74 CO 1/2021-116 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 29 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od [datum] do zaplacení (I. výrok), a nahradit žalobci náklady řízení ve výši 16 892 Kč (II. výrok). Po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne [datum] žalobce jako poskytovatel a žalovaný jako uživatel uzavřeli smlouvu o dodávce aktualizací programového vybavení CODEXIS ADVOKACIE [číslo]. Předmětem smlouvy bylo poskytování licence k užití programového vybavení právního informačního systému CODEXIS ADVOKACIE, stálé dynamické přístupy na síti, včetně doplňků Literatura, Manažer datových schránek, Právní kalkulačky a aktualizací. Cena aktualizací byla stanovena na 12 000 Kč + 20 % DPH ročně. Dle čl. 5 byla smlouva uzavřena na dobu dvou let, počínaje účinností smlouvy. Dle čl. 5 se smluvní strany dohodly na automatickém obnovení smlouvy za stejných podmínek, pokud jeden z účastníků druhému písemně nesdělí nejméně tři měsíce před uplynutím sjednané doby svůj nezájem na pokračování smluvního vztahu. Čl. 5.3. pak zakotvoval možnost ukončit smluvní vztah na základě vzájemné dohody obou smluvních stran. Dle čl. 6 smlouva nabývá účinnosti dnem podpisu smlouvy. Žalobce vystavil dne [datum] zálohovou fakturu [číslo] na částku 29 040 Kč splatnou [datum], kterou vyúčtoval prodloužení předplatného CODEXIS ADVOKACIE na období od [datum] do [datum]. Na zaslání této zálohové faktury žalovaný reagoval emailovým přípisem ze dne [datum], ve kterém sdělil žalobci, že nemá v úmyslu již nadále využívat jeho služeb a produktů po [datum] a rád by do této lhůty uzavřel dohodu o ukončení smlouvy. Žalovaný přípisem ze dne [datum] dále žalobci sdělil, že není schopen služby a produkty žalobce přijímat a jakkoli využívat, když žalobce mu nebyl schopen nabídnout produkt, který by pracoval v operačním prostřední [příjmení] [příjmení], který je na všech jeho počítačích, toto konzultoval již s několika zaměstnanci žalobce a před více než půl rokem mu bylo přislíbeno technické řešení do půl roku. Dále uvedl, že žádný z produktů žalobce nepoužívá, neboť z technických důvodů nemůže. Předmětná zálohová faktura zůstala ze strany žalovaného neuhrazena. 2. Po právní stránce soud prvního stupně smluvní vztah účastníků posuzoval s odkazem ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.) podle ustanovení § 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013, a to jako závazkový vztah z inominátní smlouvy a podle zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona. Vztah účastníků posoudil jako obchodní vztah dvou podnikatelů týkající se jejich podnikatelské činnosti. Dovodil, že sjednání automatické prolongace smlouvy neznamenalo nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, přičemž žalovaný jako advokát si musel být vědom důsledků uzavření smlouvy s automatickou prolongací. Platnost předmětné smlouvy o dodávce byla od [datum] vždy obnovována po dvou letech na další 2 roky, tedy v roce 2018 tato končila dnem [datum], tříměsíční lhůta ke sdělení nezájmu na pokračování smluvního vztahu pak končila dne [datum]. Uzavřel, že pokud tedy žalovaný sdělil žalobci teprve přípisem ze dne [datum], že nemá zájem na dalším pokračování v předmětné smlouvě o dodávce, učinil tak opožděně, a proto došlo k automatickému obnovení smlouvy na další 2 roky. K posunu fakturovaného období dovodil, že musel být výsledkem dohody účastníků. Současně soud prvního stupně uvedl, že žalobou uplatněný nárok hodnotí jako závazkový vztah ze smlouvy, nikoli jako náhradu škody či bezdůvodné obohacení. Námitky žalovaného shledal irelevantní. Uvedl zejména, že nebylo povinností žalobce zkoumat, zda žalovaný může či nemůže produkty přijímat, bylo na žalovaném, aby si zajistil vhodné podmínky na počítači k přijímání produktu žalobce (vhodný operační systém) nebo včas smlouvu ukončil. Současně uvedl, že žalobce nemohl být k přijetí návrhu na ukončení smlouvy jakkoli nucen, bylo pouze na žalobci, zda tento návrh na ukončení smlouvy přijme či nikoli. Soud prvního stupně neshledal v jednání žalobce žádný rozpor s dobrými mravy, když šlo o běžné obchodní jednání, vyplývající z jeho podnikatelských vztahů opírající se o řádně uzavřenou smlouvu. Žalobě proto v celém rozsahu vyhověl, a to včetně zákonného úroku z prodlení jdoucího ode dne následujícího po splatnosti faktury. 3. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává z odměny za zastoupení advokátem za pět úkonů právní služby po 2 300 Kč, pěti náhrad hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč, náhrady DPH v sazbě 21 % ve výši 2 730 Kč a zaplaceného soudního poplatku 1 162 Kč. 4. Proti rozsudku podal žalovaný dne [datum] odvolání, které doplnil podáním ze dne [datum]. Nesouhlasil s právním posouzením věci. Závěr soudu prvního stupně o tom, že nesplnil ve smlouvě stanovenou tříměsíční lhůtu, označil za mylný. Takový závěr by mohl být správný pouze v situaci, pokud by měl žalovaný v úmyslu ukončit poměr jednostranným právním úkonem. Taktomu však nebylo. Zdůraznil, že si byl vědom nemožnosti ukončit nájemní poměr výpovědí z důvodu prošlé lhůty, proto se snažil ukončit smlouvu jiným způsobem, a to dohodou. Pro tento případ žádná lhůta stanovena nebyla, nemohla být tedy ani promeškána. Smlouva mohla být ukončena včas a žalobce se k tomuto způsobu ukončení dokonce v čl. 5 zavázal. Nesouhlasil ani se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě nejde o náhradu škody či bezdůvodné obohacení, ale o plnění ze smlouvy. Zdůraznil, že veškeré plnění, které mu žalobce poskytl, vždy předem řádně uhradil. V době, kdy mu žalobce vystavil předmětnou fakturu, nebyl žalovaný technicky schopen přijímat plnění žalobce. Předem na to žalobce upozornil a navrhl ukončit spolupráci. Žalovaný na to nereagoval. Odmítá a nevidí důvod hradit služby, které není schopen přijmout. Službu žalobce nemohl čerpat, jednak z technických důvodů na své straně, tak z důvodu na straně žalobce, který mu nedodal instalační klíč. Poukázal na to, že soud prvního stupně opakovaně upozorňoval, na skutečnost, že tato faktura byla vystavena na mylné období. Závěr soudu, že změna fakturované doby musela být výsledkem dohody účastníků, považuje za nesprávný. Existenci takové dohody nikdo z účastníků netvrdil ani neprokázal. V této souvislosti zdůraznil, že s ohledem na písemnou formu smlouvy by musel mít dodatek či dohoda rovněž písemnou formu. Jednání žalobce považuje na rozdíl od soudu prvního stupně za rozporné s dobrými mravy. Rekapituloval, že z důvodů smluvními stranami neovlivnitelných došlo na straně žalovaného k technické události, která měla za následek skutečnost, že žalovaný již nebyl nejenom ochoten, ale zejména schopen dále přijímat plnění žalobce, jako poskytovatele služeb. Došlo tak k takové podstatné změně původních okolností, za kterých byl uzavřen původní obligační vztah, že nelze spravedlivě požadovat pokračování, respektive nový vznik téhož obligačního vztahu. Stalo se tak bohužel v době, kdy žalovaný již ze smlouvy nebyl oprávněn spolupráci ukončit jednostranným právním úkonem – výpovědí. Vědom si této skutečnosti, snažil se situaci vyřešit a žádal žalobce s více než dostatečným předstihem o ukončení obligačního vztahu dvoustrannou dohodou. To vše, aby se předešlo případnému sporu a žádná ze stran nebyla poškozena. V přijetí takového řešení žalobci nic nebránilo. Žalovaný nemohl bez nepřiměřených vysokých finančních nároků na speciální vybavení plnění žalobce přijímat a neměl tedy o ně zájem. Skutečnost, že žalobce odmítl věc řešit dohodou a vyhnout se tak jakémukoliv vzniku sporu považuje žalovaný za jednání nikoliv s péčí řádného hospodáře, resp. za jednání v rozporu s dobrými mravy. Vždyť ukončení smlouvy dohodou by žalobce nic nestálo. Podstatu sporu shledává v elementární slušnosti mezi dvěma podnikateli. Dále žalovaný namítal nepřezkoumatelnost odvoláním napadeného rozsudku, neboť se soud prvního stupně nijak nevypořádal s obranou žalovaného spočívající v odkazu na ustanovení § 379 a 384 odst. 1 obchodního zákoníku. Navrhl, aby odvolací soud žalobu zamítl. 5. Žalobce se v replice k odvolání žalovaného ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Námitky žalovaného označil za irelevantní. Zdůraznil, že žalovaný smlouvu uzavřel jako podnikatel a advokát, tedy osoba znalá práva. Žalobce postupoval zcela v souladu se smlouvou. Žalovaný si musel být vědom, že jeho závazek není vázán na jeho subjektivní upotřebení předmětu dodávky. Žalovaný software žalobce užíval na základě smlouvy šest let a bylo mu dobře známo, jak software funguje a co je obsahem smlouvy, že je tedy nejprve nutné uhradit za služby a následně je možné software užívat. Námitku nesprávného účtovaného období považuje za nelogickou, neboť žalovaný de facto rozporuje, že po něm žalobce požaduje méně než by mohl. Souhlasil dále se závěry soudu prvního stupně ve vztahu k námitce rozpornosti jednání žalobce s dobrými