72 CO 25/2022-123 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Jihlavě jako soud prvního stupně (dále jen„ prvostupňový soud“) výše uvedeným rozsudkem, jeho výrokem I., uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 12 000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Výrokem II. rozsudku prvostupňový soud zavázal v řízení neúspěšnou žalovanou zaplatit žalobci náhradu nákladů ve výši 4 628 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce. Náhrada byla prvostupňovým soudem stanovena bez přihlédnutí k nákladům vzniklým za právní zastoupení žalobce, který je sám advokátem. 2. Prvostupňový soud tak vyhověl návrhu žalobce (ve znění jeho pozdějšího rozšíření), který se v řízení uplatněné peněžité částky na žalované domáhal jako části bezdůvodného obohacení (plnění bez právního důvodu) vzniklého tím, že na její soukromý účet zaslal celkovou částku 60 000 Kč, kterou mu žalovaná následně odmítla vrátit. Prvostupňový soud nepřisvědčil obraně žalované, která namítla, že uhrazená částka byla ve skutečnosti platbou pro společnost [právnická osoba] (dále jen„ společnost“), jíž je jedinou společnicí a jednatelkou, a to za ve prospěch žalobce provedené stavební práce, kterou žalovaná ze svého soukromého účtu převedla na účet společnosti a za provedené práce vystavila žalobci fakturu. Prvostupňový soud neměl za prokázané, že by ústní smlouva o dílo (rekonstrukci bytu žalobce) byla ve skutečnosti uzavřena mezi žalobcem a společností, ale naopak, že žalobce smlouvu uzavřel se subjektem odlišným, fyzickou osobou – [jméno] [příjmení], který vždy v tomto smluvním vztahu jednal vlastním jménem, žalobci nedoložil plnou moc k zastupování společnosti, od žalobce v hotovosti inkasoval zálohové platby na rekonstrukci bytu, když v jednom případě uvedl žalobci číslo soukromého účtu žalované (s níž žije v družském poměru), kam má jako zálohovou platbu zaslat právě spornou částku 60 000 Kč O převzetí peněz nebyly [jméno] [příjmení] vydávány žádné doklady. Až na později společností vydané faktuře bylo jako číslo účtu uveden účet žalované, ačkoli společnost má bankovní účet veden u jiné banky. Takto zjištěný skutkový stav prvostupňový soud vyhodnotil tak, že jsou dány důvody pro vyhovění žalobě, neboť žalovaná získala majetkový prospěch (částku 60 000 Kč připsanou na její soukromý účet) bez právního důvodu, a je proto povinna ji žalobci vrátit spolu s úrokem z prodlení. 3. Pokud se týká náhrady nákladů řízení, ačkoli byl žalobce ve věci zcela úspěšný, prvostupňový soud mu přiznal toliko náhradu nákladů sestávající z uhrazeného soudního poplatku a náhrady cestovného za účast u dvou ústních jednání. Náklady vzniklé za právní zastoupení byly žalobci odepřeny jako neúčelně vynaložené s odůvodněním, že se mohl jako advokát v řízení zastupovat sám a dále bylo žalobci prvostupňovým soudem přičteno k tíži, že nesjednal písemnou smlouvu o dílo, v níž by bylo„ jasně uvedeno místo plnění“. 4. Proti rozsudku se odvolali žalobce i žalovaná. 5. Žalovaná navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek v přísudečném výroku I. změnil tak, že bude žaloba zamítnuta a jí přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Namítla, že prvostupňový soud nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, nesprávně zjistil skutkový stav věci a své rozhodnutí založil na nesprávném právním hodnocení. Žalovaná je přesvědčena, že závěr prvostupňového soudu o tom, že se jí nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o dílo mezi žalobcem a společností, je nesprávný a o tomto zamýšleném (pro žalovanou překvapivém) závěru ani nebyla prvostupňovým soudem ve smyslu ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších (dále jen„ o.s.ř.“), předem poučena. Prvostupňový soud se dle žalované nevypořádal s jí uplatněnou argumentací, zejména že -) žalobce nejprve úhradu částky 60 000 Kč označil za omyl, ale následně potvrdil, že platbu zaslal na účet žalované zcela dobrovolně, vědomě a úmyslně v souvislosti se stavebními pracemi, které u něho v bytě probíhaly (tedy v souvislosti s konkrétním poskytnutým protiplněním), -) číslo účtu bylo žalobci sděleno v rámci komunikace s [jméno] [příjmení] při plnění podle smlouvy o dílo, -) [jméno] [příjmení] na svůj účet a pod svým jménem nepodniká, stavební a podobné práce vykonává pro společnost, žalovaná je jedinou společnicí a jednatelkou společnosti, -) žalobce vzal na vědomí sdělení [jméno] [příjmení], že zastupuje společnost a že tato bude provádět rekonstrukci bytu; žalobce chtěl smluvní vztah zachovat pouze v ústní rovině a všechny platby řešit v hotovosti – této situace nyní zneužívá ve svůj prospěch a -) na její účet uhrazenou částku se společností následně vypořádala, vystavila fakturu, kterou zaevidovala v účetnictví společnosti a zaslala žalobci (který její přijeti potvrdil, byť provedenou platbu označil za neoprávněnou) a z uhrazené částky odvedla daň z přidané hodnoty. 