74 CO 134/2021-121 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 2 612 500 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně od 10. 12. 2020 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 200 Kč (I. výrok) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 70 696,80 Kč (II. výrok). Po skutkové stránce soud zjistil, že dne 23. 4. 2020 byla mezi žalobcem jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla realizace díla v rámci projektu s názvem„ Rekonstrukce objektu Centra sociálních služeb [jméno] [příjmení] [jméno] spásy“, spočívajícího ve výměně všech oken a všech vchodových dveří. Cena díla byla sjednána ve výši 2 612 500 Kč bez DPH. V čl. 10 smlouvy se účastníci dohodli, že závazek zhotovitele provést dílo je splněn jeho řádným dokončením a protokolárním předáním objednateli. Konečná faktura pak dle čl. 6 musela být výslovně označena jako„ konečná“ a její přílohou musel být protokol o předání a převzetí díla. Dne 10. 11. 2020 žalovaný vyzval žalobce s ohledem na blížící se termín předání stavby k zaslání konkrétně specifikovaných dokladů souvisejících se stavbou. Žalobce požadované doklady zaslal e-maily dne 18. 9. 2020 a dne 23. 9. 2020. Žalobce vyúčtoval žalovanému provedené práce fakturou [číslo] ze dne 26. 10. 2020 na částku 2 612 500 Kč se splatností 9. 12. 2020, kterou zaslal žalovanému v příloze dopisu ze dne 9. 11. 2020, v rámci něhož žalovanému sdělil, že dílo považuje za předané bez vad a nedodělků, neboť všechny vady byly odstraněny ke dni 26. 10. 2020. Dne 10. 11. 2020 zaslal žalobce žalovanému e-mail, v němž mu oznámil odeslání faktury poštou a dále ho vyzval k podepsání předávacího protokolu. Žalovaný fakturu [číslo] včetně jím nepotvrzeného předávacího protokolu vrátil žalobci zpět prostřednictvím e-mailové zprávy ze dne 19. 11. 2020. Protokol o předání a převzetí díla ze dne 26. 10. 2020 žalovaný nepodepsal. Po právní stránce soud prvního stupně smluvní vztah účastníků posoudil jako smlouvu o dílo podle ustanovení § 2586 odst. 1 a násl. o. z. S odkazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2402/2018, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 799/2009 a ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1168/2011) pro poměry souzené věci dovodil, že vzhledem k tomu, že si smluvní strany ve smlouvě o dílo sjednaly způsob a postup pro předání díla (protokolární předání a převzetí díla s podpisy obou smluvních stran), je tento postup hmotněprávní podmínkou pro předání a převzetí díla. Jelikož však žalovaný předávací protokol nepodepsal, nelze považovat dílo za předané a převzaté, a žalobce by se tak mohl po žalovaném domáhat pouze převzetí díla, nikoliv však zaplacení ceny díla, neboť nenastala splatnost ceny díla ve smyslu § 2610 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ o. z.“). Současně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel, že dílo nelze považovat za předané ani v důsledku jeho převzetí investorem. Soud prvního stupně tak uzavřel, že s ohledem na nesplnění hmotněprávní podmínky pro předání a převzetí díla spočívající v protokolárním převzetí díla nevznikl žalobci nárok na zaplacení ceny díla, pročež žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení sestávající z odměny za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 18 780 Kč (z tarifní hodnoty 2 612 500 Kč), třech náhrad hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč, cestovného ve výši 787,10 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 400 Kč a náhrady DPH v sazbě 21 % ve výši 12 269,70 Kč. 2. Proti rozsudku podal žalobce dne 28. 7. 2021 (prostřednictvím nově zvoleného advokáta) odvolání. Vytkl soudu prvního stupně, že zcela přehlédl ujednání čl. 6 smlouvy o dílo, ve kterém se smluvní strany dohodly, že objednatel bude za provádění díla hradit zhotoviteli dohodnutou cenu postupně na základě dílčích daňových dokladů a konečné faktury. Z bodu 6.4 a 6.6 smlouvy pak plyne, že cena díla bude fakturována měsíčně na základě oceněného položkového soupisu prací, přičemž tímto způsobem bude sjednaná cena díla zhotoviteli hrazena až do celkové výše 90 % ceny díla bez DPH, přičemž byla sjednána pozastávka ve výši 10 % ceny díla, které měla být uhrazena do 30 dnů po předání a převzetí díla. Zdůraznil, že strany sporu tak sjednaly vznik práva na zaplacení ceny díla odlišně od § 2610 odst. 1 o. z. