74 CO 119/2021-90 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 12 902 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 762 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 045,19 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení (II. výrok) a žalovanému současně uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 252 Kč (III. výrok). Soud prvního stupně z provedeného dokazování zjistil, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 26. 9. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v padesáti osmi pravidelných týdenních splátkách po 244 Kč spolu s úrokem ve výši 1 120 Kč, poplatkem za administrativní činnosti ve výši 1 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a pojištěním [anonymizována dvě slova] ve výši 232 Kč. Žalovaný se tak zavázal vrátit žalobci celkem 14 152 Kč. Žalovaný však na dluh uhradil pouze 1 250 Kč. Na podkladě karty zákazníka ze dne 26. 9. 2017, pracovní smlouvy ze dne 24. 4. 2017 a výpisů z účtu žalovaného, dospěl k závěru, že žalobce splnil povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobce se stal věřitelem pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, o této skutečnosti byl žalovaný informován oznámením původního věřitele ze stejného dne. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně smlouvu jako smlouvu o zápůjčce podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobu shledal jako důvodnou v rozsahu požadované částky 12 902 Kč (rozdíl mezi smluvenou částkou 14 152 Kč a realizovanou úhradou ve výši 1 250 Kč). Uplatněný nárok na úrok ve výši 23,72 % za dobu od data původní splatnosti půjčky do jejího úplného zaplacení však shledal nedůvodným, neboť úrok byl sjednán pouze pevnou částkou. Po posouzení textu smlouvy dospěl k závěru, že žádný další procentně ujednaný úrok sjednán nebyl a proto žalobu zčásti o zaplacení úroku počítaného od 7. 11. 2018 do zaplacení zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 2. Proti II. výroku rozsudku podal žalobce dne 9. 6. 2021 odvolání. Se zamítnutím žaloby co do požadovaných úroků vyslovil zásadní nesouhlas. Uvedl, že úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy požaduje toliko ve výši 195,58 Kč, neboť ve zbývající výši byly uhrazeny. Trval na tom, že ve smlouvě byly sjednány úroky ve výši 23,72 % ročně (viz čl. 1 smlouvy), a to pro celou dobu trvání smlouvy. Úroková sazba byla stanovena v závislosti na sjednané době trvání splátkového kalendáře, v daném případě 58 týdnů. Doba trvání smluv pak byla vymezena v článku 6.1 smluv tak, že smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Dodal, že úroky byly sjednány na základě § 2392 odst. 1 o. z. a vyčísleny v čl. 1 smlouvy na dobu trvání smluvního vztahu (od uzavření smlouvy dne 26. 9. 2017 do data poslední řádné splátky dle sjednaného splátkového kalendáře 6. 11. 2018) za předpokladu, že splátkový kalendář bude ze strany žalovaného splácen řádně ve sjednané výši a včas (článek 1.7 druhé smlouvy). Jelikož však žalovaný sjednané splátky řádně a včas nezaplatil, úročí se neuhrazená jistina i po ukončení splátkového kalendáře, tj. až do doby úplného zaplacení jistiny. Zdůraznil, že úroky představují cenu peněz (odměnu za užívání peněžních prostředků), s nimiž nemá věřitel možnost až do jejich vrácení disponovat, je tedy logické, že tato úplata věřiteli náleží až do úplného zaplacení jistiny. Z ustálené judikatury navíc dle žalobce vyplývá, že úroky i úroky z prodlení mohou být věřitelem požadovány vedle sebe. Dále poukázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 3. 2021, č. j. 27 Co 32/2021-68, s tím, že v obdobné věci se s názorem žalobce plně ztotožnil a oprávněnost nároku žalobce na úroky až do zaplacení jistiny jednoznačně potvrdil. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl. 3. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil. 4. Žalobce se z jednání odvolacího soudu nařízeného na 11. 5. 2022 omluvil. Souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, a to bez jakékoli omluvy. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobu doručenou soudu dne 25. 9. 2020 žalobce odůvodnil tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 9. 2017 původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl žalovanému v den podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy úroky ve výši 1 120 Kč (s úrokovou sazbou 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaný ve smlouvě dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit poplatek ve výši 232 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 244 Kč (poslední splátka 6. 11. 2018). Žalovaný zaplatil celkem pouze 1 250 Kč (na úrok 924,15 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 303,82 Kč a na pojištění 22,03 Kč); naposledy hradil dne 5. 2. 2018. Dlužná částka 12 902 Kč tak sestává z jistiny ve výši 8 000 Kč, úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 195,85 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 896,18 Kč, a poplatku za pojištění ve výši 209,97 Kč. Dále žalobce vyčíslil 23,72 % úroky z dlužné jistiny od 7. 11. 2018, tj. od data po splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 29. 11. 2019 (2 045,19 Kč) a úroky z prodlení počítané z dlužné jistiny od 14. 11. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019 (762 Kč). S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou se dlužná jistina od 30. 11. 2019 nadále úročí sjednanými úroky ve výši 23,72 % (čl. 1 smlouvy) a (zákonnými) úroky z prodlení ve výši 9 % ročně. Žalobce popsal podrobným způsobem, jak zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný se k uplatněným nárokům nevyjádřil. Odvoláním napadený rozsudek soud prvního stupně vyhlásil (§ 115a o. s. ř.) dne 26. 5. 2021. 7. Odvolací soud v souladu s ustanovením § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 9. 2017 nadepsané jako„ Fajnpůjčka“, ze které odvolací soud zjistil, že byla uzavřena mezi původním věřitelem - společností [právnická osoba], sídlem [adresa], jako věřitelem a žalovaným jako zákazníkem. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti (článek 1.1 smlouvy) ve výši 8 000 Kč, kdy sjednané peněžní prostředky byly žalovanému předány při podpisu smlouvy (článek 1.2 smlouvy). V článku 1.3 smlouvy je stanovena doba trvání spotřebitelského úvěru slovy:„ Smlouva se uzavírá na dobu určitou v délce 58 týdnů“. Článek 1.4 smlouvy se věnuje zápůjční úrokové sazbě a zní:„ Zákazník uhradí [příjmení] [jméno] za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy. Zápůjční úroková sazba činí v případě smlouvy na 58 týdnů (58 splátek) 23,72 % p. a. V článku 1.5 smlouvy je sjednán závazek žalovaného zaplatit věřiteli administrativní poplatek za celou dobu trvání smlouvy ve výši 20 % z výše jistiny za celou dobu trvání smlouvy. Článek 1.6 smlouvy se týká doplňkových služeb. Žalovaný v jeho rámci požádal o hotovostní inkaso splátek a za to se zavázal zaplatit odměnu ve výši 40 % z výše jistiny za celou dobu trvání smlouvy. Článek 1.7 smlouvy sumarizuje částku, kterou měl žalovaný zaplatit věřiteli za předpokladu řádného a přesného splacení spotřebitelského úvěru (celková č