6. Pokud se týká právního hodnocení konkrétních okolností projednávané věci, žalovaná neměla za naplněnu obecnou skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení již v tom, že plnění bylo poskytnuto ze spravedlivého důvodu (za provedené stavební práce v bytě žalobce, bez ohledu na to, zda je vykonával [jméno] [příjmení] nebo společnost), resp. ani speciální, neboť bylo plněno v souvislosti se smlouvou o dílo, představující právní titul pro provedenou platbu (bez ohledu na to, na čí jméno je veden účet, kam bylo placeno). V té souvislosti žalovaná upozornila, že společnost ani jiné osoby v pozici zhotovitele nikdy nechtěly po žalobci za poskytnuté plnění (tj. prováděné práce v bytě žalobce – pozn. odvolacího soudu) zaplatit„ znovu nebo opakovaně“. Konečně, prvostupňový soud se dle žalované nevypořádal ani s pravidlem podle ust. § 2995 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění předpisů pozdějších (dále jen„ o.z.“), podle kterého vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá se ochuzenému jen tehdy, pokud byl k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný. Žalovaná v pozici obohacené třetí osoby tedy není povinna vydat bezdůvodné obohacení i proto, že nebyly naplněny podmínky tohoto speciálního ustanovení zákona. 7. Žalobce, který svým odvoláním brojil pouze proti nákladovému výroku, navrhl odvolacímu soudu přiznat mu částku plné náhrady nákladů řízení ve výši 20 468 Kč. Odkázal na konstantní judikaturu Ústavního soudu připouštějící zastoupení účastníků soudního řízení z řad advokátů jiným advokátem a s tím souvisejícím právem na přiznání náhrady takto vzniklých nákladů. I advokáti mají jako všichni ostatní právo na právní pomoc a zastoupení podle své volby, nehledě na to, že mohou mít k protistraně zřetelně subjektivní – výrazně negativní – vztah (což je právě případ projednávané věci, kdy si žalobce jako fyzická osoba nechal provést rekonstrukci bytu, která z jeho pohledu dopadla velmi špatně). Dále, pokud by se žalobce nenechal zastoupit jiným advokátem, nemohl by se věnovat vlastní advokátní praxi jakožto zdroji své obživy. Žalobce odmítl i druhý argument prvostupňového soudu pro nepřiznání plné náhrady nákladů řízení, totiž o tom, že výlučně on zavinil situaci, kdy ve věci rekonstrukce bytu nebyla sepsána písemná smlouva o dílo s vymezeným platebním místem. Žalobce (setrvávaje na tom, že zhotovitelem podle smlouvy o dílo byl [jméno] [příjmení]) jednak namítl, že smlouva o dílo nemusí být obligatorně písemná, přičemž ale ani písemná smlouva by nezabránila vzniku sporů, neboť žalobce bezúspěšně reklamoval vady díla a dále, že ani [jméno] [příjmení] žalobci sám jako podnikatel (=profesionál) uzavření písemné smlouvy nenavrhl a na jejím sepsání netrval. Práce podle smlouvy o dílo pak byly zahájeny narychlo, [jméno] [příjmení] byl zajištěn architektkou žalobce. Konečně, žalobce poskytl žalované dostatečný prostor k vrácení bezdůvodného obohacení a v soudním řízení (právě ve snaze ponížit s tím související náklady) uplatnil pouze menší část svého nároku. 8. Žalovaná i žalobce podali odvolání včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších, dále jen„ o.s.ř.“) a jako osoby k tomu oprávněné (§ 201 o.s.ř.). Napadli rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 202 o.s.ř. à contrario). Proto odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo, a po dílčím zopakování dokazování, dospěl k následujícím závěrům. 9. Z prvostupňovým soudem provedeného dokazování, resp. již i na podkladě nesporných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), má odvolací soud za správná ta dosavadní skutková zjištění spočívající v tom, že žalobce dne [datum] uhradil částku 60 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], u něhož vyšlo najevo, že je účtem žalované. Mezi účastníky nebylo posléze jakkoli sporné ani to, že v bytě žalobce byla prováděna rekonstrukce, na níž se fakticky podílel [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], který od žalobce v hotovosti inkasoval zálohy na prováděné práce, když v jednom případě spolu s žalobcem komunikoval o tom,