74 CO 212/2020-198 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem ve znění opravného usnesení soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 54 721,45 Kč s úrokem v kapitalizované výši 68 798,70 Kč, s úrokem ve výši 21,90 % ročně z částky 54 721,45 Kč od 28. 5. 2014 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 54 721,45 Kč od 27. 3. 2009 do zaplacení (I. a výrok) a náhradu nákladů řízení 8 808,75 Kč (I. b výrok). K úhradě stanovil žalované měsíční splátky ve výši 5 000 Kč. Žalobu zčásti o zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 54 721,45 Kč od 17. 3. 2009 do 26. 3. 2009 zamítl (II. výrok). Usnesením ze dne 16. 11. 2021, č. j. 46 C 141/2020-177, soud doplnil rozsudek o III. výrok, kterým České republice – Okresnímu soudu ve [obec] nepřiznal náklady vynaložené na odměnu a hotové výdaje ustanoveného zástupce. Po skutkové stránce měl z předložených listin za prokázané tvrzení žalobce, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel s žalovanou dne 2. 7. 2008 smlouvu o osobní kreditní kartě, kterou se zavázal vydat žalované kreditní kartu [anonymizována dvě slova] a poskytnout jí ke kreditní kartě úvěr vedený na účtu [číslo] s limitem 60 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu zavázala splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu se sjednaným úrokem z vyčerpané jistiny v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [číslo] z vyčerpané jistiny. Součástí smlouvy bylo ujednání o rozhodčí doložce, dle které majetkové spory, které vzniknou ze smlouvy, budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení, a to jedním rozhodcem jmenovaným správcem seznamu rozhodců ze seznamu rozhodců vedeného [právnická osoba] podle Jednacího řádu pro rozhodčí řízení. Žalovaná na úvěr čerpala od 11. 7. 2008 do 19. 9. 2008 celkově částku 61 791 Kč. Dlužná jistina ke dni 27. 3. 2009 činila 54 721,45 Kč. Dopisem ze dne 16. 3. 2009 právní předchůdce žalobce od úvěrové smlouvy odstoupil. Dle zesplatňujícího výpisu ze dne 26. 3. 2009 činil celkový dluh žalované 62 070,53 Kč (čerpaná částka 54 721,45 Kč, úroky od předchozího výpisu 1 697,73 Kč, úroky po splatnosti 4 072,19 Kč, úroky z prodlení 399,16 Kč a správa a vedení účtu 1 180 Kč). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2014 postoupila [právnická osoba] předmětnou pohledávku společnosti [právnická osoba], která s účinností od 17. 10. 2016 změnila právní formu na [právnická osoba] Dopisem ze dne 2. 4. 2019 oznámila společnost [právnická osoba] žalované, že postoupila pohledávku z úvěrové smlouvy na žalobce. Na podkladě rozhodčí žaloby podané [právnická osoba] dne 11. 12. 2009 vydal rozhodce JUDr. [jméno] [jméno] dne 7. 4. 2010 rozhodčí nález, sp. zn. K [číslo], ve kterém žalované uložil uhradit [právnická osoba] částku 73 720,53 Kč s úroky ve výši 21,9 % ročně z částky 54 721,45 Kč od 8. 12. 2009 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 54 721,45 Kč od 8. 12. 2009 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 14 125,45 Kč od 8. 12. 2009 do zaplacení. Rozhodčí nález nabyl právní moci 28. 6. 2010. Na podkladě návrhu [právnická osoba] ze dne 25. 8. 2010 Okresní soud ve [obec] usnesením ze dne 17. 9. 2010, sp. zn. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 9. 11. 2010, nařídil exekuci podle předmětného rozhodčího nálezu k uspokojení pohledávky ve výši 73 720,53 Kč s příslušenstvím, nákladů předchozího řízení ve výši 24 530,40 Kč a k úhradě nákladů exekuce. Okresní soud ve [obec] usnesením ze dne 10. 2. 2015, č. j. [číslo jednací], exekuci zastavil. V odůvodnění uvedl, že rozhodce, jenž vydal předmětný rozhodčí nález, podle kterého byla exekuce nařízena, nebyl vybrán podle transparentních pravidel, neboť byl určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem. K odvolání oprávněného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 3. 2016, č. j. [číslo jednací], posledně citované usnesení Okresního soudu ve [obec] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a to z důvodu, že usnesení bylo vydáno, aniž bylo soudem rozhodnuto o procesním nástupnictví na straně oprávněného a nebyl tak najisto postaven okruh účastníků řízení. Usnesením ze dne 30. 11. 2018, č. j. [číslo jednací], připustil soudní exekutor, aby do řízení namísto společnosti [právnická osoba], nastoupila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Usnesením ze dne 14. 