70 CO 137/2021-216 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 70 000 (I. výrok) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 692 (II. výrok). 2. Soud prvního stupně ve svém zamítavém rozsudku dospěl k závěru, že Policie České republiky v rámci trestního stíhání žalobce vypracovala zprávu o jeho pověsti, která je obsažena v trestních spisech Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], v níž je uvedeno, že žalobce se v minulosti dopustil přestupkových jednání. Pokud žalobce tvrdil, že přestupková jednání neskončila pravomocným rozhodnutím o přestupku (a že se tedy těchto přestupků nedopustil) a že byl vypracováním a textem zprávy o pověsti poškozen, přičemž újma spočívá v nepřiměřenosti vydaných rozsudků, jsou trestní rozsudky závazné, nezměnitelné a platí zde princip správnosti. Veškeré námitky žalobce bylo třeba řešit v trestním řízení a soudu v civilním řízení nepřísluší hodnocení důkazů v trestním řízení a úvaha o nepřiměřenosti trestu v trestním řízení. 3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, kterým se domáhal jeho změny vyhověním žalobě. Odvolání je z převažující části citací judikatury, nicméně je z něj seznatelné, že žalobce namítá, že zpráva o pověsti obsahovala lživá tvrzení o tom, že se žalobce dopustil přestupkových jednání v oblasti občanského soužití, což v trestním řízení mělo vliv na úvahy o osobě žalobce. 4. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Namítla, že nesouhlasu žalobce se závěry soudu prvního stupně nelze přiznat relevanci, újma žalobce je toliko hypotetická a není zde presumována. Obsah zprávy nebyl veřejně prezentován a v trestním řízení neměl vliv na trestní odpovědnost žalobce a jeho pravomocné odsouzení. Není dána ani příčinná souvislost mezi újmou, která údajně měla vzniknout, a nesprávným úředním postupem. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o.s.ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contr. o.s.ř.), a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející i nad rámec odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné. 6. Odvolací soud předesílá, že ve věci šlo (v projednávaném rozsahu) o v pořadí již druhý zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, neboť předchozí zamítavý rozsudek byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2020, č. j. 70 Co 41/2020-152, zčásti potvrzen, zčásti zrušen při zastavení řízení a postoupení věci státnímu zastupitelství a toliko v daném rozsahu byl zrušen s vrácením věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Na toto předchozí rozhodnutí odvolacího soudu lze pro stručnost odkázat, in concreto především v jeho odst. 10-11 a 14, a vyjádřit současně údiv nad jeho nerespektováním soudem prvního stupně, které vedlo k potřebě dokazování v odvolacím řízení. 7. Z hlediska toho, která organizační složka státu je oprávněna ve věci jednat z hlediska rozhodných okolností, uvedených v odst. 10 předešlého rozhodnutí odvolacího soudu, dospěl odvolací soud k závěru, že Policie ČR vypracovala zprávu o pověsti žalobce jako orgán činný v trestním řízení figurující v prošetřování trestní věci žalobce, z čehož vyplývá, že za Českou republiku ve věci jedná Ministerstvo spravedlnosti a nikoli Ministerstvo vnitra (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 31 Cdo 874/2015). Z trestního spisu č. KRPB [číslo] [rok] [číslo] se totiž podává, že obvodní oddělení policie [obec] prošetřovalo danou trestní věc žalobce (zanedbání povinné výživy) a v tomto rámci vypracovalo předmětnou zprávu o pověsti žalobce ze dne [datum] ([číslo listu] trestního spisu). Dle nezpochybněných skutkových zjištění soudu prvního stupně se zprávy o pověsti žalobce obdobného obsahu (ze dne [datum] a [datum]) nacházejí v trestních spisech Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. 