74 CO 101/2021-178 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému zaplatit žalobci částku 524 753,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 7. 7. 2018 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (I. výrok) a nahradit žalobci náklady řízení ve výši 189 616 Kč (II. výrok). 2. Soud vyšel z toho, že žalobce jako dodavatel a společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova].“) jako partner uzavřeli dne 1. 4. 2015 smlouvu o obchodní spolupráci, ve znění příloh [číslo] dodatku [číslo] (dále jen„ Smlouva“), ve které se dohodli na vzájemné spolupráci při podpoře prodeje a propagaci nápojů z výrobního programu žalobce po dobu pěti let. Společnosti G. náležela za plnění smluvních povinností odměna, která měla být placena zpětně po uplynutí kalendářního čtvrtletí (tzv. sledovaného období) na základě faktur vystavených [anonymizována dvě slova]. Žalobce se zavázal poskytnout [anonymizována dvě slova]. zálohu na odměnu ve výši 847 000 Kč, která měla být„ zúčtována“ proti fakturám na odměnu vystaveným [anonymizována dvě slova]. Pro případ ukončení účinnosti Smlouvy před uplynutím sjednané doby, a zároveň před tím, než [anonymizována dvě slova]. vznikne nárok na odměnu, byla [anonymizována dvě slova]. povinna vrátit žalobci odpovídající výši nevyčerpané (nevyúčtované) zálohy do 30 dnů od ukončení Smlouvy. Smluvní strany byly oprávněny vypovědět Smlouvu bez udání důvodu s výpovědní lhůtou jeden měsíc. Ve Smlouvě byla sjednána rozhodčí doložka. Článek XII. odst. 8 obsahoval ručitelskou doložku, ve které žalovaný, podepisující Smlouvu za [anonymizována dvě slova]., současně prohlásil, že jako fyzická osoba neodvolatelně, bezvýhradně a osobně ručí za veškeré finanční závazky [anonymizována dvě slova]. vůči žalobci vyplývající ze Smlouvy, a zavázal se žalobci zaplatit na první výzvu, bez prodlení a výhrad, dlužnou částku včetně úroků, s jejímž zaplacením bude Společnost G. v prodlení. Smlouvu podepsal za žalobce [jméno] [příjmení] (jako národní manažer prodeje) a za [anonymizována dvě slova]. žalovaný (jako jednatel). Žalobce poslal na účet [anonymizována dvě slova]. zálohu ve výši 847 000 Kč dne 5. 6. 2015. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný byl jediným jednatelem [anonymizována dvě slova]. od 18. 12. 2014 do 1. 12. 2016; od 1. 12. 2016 se stal jediným jednatelem [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení]. Žalobce Smlouvu vypověděl přípisem ze dne 29. 1. 2018 a fakturou [číslo] ze dne 22. 6. 2018 vyúčtoval [anonymizována dvě slova]. z titulu nezúčtované části zaplacené zálohy na odměnu částku 524 753,20 Kč splatnou 6. 7. 2018. Přípisy ze dne 29. 11. 2018, odeslanými téhož dne, vyzval žalobce [příjmení] [jméno]. i žalovaného (jako ručitele) k úhradě dlužné částky. Přípisem ze dne 15. 12. 2018 žalovaný vůči žalobci popřel postavení ručitele s tím, že zůstatek nezúčtované zálohy činí (dle informací, jež získal od obchodního zástupce žalobce [jméno] [příjmení]) 380 000 Kč a že tuto částku předal v hotovosti novému jednateli [příjmení] [jméno]. Dne 20. 6. 2019 vydal soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] exekuční příkaz č. j. [číslo jednací], k provedení exekuce přikázáním pohledávky [anonymizována dvě slova]. (jako povinného) z účtu peněžního ústavu ve prospěch žalobce (jako oprávněného) na základě rozhodčího nálezu vydaného Rozhodčím soudem při [příjmení] komoře ČR a Agrární komoře ČR ze dne 5. 3. 2019, č. j. Rsp 747/18. Soud konstatoval, že uzavření Smlouvy a poskytnutí zálohy nebylo mezi účastníky sporné; sporným zůstalo, zda žalovaný podpisem Smlouvy platně převzal ručitelský závazek a zda žalobci vzniklo právo domáhat se zaplacení předmětné pohledávky. Před soudem prvního stupně k tomuto žalovaný vypověděl, že podepsal Smlouvu jako jednatel [příjmení] [jméno]., nikoliv jako fyzická osoba, a že kontraktační proces před uzavřením Smlouvy probíhal v několika jednáních, kterých se za žalobce účastnili [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení], přičemž předmětem těchto jednání nebylo ručitelské prohlášení žalovaného. Žalovaný nechtěl převzít ručitelský závazek, o ručitelském závazku obsaženém ve Smlouvě mu nikdo neřekl, žalovaný Smlouvu nečetl, podepsal ji v důvěře v zástupce žalobce, které znal z předchozích jednání a pokud by byl informován, že ve Smlouvě je obsaženo ručitelské prohlášení, Smlouvu by nepodepsal, neboť v předmětné době jednal s více dodavateli, rozhodl se však pro žalobce, a to i za cenu menšího zisku. Při právním