74 CO 141/2021-153 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 209 886,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (I. výrok) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (II. výrok) a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 70 613 Kč (III. výrok). 2. Soud vyšel z toho, že žalobce (jako agentura práce) a žalovaný (jako uživatel) uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu ve smyslu § 1724 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), ve které se žalobce zavázal přidělovat žalovanému k dočasnému výkonu práce zaměstnance na pozice dle písemné objednávky a zajišťovat související agendu spojenou s dočasným přidělením a žalovaný se zavázal platit žalobci za 1 hodinu práce přiděleného zaměstnance 190 Kč. Žalobce byl povinen k přiděleným zaměstnancům určit osobu, která jim bude při výkonu práce nadřízena a zároveň podřízena vedoucímu zaměstnanci žalovaného; žalovaný měl první pracovní den po odpracovaném měsíci zaslat žalobci docházku přidělených zaměstnanců a po jejím odsouhlasení vystavit žalobci fakturu. Na základě rámcové smlouvy účastníci uzavřeli čtyři dohody o dočasném přidělení zaměstnanců (dále jen„ Dohody“), podle kterých měli od [datum] pro žalovaného v třísměnném provozu pracovat [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a od [datum] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V Dohodách nebyla uvedena doba, na kterou mají být zaměstnanci dočasně přiděleni, ani rozsah práce, a dočasné přidělení před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno, mohlo být jednostranně ukončeno žalovaným nebo zaměstnancem; o tomto rozhodnutí byl ten, kdo je učinil, povinen informovat žalobce. Z e-mailové komunikace účastníků, výkazů práce přidělených zaměstnanců a ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] (zaměstnance žalovaného na pozici vedoucího výroby) vzal soud za prokázané, že žalobcem přidělení zaměstnanci pracovali u žalovaného v červnu 2019 a dne [datum] a [datum] a odpracovali celkem 283 hodin. Na základě Dohod pro žalovaného odpracoval [příjmení] [příjmení] 30 hodin ve dnech [datum] a [datum], [jméno] [příjmení] 57 hodin od 17. 6. do [datum], [jméno] [příjmení] 57 hodin od 17. 6. do [datum] a dne [datum], [jméno] [příjmení] 45 hodin od 17. 6. do [datum]. Dále (mimo předmětné Dohody) pro žalovaného odpracovali„ [příjmení]“ 27,5 hodin od 20. 6. do [datum], [jméno] [příjmení] 37 hodin od 24. 6. do [datum], [jméno] [příjmení] 7 hodin dne [datum], [jméno] [příjmení] 7,5 hodin dne [datum] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] každá 7,5 hodin dne [datum]. Výkazy práce těchto přidělených zaměstnanců zaslal žalovaný e-mailem žalobci a fakturou [číslo] vyúčtoval žalobce žalovanému částku 76 859,20 Kč za odpracovaných 268 hodin po 190 Kč a 60 hodin po 210 Kč. Žalovaný žalobci fakturu [číslo] zaplatil. Tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné. Mezi účastníky byl spor o to, zda má žalobce právo na zaplacení faktury [číslo] splatné [datum], kterou vyúčtoval žalovanému částku 209 886,60 Kč za práce vykonané od 1. 7. do [datum] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (po 105 hodinách) a [jméno] [příjmení] (161 hodin) a to i když přidělení zaměstnanci od [datum] u žalovaného nepracovali. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že u žalovaného pracovala od června 2019, poté jim bylo řečeno, že do práce nemají chodit, což telefonicky volaly šéfovi, který se jmenoval [jméno]. Svědkyně nevěděla, kdo byl styčným pracovníkem za žalobce, ani zda tam vůbec někdo byl. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že u žalovaného s kamarádkou pracovala v červnu, v červenci šly do práce a pán, co mu to tam patřilo, jim řekl, že práce už tam žádná není, že mají jít domů. Toto volaly [jméno] [příjmení], který je vyplácel. Svědkyně si nepamatovala, proč u žalovaného nepracovala v době od [datum] do [datum], pamatovala si, že k žalovanému šla pracovat i v červenci. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že za žalovaného veškerou komunikaci s žalobcem řešil výhradně telefonicky s [jméno] [příjmení], neboť na místě žádný koordinátor žalobce nebyl. Zpočátku byla docházka přidělených zaměstnanců v pořádku, postupem času se stávalo, že zaměstnanci bez omluvy nepřišli na směnu. To, že přidělení zaměstnanci nejsou dostatečně schopní, řešil svědek s mistrovou žalobce [jméno] [příjmení], která nad nimi měla hlavní dozor. Pokud někteří zaměstnanci neodpracovali celou pracovní dobu, bylo to z důvodu jejich neschopnosti, nevolnosti nebo laxního přístupu k práci. Tyto problémy řešil svědek telefonicky s [jméno] [příjmení], přesto žalovaný nedostal pracovníky, se kterými by byl spokojen. Žalobce posílal žalovanému stále nové pracovníky, které bylo nutno zaškolit, zaměstnanci se často střídali, a protože jejich docházka nebyla korektní, svědek rozhodl, že spolupráci s žalobcem ukončí, což dne [datum] telefonicky oznámil [jméno] [příjmení]. Ze svědecké výpovědi mistrové žalovaného [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že zaměstnanci přidělení žalobcem nechodili pravidelně na směny, chodili jen občas, proto s nimi žalovaný nebyl spokojen. [jméno] [příjmení] viděla pouze jednou, když přidělené zaměstnance k žalovanému přivezl, nikdy s ním nekomunikovala a nejednala, žádná styčná osoba od žalobce u žalovaného nebyla. Nechození do práce řešila svědkyně s nadřízeným [jméno] [příjmení], kterému vždy oznámila, že se některý z pracovníků nedostavil. Žalovaný přidělené zaměstnance žádnými ochrannými pomůckami nevybavoval. Svědek [jméno] [příjmení] [příjmení] (dále jen„ [jméno] [příjmení]“) vypověděl, že pracoval u žalobce jako koordinátor na základě předmětné rámcové smlouvy a k žalovanému jezdil jednou až dvakrát týdně na kontrolu, přičemž komunikoval s mistrovou žalobce a [jméno] [příjmení]. Nikdy mu nikdo neřekl, že přidělení zaměstnanci nechodí do práce, mistrová mu vždy řekla, kolik zaměstnanců potřebuje a ty řidič přivezl. Komunikace se žalovaným probíhala výhradně e-mailem, včetně zasílání docházkových listů. Na dotaz, zda docházel do závodu, svědek odpověděl, že ne. Poté uvedl, že když přijel k žalovanému, musel se nahlásit na bráně, pak mluvil s mistrovou. Fakturace probíhala podle docházky zaměstnanců, svědek vše domlouval s mistrovou, a kdo byl třeba, ten přijel. Žalovaný pak poslal docházku a podle toho byla vystavena faktura. Na dotaz, zda žalobci někdo oznámil, že po [datum] nebude žalovaný potřebovat další zaměstnance, svědek uvedl, že mu [jméno] [příjmení] řekl, že není dostatek práce pro ně a až bude potřeba, mistrová se ozve. Když svědek urgoval, že zaměstnanci chtějí chodit do práce, řekli, že zatím není dostatek práce. Informace od [jméno] [příjmení], že práce u žalovaného je ukončena, se k němu nedostala, dále komunikoval s mistrovou žalovaného,„ někdo byl potřeba, někdo ne, tak jsme vyčkávali, dokud ti lidi zase nenastoupí do té práce“. [příjmení] [jméno] [příjmení] nepovažoval soud za věrohodnou, neboť byla v přímém rozporu s výpověďmi ostatních svědků, které soud za věrohodné považoval. [příjmení] [jméno] [příjmení], že jednou či dvakrát týdně jezdil k žalovanému na kontrolu, měl soud za vyvrácené svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]; svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] měl za vyvrácené tvrzení [jméno] [příjmení], že s ní domlouval, kolik zaměstnanců bude každý den třeba. Soud spatřoval rozpor i v samotné výpovědi [jméno] [příjmení], který nejprve tvrdil, že mu [jméno] [příjmení] nesdělila, že jim bylo dne [datum] řečeno, že již nemají chodit do práce, a vzápětí uvedl, že mu„ řekli, že zatím nejsou potřeba, protože není práce“,„ práce pro ně nebyla, ale stále jsme vyčkávali“. Svědek [jméno] [příjmení] však potvrdil, že dne [datum] mu bylo oznámeno, že žalovaný nemá dostatek práce a že s žalovaným komunikoval výhradně e-mailem, což odpovídá svědecké výpovědi [jméno] [příjmení]. Soud při svém rozhodování vyšel ze skutkových zjištění, podle kterých v Dohodách nebyla určena doba, na kterou byly uzavřeny, ani zakotvena povinnost žalovaného oznámit rozhodnutí ukončit dočasné přidělení písemně; žalobce nepostupoval podle rámcové smlouvy, když neurčil osobu, která bude při výkonu práce přímo podřízena vedoucímu zaměstnanci žalovaného a zároveň bude ve vztahu nadřízenosti k přiděleným zaměstnancům; vedoucí zaměstnanec žalovaného [jméno] [příjmení] dne [datum] telefonicky oznámil zástupci žalobce [jméno] [příjmení] ukončení spolupráce z důvodu laxního přístupu přidělených zaměstnanců, kteří se bez omluvy nedostavovali do zaměstnání, a informaci o ukončení spolupráce začátkem července 2019 zprostředkovala [jméno] [příjmení] také [jméno] [příjmení]. Požadavek žalobce na zaplacení předmětné faktury přesto, že od [datum] u žalovaného žádní přidělení zaměstnanci nepracovali, proto považoval soud z