8. Odvolací soud po provedeném dokazování zjistil, že v předmětných zprávách bylo o žalobci uvedeno, že v minulosti se dopustil přestupkových jednání, a to mimo jiné přestupků proti občanskému soužití ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]. Ohledně prve uvedeného jednání však došlo k odložení věci, jelikož správní orgán nezjistil skutečnosti, které by odůvodňovaly zahájit přestupkové řízení (záznam [stát. instituce] o odložení věci ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ohledně na druhém místě uvedeného jednání došlo ze stejného důvodu rovněž k odložení věci (záznam [stát. instituce] o odložení věci ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ohledně jednání třetího došlo k zastavení řízení, neboť spáchání skutku není přestupkem (rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ohledně posledně uvedeného jednání pak došlo k odložení věci, neboť došlé oznámení neodůvodňovalo zahájení řízení (sdělení [stát. instituce] ze dne [datum]). Jde-li o zbývající ve zprávách tvrzené přestupky žalobce proti občanskému soužití, nelze o nich na základě obsahu spisu učinit žádné závěry a dokazování vedené pouze za tímto účelem by již bylo poněkud nehospodárné. K níže uvedenému závěru o nutnosti konstatování porušení práva a současné nemožnosti přiznání finanční satisfakce jsou totiž plně postačující již učiněná zjištění. 9. Odvolací soud se zřetelem k uvedenému konstatuje, že vzhledem k formulaci předmětných zpráv došlo v případě obou zpráv k nesprávnému úřednímu postupu Policie České republiky ve smyslu § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. v podobě porušení principu presumpce neviny žalobce, chráněného v zákonné rovině původně v § 73 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. a posléze v § 69 odst. 2 větě první zákona č. 250/2016 Sb. Tento princip vyplývá již z čl. 6 odst. 2 Úmluvy a v ústavněprávní rovině je potom vyjádřen v čl. 40 odst. 2 Listiny. Byť je tato úprava spojena s odpovědností za trestné činy, podle ustálené judikatury se týká i přestupků. Princip presumpce neviny se současně týká nejen postupu orgánů v daných řízeních, nýbrž právě i podávání informací o nich, a to dokonce i osobami soukromého práva (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 577/13 mutatis mutandis). 10. Oproti názoru žalované je přitom nemajetková újma vzniklá žalobci v příčinné souvislosti s výše zmíněnými nesprávnými úředními postupy dána bez ohledu na to, že zprávy nebyly zveřejněny (což by mělo vliv pouze na rozsah újmy žalobce) a staly se jen součástí soudních spisů, do kterých měl přístup toliko omezený okruh osob. V režimu zákona č. 82/1998 Sb. se o vztah příčinné souvislosti jedná, vznikla-li újma následkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, tedy je-li nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup a újma ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, k újmě by nedošlo (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 30 Cdo 883/2021). V případě porušení principu presumpce neviny nepravdivým tvrzením o spáchání přestupků v oblasti občanského soužití ve zprávách o pověsti jde v důsledku o nemajetkovou újmu na cti a důstojnosti člověka (neoprávněné dotčení jeho osobnosti), kterou by negativně pociťovala každá osoba v daném postavení a k níž by v tomto rozsahu při správném úředním postupu, respektujícím princip presumpce neviny, vůbec nedošlo (conditio sine qua non). Každý člověk by nepochybně nesl negativně a úkorně a cítil by se opodstatněně dotčen na své cti a důstojnosti, pokud by byl ve zprávách o své pověsti nepravdivě označen za pachatele několika přestupků proti občanskému soužití. Za situace, kdy stejnou újmu by utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, jde o notorietu, kterou dokazovat netřeba (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). Někteří autoři dokonce v určité zkratce uvádějí, že nemajetkovou újmu představuje již zásah do osobnostních práv člověka sám o sobě (viz [příjmení], F., [příjmení], P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § [číslo] – [číslo] [obec]: Leges, 2018, s. 43, odst. 125). 11. Na druhou stranu ovšem nesprávné úřední postupy policie neměly žádný vliv na trestní odpovědnost žalobce z hlediska jeho viny ani druhu či výše trestů a není tak dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a žalobcem dovozovanou částí újmy v podobě ovlivnění výsledků trestních řízení. Určující pro tyto účely je, že žádný ze soudů, rozhodujících předmětné trestní věci žalobce, vedené Okresním soudem ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], při úvahách o vině ani druhu a výši trestu k daným skutečnostem nijak nepřihlédl. V prve zmíněné trestní věci bylo totiž trestním soudem prvního stupně k osobě obža