hodnocení věci soud posoudil prohlášení obsažené v čl. XII. odst. 8 Smlouvy jako platné ručitelské prohlášení ve smyslu § 2018 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve kterém byl žalovaný (fyzická osoba) srozumitelně a nezaměnitelně označen jménem, příjmením, datem narození a adresou bydliště, dále byl označen jako„ ručitel“ a současně osoba podepisující Smlouvu za [anonymizována dvě slova]. a v posuzovaném ustanovení jasně, určitě a srozumitelně vyjádřil úmysl splnit závazky [anonymizována dvě slova]. vůči žalobci plynoucí ze Smlouvy, nesplní-li je [anonymizována dvě slova]. Ručitelské prohlášení nebylo ve Smlouvě skryté, a nacházelo se v části„ Závěrečná ustanovení“, kterou nelze považovat za nepodstatnou, neboť jsou v ní obvykle řešeny podstatné náležitosti smluv. Námitku žalovaného, že ručitelské prohlášení je neplatné pro rozpor s dobrými mravy, když nebyl jako ručitel uveden v záhlaví ani v podpisové části Smlouvy, proto soud posoudil jako nedůvodnou. Za nepřípadný považoval soud odkaz žalovaného na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, neboť v něm byla posuzována smluvní sankce ve vztahu mezi spotřebitelem (v jehož postavení žalovaný nejednal) a podnikatelem, jež se nacházela v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. K námitce žalovaného, že Smlouvu podepsal jako jednatel [příjmení] [jméno]. (nikoliv jako fyzická osoba) a že proto na jeho straně absentovala vnitřní vůle sjednat ručitelský závazek, odkázal soud na rozsudek ze dne 18. 8. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1292/2015, ve kterém Nejvyšší soud vysvětlil, že skutečnost, že fyzická osoba podepsala smlouvu jako jednatel právnické osoby, neznamená, že není vázána ve smlouvě obsaženým ručitelským prohlášením, v němž je označena jako ručitel. K námitce, že žalovaný Smlouvu nečetl a nebyl si proto ručitelského prohlášení vědom, soud konstatoval, že podepsal-li žalovaný Smlouvu, předpokládá se, že se s ní seznámil. Tento závěr byl umocněn skutečností, že žalovaný Smlouvu podepsal v postavení jednatele společnosti, tedy plně svéprávné fyzické osoby, jež byla povinna jednat s péčí řádného hospodáře, a jejíž jednání bylo přičitatelné [anonymizována dvě slova]. (nikoliv pouze jemu samotnému). K tíži žalobce proto nelze přičítat, že žalovaný, který byl jako statutární orgán právnické osoby povinen jednat nanejvýš obezřetně (což zahrnuje i povinnost četby listin, kterými právnickou osobu zavazuje), Smlouvu nepřečetl. V řízení bylo nesporné, že žalovaný měl možnost se se Smlouvou před jejím podpisem dostatečně seznámit, neboť kontraktační proces probíhal v několika jednáních. Na takto ustaveném skutkovém základě považoval soud žalovaným navržené výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], za nadbytečné, neboť skutečnosti rozhodné pro posouzení věci byl schopen nade vší pochybnost posoudit z listinných důkazů a provedení dokazování výpověďmi těchto svědků by nepřispělo k objasnění skutkového stavu věci a vedlo by pouze k nedůvodným průtahům. [příjmení] [jméno] [příjmení] k prokázání tvrzení žalovaného, že mu předal nespotřebovanou část zálohy, považoval soud za nedůvodný, neboť tato okolnost nemá vliv na ručitelský závazek žalovaného, když vypořádání zálohy na odměnu mezi společníky v souvislosti s převodem obchodního podílu nemá vliv na vztah účastníků tohoto řízení. Rovněž výslech [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] k prokázání tvrzení žalovaného o jeho vůli při kontraktačním procesu a skutečnosti, že v rámci předsmluvních jednání nebylo uzavření Smlouvy podmíněno ručitelským prohlášením, považoval soud za nedůvodný, neboť měl za to, že žalovaný je vázán ručitelským prohlášením, které podepsal. Výslechem svědků by tedy nebylo možné učinit závěr o vůli žalovaného, který svoji vůli dostatečně jasně, určitě a srozumitelně projevil podpisem Smlouvy. K námitce žalovaného, že smluvní strany nebyly v rovném postavení, neboť žalovanému byla předložena Smlouva, kterou neměl možnost měnit, soud konstatoval, že smluvními stranami byli podnikatelé, kteří spolu (jak vyplynulo z výpovědi žalovaného) o jednotlivých ustanoveních v průběhu kontraktačního procesu jednali; nebyli tedy v nerovném postavení, a pokud nebylo úmyslem žalovaného Smlouvu uzavřít, mohl svoji vůli projevit a Smlouvu nepodepsat. Soud navíc konstatoval, že mezi písemnými podáními žalovaného a jeho účastnickou výpovědí panuje rozpor, neboť žalovaný nejprve uváděl, že neměl úmysl převzít ručitelský závazek obsažený ve Smlouvě