74 CO 142/2019-208 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozhodnutím soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 108 310 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 9. 10. 2018 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu zčásti o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 108 310 Kč za dobu od 9. 12. 2015 do 8. 10. 2018 (II. výrok) a žalovanému uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši 16 859,35 Kč (III. výrok). Po skutkové stránce soud prvního stupně vzal za prokázané, že se žalovaný v jiném soudním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], na podkladě žaloby ze dne 29. 7. 2009, domáhal proti žalobci zaplacení částky 323 258 Kč s příslušenstvím. Žalovaný byl na základě plné moci z 14. 7. 2009 zastoupen JUDr. [jméno] [příjmení]. Krajský soud v Brně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 30. 10. 2014, č. j. [číslo jednací], který byl doručen dne 30. 1. 2015 JUDr. [jméno] [příjmení]. Dne 9. 2. 2015 oznámila soudu JUDr. [jméno] [příjmení] výpověď plné moci. Dne 17. 12. 2015 pak sám žalovaný prostřednictvím svého jednatele podal odvolání proti vydanému rozsudku. U Vrchního soudu v Olomouci se dne 24. 9. 2015 uskutečnilo jednání o odvolání, kterého se zúčastnil jednatel žalovaného, Mgr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení]. Mgr. [jméno] [příjmení] po vstupu do jednací síně předložil plnou moc udělenou žalovaným [příjmení] [jméno] [příjmení] a substituční plnou moc pro jeho osobu. Téhož dne byl vydán rozsudek, kterým byla žalobci uložena povinnost nahradit žalovanému prvostupňové náklady řízení ve výši 108 310 Kč. V písemném vyhotovení rozsudku ze dne 24. 9. 2015 byla jako zástupkyně žalovaného uvedena JUDr. [jméno] [příjmení] a této byl rozsudek také doručován. JUDr. [jméno] [příjmení] i JUDr. [jméno] [příjmení] byl rozsudek doručen 19. 10. 2015. Přípisem ze dne 19. 10. 2015 oznámila JUDr. [jméno] [příjmení] žalobci, aby uhradil náklady řízení ve výši 108 310 Kč na jí specifikovaný bankovní účet. Požadovanou platbu žalobce učinil dne 23. 10. 2015. Podáním ze dne 3. 11. 2015 Mgr. [jméno] [příjmení] požádala o opravu rozsudku. Vrchní soud v Olomouci vydal dne 19. 11. 2015 opravné usnesení, kterým označení zástupkyně žalovaného opravil z JUDr. [jméno] [příjmení] na Mgr. [jméno] [příjmení]. Přípisem ze dne 4. 12. 2015 Mgr. [jméno] [příjmení] oznámila žalobci, aby provedl úhradu nákladů řízení na účet č. [bankovní účet]. Tuto platbu žalobce učinil dne 8. 12. 2015. Dne 5. 10. 2018 pak žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši jedné ze dvou provedených plateb. Po právní stránce soud prvního stupně s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2011, sp. zn. I. ÚS 3314/09, dovodil, že ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. nezakládá právo advokáta na náhradu nákladů řízení. Advokát je pouze platebním místem a je povinen náhradu nákladů řízení, jež mu byla vyplacena, vyúčtovat jím zastupovanému účastníku. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2659/2006, soud uvedl, že účet advokáta představuje pouze platební místo, advokát nemůže nárok na náhradu nákladů řízení úspěšně vlastním jménem exekučně ani jinak vymáhat. Dle soudu prvního stupně má být při běžném běhu věcí náhrada nákladů řízení zaplacena jedinému (poslednímu) advokátovi, jenž by měl následně odměnu vyúčtovat s klientem a se svým předchůdcem. Uzavřel, že částka 108 310 Kč, která byla žalobcem vyplacena JUDr. [jméno] [příjmení], představovala náhradu nákladů služby právní pomoci, kterou tato advokátka poskytla. Konstatoval, že primárním problémem v dané věci je nedořešený vztah žalovaného s jeho tehdejší právní zástupkyní, která ve své úvaze vyšla z toho, že nárok na náhradu nákladů řízení má právě ona, přičemž tyto náklady se týkaly jejích služeb v prvním stupni řízení. Současně hodnotil situaci, kdy rozsudek Vrchního soudu v Olomouci jako platební místo určoval skutečně JUDr. [jméno] [příjmení]. Stalo se tak dle soudu prvního stupně zjevně nesprávně, současně však soud prvního stupně odkázal na zásadu presumpce správnosti soudního rozhodnutí. Uvedl, že v daném případě došlo ke kombinaci nesprávného právního názoru bývalé zástupkyně, která měla za to, že náklady mají být placeny k jejím rukám, a chyby soudu, jenž v záhlaví uvedl nesprávného zástupce. Uzavřel, že platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo až do vydání opravného usnesení (doručeného právním zástupkyním účastníků dne 25. 11. 2015) u JUDr. [jméno] [příjmení]. Jestliže tedy žalobce dne 23. 10. 