40.000 Kč. Soud I. stupně přitom výpověď žalobce hodnotil jako nevěrohodnou s ohledem na jeho předchozí trestní odsouzení. Soud I. stupně dále dovozuje i neplatnost smlouvy o zápůjčce z důvodu extrémního přezajištění pohledávky. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém nesouhlasí s tím, že se soud I. stupně rozsáhle zabývá trestní minulostí žalobce a jeho důvěryhodností s odkazem na jeho odsouzení v roce 2013. Tímto bylo porušeno právo na spravedlivý proces a porušena presumpce neviny, když s poukazem na předchozí odsouzení související s nepravdivými listinami dovozuje nepravdivost i listin v této věci a de facto tvrdí, že žalobce spáchal další trestný čin. Upozorňuje na to, že žalovaná podala na žalobce v souvislosti s touto věcí trestní oznámení, které však bylo doloženo. Navíc podle § 83 odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb. se na žalobce hledí jako by nebyl odsouzen. K prokázání nepravdivosti listin nemůže postačovat pouze trestní minulost účastníka řízení. Dále žalobce namítá, že rozhodnutí je nesrozumitelné, když soud na jedné straně dovozuje, že smlouva nebyla uzavřena, neboť nedošlo k předání zapůjčené částky a na druhé straně dovozuje neplatnost smlouvy z důvodu přezajištěné pohledávky. Dovozuje nesprávné právní hodnocení platnosti smlouvy. Nesouhlasí s hodnocením důkazů učiněným soudem I. stupně, poukazuje na to, že svědek [jméno] [příjmení] má zájem na projednávané věci a svědkyni [jméno] [příjmení] soud v jejím sporu s žalobcem neuvěřil. Proti tomuto žalobce předložil žalovanou podepsané listiny, které nárok žalobce potvrzují a nemohou být zpochybněny nevěrohodnými důkazními prostředky. 3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání považuje hodnocení důkazů soudem I. stupně za správné, stejně jako skutkové závěry soudu I. stupně. Navrhuje potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně. Poukazuje také na to, že dluh reálně nevznikl. 4. Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilé odvolací důvody, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně. 5. Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá (§ 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 6. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce (§ 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 7. Soud I. stupně se předmětnou věcí z pohledu shora uvedených ustanovení zabýval, z provedeného dokazování učinil správná skutková zjištění, z nichž dospěl ke správným právním závěrům. Odůvodnění rozsudku soudu I. stupně je správné a přesvědčivé a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Odvolací soud proto rozsudku soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 8. Odvolací námitky žalobce spočívají především v tom, že soud I. stupně nesprávně hodnotil provedené důkazy a v důsledku tohoto učinil nesprávný závěr o skutkovém stavu. Odvolací soud však neshledal v provedeném hodnocení důkazů a skutkových závěrech soudu I. stupně takové nesrovnalosti, které by indikovaly nutnost opakovat dokazování provedené soudem I. stupně a přehodnocení skutkových závěrů. Hodnocení důkazů jednotlivě i ve svém souhrnu, nemá nelogický základ a vychází z obsahu provedených důkazů. Následně dovozené skutkové závěry potom mají oporu v tomto hodnocení důkazů a obsahu těchto důkazů. Pokud soud I. stupně dospěl k závěru, že svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v kontextu s charakterem, obsahem listin a jejich časovou souvislostí, zpochybňují správnost obsahu smlouvy o zápůjčce a uznání tohoto dluhu a potvrzení o předání předmětu zápůjčky, tak nelze uzavřít, že by se tento skutkový závěr soudu I. stupně jevil zjevně jako nesprávný a nelogický. 