74 CO 192/2021-114 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 714 706 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 15. 12. 2020 do zaplacení a z částky 964 706 Kč od 27. 9. 2020 do 14. 12. 2020 (I. výrok) a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 43 045,60 Kč (II. výrok). 2. Zamítnutí žaloby soud odůvodnil tím, že v písemné smlouvě účastníci sjednali způsob a postup pro předání díla, spočívající v nutnosti podpisu předávacího protokolu. Vzhledem k tomu, že žalovaný se předání díla nezúčastnil a protokol nepodepsal, nebyla naplněna hmotněprávní podmínka pro předání a převzetí díla, proto nárok žalobce na zaplacení díla dosud nevznikl. 3. Výrok o nákladech řízení soud odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a tím, že v řízení zcela úspěšnému žalovanému přiznal účelně vynaložené náklady řízení sestávající z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast u jednání soudu dne 26. 8. 2021) dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, po 11 180 Kč, náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrady za promeškaný čas na cestě k jednání soudu konaném dne 26. 8. 2021 z Olomouce do Zlína (4 započaté půlhodiny po 100 Kč) ve výši 400 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, cestovních náhrad za tuto cestu (zpáteční cesta 136 km) osobním automobilem VW Passat, [registrační značka] o průměrné spotřebě 5,1 l na 100 km, ceně paliva (motorová nafta) 27,20 Kč za 1 l a sazbě 4,40 Kč za 1 km (dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) ve výši 787 Kč a náhradu daně z přidané hodnoty (DPH) v sazbě 21 % ve výši 7 418,60 Kč. Soud nepřiznal žalovanému odměnu za písemné vyjádření ve věci ze dne 17. 8. 2021, neboť sepis tohoto podání nepovažoval za účelně vynaložený náklad, když v něm žalovaný nesdělil žádné nové skutečnosti, ani právní závěry. Soud neshledal důvodný požadavek žalobce na aplikaci § 150 o. s. ř., neboť žalobce byl s argumentací žalovaného seznámen již ve vyjádření k žalobě, na které mohl reagovat příslušným procesním úkonem. Vzhledem k tomu, že však žalobce na podané žalobě setrval, valnou část vzniklých nákladů řízení si způsobil sám. 4. Proti II. výroku o náhradě nákladů řízení podal žalobce dne 19. 10. 2021 odvolání. 5. V odůvodnění odvolání ze dne 11. 11. 2021 žalobce namítal, že rozhodnutí o nákladech řízení spočívá na nesprávném právním posouzení. Vytýkal soudu, že nevyhověl jeho návrhu a neaplikoval ustanovení § 150 o. s. ř. s odůvodněním, že si valnou většinu nákladů řízení zavinil sám, jelikož byl s argumentací žalovaného seznámen z vyjádření k žalobě a mohl na to reagovat příslušným procesním postupem. Žalobce tvrdil, že žalovaný do 12. 7. 2021 (vyjádření k žalobě) předmětnou pohledávku nijak nerozporoval a žalobce ubezpečoval, že fakturu zaplatí; to vyplývá ze skutečnosti, že na základě e-mailové urgence žalobce ze dne 14. 12. 2020 žalovaný téhož dne na fakturu zaplatil 250 000 Kč. Na následné upomínky však již nereagoval a ponechal žalobce v dobré víře, že je fakturace v pořádku. Podle žalobce byly splněny podmínky § 150 o. s. ř. pro moderaci nákladů řízení, neboť v situaci, kdy žalovaný víceméně nepopírá žalovaný nárok, nelze považovat za spravedlivé, aby těžil ze sporu v podobě nákladů řízení. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1805/2001), který uvádí jako jeden z důvodů pro užití moderačního práva podíl obou stran na vzniku a průběhu sporu (shodně v literatuře BÍLÝ, Martin. § 150 (Moderační právo soudu). In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 713.). K závěru soudu, že si velkou většinu nákladů způsobil sám, žalobce namítal, že pokud by vzal žalobu zpět v reakci na vyjádření žalovaného k podané žalobě, soud by žalovanému přiznal náklady řízení, neboť by bez provedeného dokazování nemohl aplikovat § 150 o. s. ř. Žalobce poukázal na skutečnost, že žalovanému byly přiznány náklady za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí, vyjádření k žalobě a účast na soudním jednání), které byly nezbytné k tomu, aby soud mohl náležitě zjistit skutkový stav a uplatnil moderaci nákladů řízení. Žalobce navrhoval, aby soud změnil II. výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že si každý z účastníků nese vlastní náklady řízení. 