2015 provedl úhradu na účet sdělený JUDr. [jméno] [příjmení], plnil na místo určené soudním rozhodnutím. Námitku žalovaného, že žalobce plnil předčasně (před právní mocí rozhodnutí) hodnotil jako nedůvodnou, když dovodil, že žalobci nic nebránilo náhradu poskytnout před právní mocí, při vědomí, že právní moc nemůže být zvrácena. Stejně tak hodnotil námitku žalovaného, že žalobce měl vědomost o změně právního zastoupení. Uvedl, že není povinností účastníka zjišťovat, kdo je aktuální zástupce a dovozovat, že rozhodnutí obsahuje chybu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 33 Odo 679/2003, uvedl, že platbu poskytnutou na vymezené platební místo nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele účtu na úkor zasílající osoby. Uzavřel, že žalobce uhradil náhradu nákladů řízení dvakrát, a to na účet sdělený JUDr. [jméno] [příjmení] a poté na účet Mgr. [jméno] [příjmení]. Za dané situace je žalovaný povinen v jednom případě dle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.) plnění vydat. Prodlení žalovaného odvíjel od výzvy ze dne 5. 10. 2018 (§ 1970 o. z.). Žalobu proto částečně zamítl co do části požadovaného příslušenství za období, ve kterém nebyl žalovaný v prodlení. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. V návaznosti na zjištěný poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení soud prvního stupně přiznal žalobci právo na náhradu 64 % vzniklých nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 416 Kč, paušální náhrady 600 Kč, odměny za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 5 460 Kč, ze dvou náhrad hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč, náhrady za promeškaný čas 1 200 Kč, cestovného 4 078,96 Kč a náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 3 527,79 Kč. 2. Proti I. a III. výroku rozsudku podal odvolání žalovaný dne 18. 4. 2019. Konstatoval, že soud prvního stupně nepřihlédl ke skutečnostem tvrzeným žalovaným a k jím označeným důkazům. Neúplně tak zjistil skutkový stav věci, přičemž na podkladě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, které nesprávně právně posoudil. Vytkl soudu prvního stupně, že své rozhodnutí založil toliko na obsahu nepravomocného písemného vyhotovení rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 9. 2013, č. j. [číslo jednací], obsahujícího zjevnou písařskou chybu v označení právního zástupce žalovaného. Zdůraznil, že žalobci byla známa skutečnost, že JUDr. [jméno] [příjmení] není advokátem žalovaného a tudíž platebním místem, neboť jednání u Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 9. 2015 se zúčastnil již nový právní zástupce. V této souvislosti poukazoval zejména na vzájemnou komunikaci účastníků v době od 20. 10. do 22. 10. 2015, v rámci které byla žalobci předložena plná moc nové advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] a žalobce byl vyzván k úhradě přiznané náhrady nákladů řízení na její účet. Žalobce tak byl opakovaně a náležitě informován o tom, že žalovaného již JUDr. [jméno] [příjmení] nezastupuje a bylo mu sděleno platební místo, na které žalovaný požadoval náklady řízení uhradit. Žalovaný nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že primárním problémem v dané věci je nedořešený vztah žalovaného s původní advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení]. Žalovaný zdůraznil, že JUDr. [jméno] [příjmení] dne 19. 10. 2015 bez jakéhokoliv oprávnění či právního důvodu kontaktovala právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Z textu výzvy k úhradě nákladů řízení nevyplývá, že by JUDr. [jméno] [příjmení] tuto činila jménem žalovaného ani, že by dokládala své zmocnění jednat za žalovaného, jediného oprávněného příjemce nákladů řízení. V této situaci žalobce zcela bezdůvodně odmítal akceptovat požadavky žalovaného na vyplacení nákladů řízení a bez jakékoliv obezřetnosti a existence oprávněnosti svého počínání dne 23. 10. 2015 zaslal platbu částky 108 310 Kč na účet JUDr. [jméno] [příjmení], čímž sám zapříčinil, že byl nucen následně uhradit náklady řízení na správné platební místo. Žalovaný dále zdůraznil, že žalobce navíc učinil platbu v době, kdy příslušný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci nenabyl právní moci, tedy v době, kdy nevznikl nárok na náhradu nákladů řízení, který vzniká teprve na podkladě pravomocného rozhodnutí. Je tak přesvědčen, že obdržel náhradu nákladů řízení pouze jednou, a to úhradou na účet svého právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení]. Vytkl soudu prvního stupně, že žádným právně relevantním způsobem neodůvodnil závěr, že platba