9. Odvolacímu soudu se nejeví jako nepřiměřené hodnocení věrohodnosti osoby žalobce. Odvolací soud doplnil dokazování k věrohodnosti výpovědi žalobce níže uvedenými důkazy, které jsou přípustné i po koncentraci řízení dle § 205a písm. c) o. s. ř. I pokud odvolací soud nepřihlédne k odsouzení žalobce v trestním řízení rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 5. 4. 2017, č. j. 18 T 252/2016-1764, které je zahlazeno, jsou závěry soudu I. stupně k věrohodnosti osoby žalobce správné. Důvody uvedené soudem I. stupně pro závěr o nevěrohodnosti žalobce jsou logické. Odvolací soud nadto zjistil, z rozhodnutí Okresního soudu v Kroměříži č. j. 7 C 115/2021-70, usnesení Okresního soudu ve [obec] č. j. 24 EXE 421/2021-74 a usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] č. j. 60 Co 172/2021-152, že žalobce vystupoval při provádění finančních transakcí a poskytování zápůjček nestandartním způsobem a ve všech případech protistrana v těchto věcech tvrdí, že jim předmět zápůjčky neposkytl nebo ho neposkytl v plné výši. Je pravdou, že tato rozhodnutí nejsou pravomocná, přičemž nebylo námitkám dlužníků žalobce vyhověno, avšak odvolací soud zohlednil, že v podstatě stejné námitky vznáší osoby, které přišly do styku s žalobcem ve finančních transakcích a jejich námitky jsou skutkově totožné. To, že nebylo svědkyni [příjmení] v řízení proti žalobci vyhověno, ještě neznamená její nevěrohodnost, neboť občanskoprávní řízení stojí na zásadě kontradiktornosti, tedy že výsledek sporu odpovídá aktivitě účastníka, který je povinen tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat a pokud se mu to nezdaří, může to vést k jeho neúspěchu ve věci. Samotná skutečnost, že námitkám svědkyně [příjmení] nebylo v jejím řízení vyhověno, stejně jako že nebylo vyhověno protistraně žalobce ve shora uvedených rozhodnutích, nevede bez dalšího k tomu, že závěry o nevěrohodnosti žalobce byly zpochybněny. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobce neposkytl žalované předmět zápůjčky, ačkoliv o zápůjčce byla sepsána smlouva, bylo potvrzeno písemně převzetí zápůjčky a dluh byl uznán. Tento závěr soudu I. stupně je v souladu s výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení] a také v souladu s tím, co tvrdí jako obranu protistrana žalobce v řízeních u Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 7 C 115/2021-70, Okresního soudu ve [obec] sp. zn. 24 EXE 421/2021 a u Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] sp. zn. 60 Co 172/2021 (věc Okresního soudu ve [obec] sp. zn. 11 C 111/2020). Žalobce poukazuje na to, že všechny tyto osoby mají na projednávaných věcech zájem. To sice je pravda, avšak jde o osoby, u kterých nebyl zjištěn žádný vzájemný vztah a jejich obrana přitom stojí na téměř totožných skutečnostech. Lze se přihlásit k závěru o věrohodnosti svědků [příjmení] a [příjmení], když jejich tvrzení jsou v souladu s obranou uplatněnou ve shora uvedených řízeních, když dotčené osoby nemají vzájemný vztah a nemohly tedy tvrdit obranu založenou na stejných skutkových tvrzeních po vzájemné domluvě. 10. Pokud žalobce namítá, že rozhodnutí soudu I. stupně je nesrozumitelné, neboť na jednu stranu uzavírá, že smlouva vůbec nevznikla, protože předmět zápůjčky nebyl předán a na druhou stranu tvrdí, že tato smlouva je neplatná, tak odvolací soud má za to, že závěry soudu I. stupně k neplatnosti smlouvy o zápůjčce jsou nadbytečné a není důvod se jimi zabývat za situace, kdy předmět zápůjčky nebyl žalované předán a zápůjčka nevznikla. Z rozhodnutí soudu I. stupně lze dovodit, že primárně je žaloba zamítnuta z důvodu, že smlouva o zápůjčce nevznikla a v tomto směru lze rozhodnutí soudu I. stupně přezkoumat, když je zřejmé, z jakých důvodů byla žaloba zamítnuta. Proto nepovažoval odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně za nepřezkoumatelné. 11. Smlouva o zápůjčce je tzv. reálným kontraktem a smlouva vznikne a