60 CO 96/2022-56 — Krajský soud v Brně

1. Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14. 4. 2022, č. j. 15 C 29/2022-45, bylo rozhodnuto, že řízení o zaplacení částky ve výši 1.241 Kč s příslušenstvím se zastavuje (výrok I.), žalobkyni se soudní poplatek nevrací (výrok II.), žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4.635 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok III.). 2. Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně v podstatných částech tím, že žalobkyně učinila zpětvzetí žalobního návrhu v celém rozsahu, proto soud řízení zastavil v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., když souhlas žalovaného v daném případě nebyl vyžadován. Výrokem II. rozhodl soud I. stupně o nevrácení zaplaceného soudního poplatku podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a contrario. Zaplacený soudní poplatek se žalobkyni nevrací, nelze vrátit ani jeho poměrnou část. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně na základě § 146 odst. 2 o. s. ř. Jelikož žalovaný učinil započtení pohledávky jako procesní obranu v rámci řízení, čehož důsledkem bylo zpětvzetí žalobního návrhu ze strany žalobkyně, pak lze uzavřít, že žalovaný nese procesní zavinění na zastavení řízení. 3. Proti tomuto usnesení podal odvolání žalovaný. Toto odvolání směřuje proti výroku III. napadeného usnesení. V podstatných částech svého odvolání žalovaný namítl neúčelnost odměny a hotových výdajů za úkon doplnění žaloby z [datum], přičemž tento úkon žalobkyně učinila sama, aniž by reagovala na vyjádření z [datum]. Přiznání odměny a hotových výdajů za zpětvzetí žaloby je v rozporu s obecnou představou o spravedlnosti. Na dané rozhodnutí nelze aplikovat právní názor z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 4 Cmo 178/96 z 7. 3. 1996, neboť v této konkrétní věci pohledávka žalovaného vznikla před vznikem pohledávky žalobce. Soud I. stupně dále neaplikoval ustanovení § 14b odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že přizná náhradu nákladů řízení žalovanému a přizná mu i náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. K podanému odvolání se písemně vyjádřila žalobkyně. V podstatných částech svého vyjádření uvedla, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142a, § 146 odst. 2 o. s. ř., když v řízení byl pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně. Co do rozsahu přiznání náhrady nákladů řízení se pak žalobkyně plně ztotožňuje s odůvodněním napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně. Z ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., vyplývá, že limitace sazby podle tohoto ustanovení se týká pouze úkonů do podání návrhu na zahájení řízení včetně. Navrhla, aby bylo napadené usnesení ve výroku III. potvrzeno a aby bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně v napadené části (§ 212 věta první o. s. ř.) a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.), a aniž musel v této věci nařídit jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. 6. Podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže bylo řízení zastaveno. 7. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). 8. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že: 1) Rozhodování o náhradě nákladů řízení obecně ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. 2) [obec] zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Smyslem využití této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se v souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. 3) Zavinění typicky může spočívat např. v tom, že účastník podal žalobu ve věci, o níž bylo již pravomocně rozhodnuto nebo v níž už probíhá jiné řízení, že podal žalobu proti někomu, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nebo že vzal žalobu zpět. 4) Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu na jeho zahájení, žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného. K tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, musí být splněny zároveň obě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. 5) Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z práva procesního, je na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu, nutno usuzovat z procesního hlediska (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce). Jde tedy o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku, či nikoliv. Přitom není významné, zda žalovaný uspokojil žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost; podstatné je, zda žalobcův požadavek byl uspokojen. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva. K uvedenému odkazuje odvolací soud např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 170/2015 (a v něm citovaná rozhodnutí), na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2016, sp. zn. 26 Cdo 128/2016, a ze dne 18. srpna 2016, sp. zn. 33 Cdo 5572/2015. 9. Současně platí, že § 146 odst. 2 o. s. ř. je ve vztahu k § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ustanovením zvláštním; postup podle § 146 odst. 1 písm. b) o․ s. ř. přichází v úvahu teprve tehdy, nedošlo-li k zastavení řízení v důsledku zavinění některého z účastníků řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 4308/2013). 10. V projednávané věci žalobkyně uplatnila žalobou nárok na zaplacení dlužného pojistného ve výši 1.041 Kč za období od [datum] do [datum] a nárok na zaplacení částky 200 Kč představující poplatek za odeslání předžalobní upomínky. Nárok žalobkyně tedy vychází z pohledávky žalobkyně na pojistném za období od [datum] do [datum] a z pohledávky žalobkyně na poplatku za odeslání předžalobní upomínky. 11. V podání ze dne [datum] uvedl žalovaný, že proti tomuto žalobou uplatněnému nároku žalobkyně započítává svůj nárok vůči žalobci na zaplacení přeplatku na pojistném za období od [datum] do [datum]. Tento nárok žalovaného tedy vychází z pohledávky žalovaného na pojistném za období od [datum] do [datum]. Z obsahu podání žalovaného z [datum] vyplývá, že žalovaný svůj nárok pouze započítává do výše žalobkyně uplatněného nároku a dalšího plnění se v tomto konkrétním řízení po žalobkyni nedomáhá. Z tohoto důvodu se v podání z [datum] nejedná o vzájemný návrh, nicméně jde o námitku započtení (kompenzační námitku), k tomu srov. [příjmení], J. a kolektiv: Občanské soudní řízení (soudcovský komentář), [příjmení] [jméno], § 79-180 občanského soudního řádu, vydání druhé, doplněné a upravené. [obec]: [právnická osoba], 2016, s. 110. 12. Podmínkami započtení podle § 1982 a násl. o. z. se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4967/2017. Vysvětlil v něm mimo jiné, že započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek zúčtováním (odpočtem), při němž dochází k oboustrannému uspokojení účastníků závazkového vztahu. Ve vztahu k pohledávce, proti které je započtení uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka), jde o náhradní způsob uspokojení věřitele, který se obejde bez reálného poskytnutí předmětu plnění; namísto něj je poskytnuta hodnota spočívající ve zproštění vzájemného dluhu. Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použita (aktivně započítávaná pohledávka), představuje započtení faktické vymožení této pohledávky, a to bez souhlasu protistrany, případně i proti její vůli. Na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení, a okamžikem, kdy je započtení realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), její vymahatelnost (§ 1987 odst. 1 o. z.). Součástí vymahatelnosti je splatnost pohledávky. Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním, tj. prohlášením o započtení vůči druhé straně (§ 1982 odst. 1 o. z.). Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení (