74 CO 137/2020-182 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 75 157,17 Kč s úrokem ve výši 22,62 % ročně od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (I. výrok) a žalobci uložil zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 22 200 Kč (II. výrok). Po skutkové stránce soud prvního stupně z provedeného dokazování zjistil, že [právnická osoba] se smlouvou o úvěru ze dne [datum] zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 140 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 997 Kč do [datum]. Žalovaný úvěr čerpal dne [datum]. Úvěr byl původním věřitelem zesplatněn ke dni [datum] a žalovaný byl současně vyzván k úhradě dlužné částky 126 076 Kč. Žalovaný před zesplatněním úvěru uhradil 69 897,91 Kč. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o jejím postoupení ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému sděleno oznámením ze dne [datum]. V e-mailu ze dne [datum] žalobce zaslal žalovanému návrh uznání dluhu. Listina obsahovala rozpis 34 splátek po 3 997 Kč od [datum] do [datum] a formulaci o uznání dluhu ve výši 133 541,09 Kč. Žalovaný splácel žalobci dluh ve měsíčních splátkách po 5 000 Kč od června 2016 do října 2018. Soud prvního stupně považoval mezi účastníky za nespornou skutečnost, že žalovaný dle právě zmíněného splátkového kalendáře uhradil částku 134 000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu 95 313 Kč. 2. Po právní stránce nalézací soud dovodil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným platnou smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.) a primárně se zabýval vznesenou námitkou promlčení žalobou uplatněného nároku, kdy žalovaný namítal, že žaloba byla podaná po uplynutí tříleté promlčecí doby (§ 629 o. z.) běžící od zesplatnění úvěru. Z formulace návrhu uznání dluhu, ve kterém se výslovně uvádí„ včetně příslušenství, které narůstá až do úplného uhrazení jistiny“ dospěl k závěru, že splátky tam uvedené právě toto příslušenství zahrnují a že jeho růst je ve splátkách zohledněn. Součástí průvodního e-mailu bylo upozornění na běžící úroky z prodlení. Soud konstatoval, že oba tyto dokumenty formuloval žalobce, přičemž je zřejmé, že návrh uznání dluhu, jakožto dokument, který měl být žalovaným jako právní jednání podepsán, má vyšší váhu než pouhý průvodní e-mail. Dovodil, že návrh uznání dluhu ani průvodní mail neupozorňoval na to, že by měla být nad rámec textu uznání dluhu a rozpisu splátek doplácena jistina, které se žalobce v projednávané věci domáhá. Uzavřel proto, že žalovaný musel v červnu 2016 dospět k závěru, že celková dlužná částka činí 133 541,09 Kč, zvláště pokud již předtím právnímu předchůdci žalobce zaplatil 69 897,91 Kč. Žalovaný mohl být v návaznosti na obsah doprovodného e-mailu maximálně na pochybách ohledně případného dalšího úroku z prodlení. Na podkladě ustanovení § 1812 o. z., soud uzavřel, že pro žalovaného jako spotřebitele je nepochybně příznivější výklad návrhu uznání dluhu a doprovodného e-mailu takový, že se jednalo o konečnou částku. Pokud tedy žalovaný celkovou částku dle návrhu uznání zaplatil, a to dokonce dříve, než splátkový kalendář předpokládal, má soud za to, že z okolností nelze ve smyslu ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. dovodit, že by takto uznával cokoli nad rámec toho, co plnil. Dle názoru soudu prvního stupně v projednávané věci nelze aplikovat ani ustanovení § 2054 odst. 1 o. z. Placení úroků totiž musí být projevem skutečné vůle dlužníka, pro něž se rozhodl dobrovolně a vědomě. Žalovaný se dle soudu prvního stupně nerozhodnul dobrovolně a vědomě platit úroky z částky 75 157,17 Kč (a nebylo to jeho vůlí), protože o dluhu v tomto rozsahu byl informován až předžalobní upomínkou ze [datum]. Soud prvního stupně tedy fakticky dospěl k závěru, že nedošlo k prodloužení promlčecí doby uznáním dle § 639 o. z. ve spojení s ustanovením § 2054 o. z. Promlčecí doba tedy byla v souladu s ustanovením § 629 odst. 1 o. z. pouze tříletá. Právo mohlo být žalobcem uplatněno poprvé [datum], tj. den následující po splatnosti úvěru. Promlčecí doba tak dle soudu prvního stupně uplynula dnem [datum]. Žaloba byla podána teprve dne [datum], tj. půl roku po jejím uplynutí. Právo žalobce se tedy promlčelo. Námitku promlčení proto soud prvního stupně hodnotil jako důvodnou a žalobu zamítnul. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu všech účelně vynaložených nákladů. 3. Dne [datum] podal žalobce proti rozsudku blanketní odvolání, které doplnil podáním ze dne [datum]. Vytkl soudu prvního stupně nesprávná skutková zjištění. Potvrdil, že je mezi účastníky nesporné, že žalovaný uhradil postupným splácením částku 134 000 Kč. Ohradil se však proti závěrům o nespornosti úhrady této částky podle splátkového kalendáře či dokonce ve sjednaných splátkách. Žalobce od počátku sporu tvrdil a prokazoval, že žalovaný dotčenou částku hradil ve formě jednotlivých postupných plateb a žalobce tento stav akceptoval po dobu, po kterou k těmto postupným platbám na dluh docházelo. Potvrdil, že žalovanému zaslal návrh obsahující uznání dluhu a návrh splátkové dohody, nicméně žalovaný na návrh nereagoval podpisem zaslané písemnosti, a proto z něj nemohl soud prvního stupně dovodit závěry, k jakým ve skutečnosti dospěl. V této souvislosti zdůraznil, že uznání dluhu je jednostranným a adresným právním jednáním, které musí být učiněno v písemné formě. Žádný takový projev vůle se do sféry adresáta nedostal, nemohl ani vyvolat žádné právní následky. Stejně tak nedošlo k uzavření dohody o splátkách. Sám žalovaný ve svém odporu proti platebnímu rozkazu ze dne [datum] uvedl, že požadoval uzavření dvoustranného právního dokumentu tak, aby zamezil případnému nedorozumění. K uzavření takové dohody mezi účastníky nedošlo. Vyloučil i možnost konkludentního uzavření takové dohody, když žalovaný hradil dluh ve zcela jiných než nabízených splátkách. Nesouhlasil ani s právním posouzením věci, když soud fakticky přiznal nepřijatému návrhu na uznání dluhu a návrhu splátkové dohody právní následky perfektního právního jednání. Žalobci není vůbec zřejmé, jak mohl soud prvního stupně konstatovat, že„ žalovaný musel v červnu dospět k závěru, že celková dlužná částka činí 133 541,09 Kč, zvláště pokud již předtím právnímu předchůdci žalobce zaplatil 69 897,91 Kč. Při pečlivém čtení doprovodného e-mailu mohl být maximálně na pochybách ohledně případného dalšího úroku z prodlení“. Zdůraznil, že v důsledku neakceptování uznání dluhu a splátkové dohody zůstala v platnosti všechna ujednání vyplývající z úvěrové smlouvy. Současně poukázal na skutečnost, že žalovaný uhradil žalobci celkem pouze 209 897,91 Kč (69 897,91 Kč + 133 541,09 Kč), přičemž dle smlouvy měl při řádném včasném hrazení uhradit 245 416 Kč. Žalovaný ani soud prvního stupně tak nemohl dospět k závěru, že úhradou částky 133 541,09 Kč došlo k úhradě celého dluhu. Vytkl dále soudu prvního stupně nesprávnou aplikaci ustanovení § 1812 o. z., podle kterého platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. V daném případě však nebylo co vykládat, neboť k žádnému relevantnímu právnímu jednání nedošlo. Žalobce má s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1377/2017, za to, že ze strany žalovaného došlo k uznání dluhu částečným plněním. Dále vytkl soudu prvního stupně nesprávný procesní postup ve vztahu k poučovací povinnosti podle ustanovení § 118a o. s. ř. Upozornil, že i když se to ze samotného odůvodnění rozsudku nepodává, žaloba byla zamítnuta z důvodu, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně prodloužení promlčecí lhůty. To vše přesto, že žalobce nebyl ve vztahu k této otázce poučen o povinnosti tvrdit a prokazovat tyto pro rozhodnutí významné skutečnosti. V této souvislosti proto odvolacímu soud navrhl provést dokazování sdělením právního zástupce žalovaného ze dne [datum], ze kterého vyplývá zájem žalovaného na dalším hrazení úvěru v souladu se smlouvou, dále žádostí žalovaného ze dne [datum] a následným e-mailem žalobce ze dne [datum], ze kterých plyne, že žalovanému bylo žalobcem po úhradě částky ve výši 70 000 Kč sděleno, že trvá dluh ve výši 109 354, 65 Kč. Ve světle těchto důkazů považuje žalobce argumentaci žalovaného za účelovou vedenou snahou oddálit platební povinnost. Navrhl, aby odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalovaný se v replice k odvolání žalovaného ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Námitky žalobce ve vztahu k pochybením soudu co do procesního poučení označil za nepřiléhavé. Zopakoval, že se při úhradě úvěru dostal ne svou vinnou do prodlení. Byl v pracovní neschopnosti a měl za to, že úvěr bude splácet pojišťovna, které tuto skutečnost ohlásil. Pojišťovna však splátky nehradila a tyto uhradila až dodatečně. Po zesplatnění úvěru žalobce za