6. Ve vyjádření k odvolání ze dne 25. 11. 2021 považoval žalovaný rozhodnutí soudu ve vztahu k aplikaci § 150 o. s. ř. za správné, neboť žalobce neuvedl (a v řízení nebyly ani zjištěny) žádné důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud neměl žalovanému přiznat náhradu nákladů řízení, přičemž judikatura Ústavního soudu vymezuje jako důvody pro zcela výjimečný postup dle § 150 o. s. ř. majetkové, sociální, osobní a další poměry účastníků řízení, a to nejen účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také oprávněného účastníka, dále okolnosti, které vedly k uplatnění nároku u soudu prvního stupně nebo k podání odvolání, postoj účastníků v průběhu řízení. Žalobce v řízení nebyl úspěšný proto, že nedošlo k podpisu předávacího protokolu jako hmotněprávní podmínky předání díla, do meritorního I. výroku rozsudku odvolání nepodal, a s tímto právním názorem soudu (i žalovaného) je tedy ztotožněn. Soud správně nepominul, že žalobce byl s argumentací žalovaného týkající se absence oboustranného podpisu předávacího protokolu seznámen již z vyjádření k žalobě a mohl odpovídajícím procesním způsobem zabránit dalšímu navyšování nákladů řízení. Odkazy žalobce na dobrou víru opírající se o přesvědčení, že jeho nárok je oprávněný (z důvodu chybějící reakce žalovaného na předžalobní upomínky a úhrady částky 250 000 Kč žalovaným na neexistující dluh), považoval za nepřípadné. Žalovaný však považoval za chybný výpočet nákladů řízení, neboť soud mu přiznal za účast právního zástupce u jednání konaného dne 26. 8. 2021 odměnu za jeden úkon právní služby, ačkoliv jednání trvalo dvě započaté hodiny; za nesprávné považoval také nepřiznání odměny a náhrady hotových výdajů advokáta za sepis vyjádření ze dne 17. 8. 2021, ve kterém žalovaný předložil argumenty nezbytné k účelnému bránění práva, když např. reagoval na nesprávný názor žalobce, že žalovaný má předložit podepsaný předávací protokol, a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu vysvětlil, kdo je nositelem důkazního břemene stran uvedené skutečnosti. 7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, a z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil v napadeném výroku, a bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. 8. Z obsahu spisu ve vztahu k předmětu odvolacího řízení odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání platebního rozkazu, doručeným soudu dne 10. 3. 2021, domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 714 706 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku ceny za provedené dílo ze smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky řízení dne 27. 3. 2020. Žalobce tvrdil, že mu žalovaný na fakturu [číslo] vystavenou dne 27. 8. 2020 na částku 964 706 Kč, uhradil pouze dne 14. 12. 2020 částku 250 000 Kč a na výzvu k úhradě doplatku ceny díla nereagoval. Soud vydal ve věci dne 20. 5. 2021 platební rozkaz č. j. 19 C 83/2021-20, proti kterému podal žalovaný dne 14. 6. 2021 blanketní odpor, který v podání doručeném soudu dne 12. 7. 2021 odůvodnil tím, že nebyla splněna dohodnutá hmotněprávní podmínka předání díla, neboť dílo nebylo žalobcem protokolárně předáno; splatnost ceny díla proto dosud nenastala. Částečné plnění žalovaným pak nemá vliv na oprávněnost žalovaného nároku, neboť dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 405/2013, platí, že pokud je závazek uznán, neznamená to samo o sobě, že existuje, avšak důkazní břemeno přechází z věřitele na dlužníka, který pokud tvrdí, že dluh nevznikl, musí to prokázat. Žalobce v podání ze dne 6. 8. 2021 (mimo jiné) namítal, že žalovaný ke svému tvrzení, že dílo nebylo protokolárně předáno, nepředložil žádné důkazy. V podání ze dne 17. 8. 2021 žalovaný s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu reagoval, že je na žalobci, aby tvrdil a prokázal existenci předávacího protokolu. V podání ze dne 26. 8. 2021 žalobce popsal okolnosti při předání a převzetí díla, ze kterého se zástupce žalovaného omluvil a požádal o zanechání předávací dokumentace ve stavební buňce, následně žalovanému opakovaně sděloval, že dílo je v pořádku převzato a žalobce může vystavit fakturu, avšak podepsaný protokol žalobci nepředal. P