74 CO 194/2021-92 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 26 508 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 163,53 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 26 508 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 18 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 705,43 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 466,47 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 492 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení (II. a/ výrok) a zamítl žalobu o zaplacení částky 6 272 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 816,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 428,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 830,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 4 860,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení (II. b/ výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). Soud prvního stupně z provedeného dokazování zjistil, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne 15. 6. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit v padesáti osmi pravidelných týdenních splátkách po 900 Kč spolu s úrokem ve výši 4 200 Kč, poplatkem za administrativní činnosti ve výši 6 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč. Výpůjční úroková sazba byla pro případ smlouvy uzavřené na 58 týdnů sjednána pevnou sazbou 23,72 % ročně. Žalovaná na dluh uhradila pouze 7 692 Kč. Dále byla dne 16. 9. 2016 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které společnost [právnická osoba], poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit v padesáti osmi pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč spolu s poplatkem za administrativní činnosti ve výši 4 000 Kč, úrokem 2 800 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 8 000 Kč. Žalobce se stal věřitelem pohledávek z obou smluv na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, o této skutečnosti byla žalovaná informována oznámením původního věřitele. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně obě smlouvy jako smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobu shledal ve vztahu k pohledávce ze smlouvy [číslo] jako důvodnou pouze co do částky 26 508 Kč (30 000 Kč + 4 200 Kč – 7 692 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 163,53 Kč (z jistiny 26 508 Kč od 3. 8. 2018 do 29. 11. 2019) a pokračujícího úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 26 508 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Poplatek za administrativní činnost hodnotil jako sjednaný v rozporu se zákonem. Poplatek za inkaso shledal rozporný s dobrými mravy. Ujednání o úroku ve výši 23,72 % posoudil jako neurčité a nesrozumitelné, tj. sjednané zdánlivě ve smyslu ustanovení § 553 odst. 1 o. z. Nárok žalobce na úhradu úroku ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do zaplacení proto shledal nedůvodným a žalobu zamítl. Žalobou uplatněný nárok ve vztahu ke smlouvě [číslo] pak shledal nedůvodný jako celek. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 2. Proti části výroku II. a), kterou byla žaloba zamítnuta co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 458,28 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 26 508 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a proti souvisejícímu III. nákladovému výroku podal žalobce dne 9. 11. 2021 odvolání. Odvolání tak bylo podáno do části rozsudku, kterou bylo rozhodnuto výlučně o nárocích plynoucích ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 15. 6. 2017. Se zamítnutím žaloby co do požadovaných úroků vyslovil žalobce zásadní nesouhlas. Uvedl, že úroky za sjednanou dobu řádného trvání smluv nepožadoval, neboť ty byly před podáním žaloby zcela uhrazeny. Trval na tom, že ve smlouvě byly sjednány úroky ve výši 23,72 % ročně (viz čl. 1 každé ze smluv), a to pro celou dobu trvání smlouvy. Úroková sazba byla stanovena v závislosti na sjednané době trvání splátkového kalendáře, v daném případě 58 týdnů. Doba trvání smluv pak byla vymezena v článku 6.1 smluv, tak, že smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Dodal, že úroky byly sjednány na základě § 2392 odst. 1 o. z. za předpokladu, že splátkový kalendář bude ze strany žalované splácen řádně ve sjednané výši a včas (článek 1.8 první smlouvy a článek 1.7 druhé smlouvy). Jelikož však žalovaná sjednané splátky řádně a včas nezaplatila, úročí se neuhrazená jistina i po ukončení splátkového kalendáře, tj. až do doby úplného zaplacení jistiny. Zdůraznil, že úroky představují cenu peněz (odměnu za užívání peněžních prostředků), s nimiž nemá věřitel možnost až do jejich vrácení disponovat, je tedy logické, že tato úplata věřiteli náleží až do úplného zaplacení jistiny. Z ustálené judikatury navíc dle žalobce vyplývá, že úroky i úroky z prodlení mohou být věřitelem požadovány vedle sebe. Dále poukázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 3. 2021, č. j. 27 Co 32/2021-68, s tím, že v obdobné věci se s názorem žalobce plně ztotožnil a oprávněnost nároku žalobce na úroky až do zaplacení jistiny jednoznačně potvrdil. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl. 3. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila. 4. Žalobce se z jednání odvolacího soudu nařízeného na 18. 5. 2022 omluvil. Souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila, a to bez jakékoli omluvy. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Z obsahu spisu ve vztahu k rozsahu podaného odvolání odvolací soud zjistil, že žalobu doručenou soudu dne 23. 7. 2020 žalobce mimo jiné odůvodnil tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 15. 6. 2017 původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl v den podpisu smlouvy žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy úroky ve výši 4 200 Kč (s úrokovou sazbou 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 900 Kč (poslední splátka 26. 07. 2018). Žalovaná zaplatila celkem pouze 7 692 Kč (na úrok 4 200 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 629 Kč a na hotovostní inkaso splátek 1 862,10 Kč); naposledy hradila dne 10. 9. 2019. Dlužná částka 44 508 Kč tak sestává z jistiny ve výši 30 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 370,10 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 137,90 Kč. Dále žalobce vyčíslil 23,72 % úroky z dlužné jistiny od 27. 7. 2018, tj. od data po splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 29. 11. 2019 (9 705,43 Kč) a úroky z prodlení počítané z dlužné jistiny od 3. 8. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019 (3 630 Kč). S ohledem na prodlení žalované s úhradou se dlužná jistina od 30. 11. 2019 nadále úročí sjednanými úroky ve výši 23,72 % (čl. 1 smlouvy) a (zákonnými) úroky z prodlení ve výši 9 % ročně. Žalobce popsal podrobným způsobem, jak zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná se k uplatněným nárokům nevyjádřila. Odvoláním napadený rozsudek soud prvního stupně vyhlásil (§ 115a o. s. ř.) dne 27. 9. 2021. 7. Odvolací soud v souladu s ustanovením § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 15. 6. 2017 nadepsané jako„ [anonymizováno]“, ze které zjistil, že byla uzavřena mezi původním věřitelem - společností [právnická osoba], sídlem [adresa], žalovanou jako zákazníkem. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti (článek 1.1 smlouvy) ve výši 30 000 Kč, kdy sjednané peněžní prostředky byly žalované předány při podpisu smlouvy (článek 1.2 smlouvy). V článku 1.3 smlouvy