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2402/2018, konstatoval, že pro posouzení vzniku práva žalobce na zaplacení ceny díla v rozsahu 90 % byl podstatný rozsah skutečně provedených prací a toliko ohledně nároku na zaplacení zbylých 10 % ceny díla bylo podstatné, zda došlo k předání a převzetí díla. Vytkl soudu prvního stupně, že nerespektoval autonomii vůle stran, nepřihlédl-li k uvedenému odchylnému ujednání stran sporu a svůj závěr založil na úvaze, že pro rozhodnutí je podstatné pouze to, zda dílo bylo dokončeno, resp. předáno. Soud prvního stupně tak nárok žalobce svévolně podřadil pod režim ustanovení § 2610 o. z., ačkoli proto neexistovaly rozumné ani právní důvody. Poukázal dále na to, že soud prvního stupně se nezabýval otázkou, proč se smluvní strany o průběžné fakturaci neřídily. Vysvětlil, že tomu bylo proto, že žalobce byl nucen přistoupit na nemravný diktát, že žalovaný zaplatí až poté, co dostane zaplaceno od investora, s nímž měl údajně dohodnuto, že celá cena díla bude uhrazena až po jeho dokončení. V této souvislosti zdůraznil, že žalovaný dostal zaplaceno a úhradu žalobci oddaluje tím, že odmítá podepsat předávací protokol, čímž porušuje princip ekvivalence. Uvedl, že bylo věcí žalobce, zda se bude důsledně řídit smlouvou a měsíčně fakturovat anebo přistoupí na zmíněný požadavek žalovaného a měsíční fakturaci vyúčtuje en bloc. V doplnění odvolání ze dne 6. 9. 2022 dále označil rozhodnutí soudu prvního stupně za nepřezkoumatelné z procesních důvodů. Dle žalobce z protokolu o jednání z 15. 6. 2021 plyne, že soud žádné důkazy neprovedl. Žalobce tak byl zkrácen na právu na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny. Vyslovil přesvědčení, že z hlediska vyšetření obsahu smlouvy je v projednávané věci důležité i chování stran, které se zjevně odchýlilo od jednání předpokládaného smlouvou. Dle žalobce z tohoto pohledu nabývá zásadního významu Soupis vad a nedodělků ze dne 6. 10. 2020 a Seznam vad na akci, ze kterých je patrné, že všechny vady díla byly odstraněny. Má za to, že protokol o předání a převzetí díla, jako hmotněprávní podmínka pro úhradu ceny díla ztratila své ratio a právní důvod. Pokud vady díla byly ze strany žalobce odstraněny, což vyplývá ze stanoviska investora, pak odmítnutí akceptovat protokol o předání a převzetí díla a odmítnutí úhrady je libovůlí a zneužitím práva, tedy chováním rozporným se zásadami poctivého obchodního styku. Má za to, že žalovaný žalobce obešel, když dílo předal investorovi. Neumí si představit, že by za dané situace podával formální žalobu na nahrazení projevu vůle při převzetí díla. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaný k odvolání žalobce uvedl, že považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný. Konstatoval, že žalobce v rozporu se smlouvou o dílo neučinil přílohou vystavené faktury ani soupis skutečně provedených prací, dodávek a služeb písemně odsouhlasený žalovaným ani protokol o předání a převzetí díla. Pokud žalobce fakturou [číslo] ze dne 26. 10. 2020 vyúčtoval celkovou cenu díla v částce 2 612 500 Kč (vč. pozastávky ve výši 10 % ceny díla), pak se soud prvního stupně zcela správně zabýval otázkou, zda bylo dílo předáno a převzato, neboť přílohou konečné faktury musel být dle předmětné smlouvy o dílo protokol o předání a převzetí díla. Skutečnost, že protokol o předání a převzetí díla nebyl mezi účastníky podepsán, byla v řízení nesporná. Žalovaný považuje za zcela odpovídající závěr soudu prvního stupně, že žalobci nevznikl nárok na úhradu ceny díla. Vyvozuje-li žalobce nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně, činí tak na podkladě fiktivního skutkového stavu, který nemá oporu v dokazování. Tvrzení žalobce, že se neřídil smlouvou z důvodu nemravného diktátu žalovaného, označil za nepravdivé a zejména za nepřípustnou novotu v systému neúplné apelace. Ve vyjádření k doplnění odvolání ze dne 6. 9. 2022 žalovaný uvedl, že považuje dokazování před soudem prvního stupně za řádně provedené. Zdůraznil, že oba účastníci znali obsah listin a jejich charakter zcela zjevně umožňoval jejich předložení k nahlédnutí. Připomněl dále, že skutečnost, že předávací protokol nebyl žalovaným podepsán, nebyla mezi účastníky nikdy sporná, původní právní zástupce žalobce tuto skutečnost výslovně uvedl u jednání dne 15. 6. 2022. Žalobce ani nikdy v řízení před soudem prvního stupně netvrdil, že došlo ke změně vzájemných práv