12. 2018, č. j. [číslo jednací], došlo k opravě předchozího usnesení tak, že označení nového oprávněného se opravuje na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Okresní soud ve [obec] poté usnesením ze dne 4. 3. 2019, č. j. [číslo jednací], zastavil exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne 17. 9. 2010, č. j. [číslo jednací]. V odůvodnění uvedl, že rozhodce, jenž vydal předmětný rozhodčí nález, podle kterého byla exekuce nařízena, nebyl vybrán podle transparentních pravidel, neboť byl určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem. Usnesení nabylo právní moci dne 10. 4. 2019. Na právní poměr mezi účastníky vzniklý před 1. 1. 2014 ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud prvního stupně aplikoval zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ ObchZ“) a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). Žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok ze smlouvy o úvěru dle § 497 obchodního zákoníku. Uzavřel, že v návaznosti na zjištěné prodlení žalované s úhradou svých závazků právní předchůdce žalobce zcela oprávněně odstoupil od úvěrové smlouvy a docílil zesplatnění závazku. Žalobou uplatněný nárok shledal jako důvodný krom požadovaného úroku z prodlení za období od 17. 3. 2009 do 26. 3. 2009, když v tomto období nebyla dle zjištění soudu prvního stupně žalovaná v prodlení. Námitku promlčení vznesenou žalovanou shledal po podrobném rozboru a aplikaci příslušné judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu jako nedůvodnou. Dovodil, že závazek žalované z úvěrové smlouvy se stal splatným dne 26. 3. 2009, přičemž od tohoto okamžiku počala v souladu s § 392 odst. 1 věty první obch. zák. běžet čtyřletá promlčecí lhůta k uplatnění nároku. Právní předchůdce žalobce uplatnil pohledávku dne 11. 12. 2009 v rámci rozhodčího řízení, přičemž na podkladě následně vydaného pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu vedl na podkladě návrhu ze dne 28. 6. 2010 exekuci. Tyto úkony právní předchůdce žalobce učinil zjevně před 11. 5. 2011, kdy došlo usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 k ustálení judikatury ve vztahu k platnosti rozhodčích doložek. Uzavřel proto, že podáním rozhodčí žaloby došlo ke stavení promlčecí lhůty. S ohledem na skutečnost, že žalobce v daném případě podal žalobu k civilnímu soudu ve lhůtě bez zbytečného odkladu od skončení exekučního řízení (na základě analogické aplikace § 16 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů – dále jen„ zákon o rozhodčím řízení“) uzavřel, že účinky zahájeného rozhodčího řízení se vztahují též na toto soudní řízení. Současně konstatoval, že na uvedeném ničeho nemění ani poukaz žalované na § 408 ObchZ, neboť podle poslední věty tohoto ustanovení nelze námitku promlčení uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty. Odkázal rovněž na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Konstatoval, že žalobce zaznamenal neúspěch pouze v nepatrném rozsahu předmětu řízení, ve kterém byla žaloba zamítnuta. Za současné aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. přiznal žalobci 50 % z plné náhrady nákladů sestávajících z odměny za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 3 300 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 54 721,45 Kč, převzetí příprava zastoupení, sepis žaloby a replika k vyjádření žalované), za jeden úkon právní služby ve výši 1 650 Kč (1/2 z 3 300 Kč, jednoduchá předžalobní výzva), čtyř náhrad hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč, z náhrady DPH v sazbě 21% DPH ve výši 2 677,50 Kč, a zaplaceného soudního poplatku 2 190 Kč Lhůtu ke splnění povinnosti stanovil v souladu s návrhem žalobce ze dne 15. 10. 2020 v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč, když shledal tento způsob (s ohledem na zjištěné majetkové poměry žalované) jako příznivější pro žalovanou, než ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. předpokládaná úhrada dluhu v zákonné lhůtě tří dnů. Doplněný výrok o náhradě nákladů řízení vzniklých státu soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na ustanovení § 148 o. s. ř. 2. Proti rozsudku podala žalovaná dne 24. 11. 2020 odvolání. Zopakovala, že považuje žalobou uplatněný nárok za promlčený, neboť od splatnosti předmětného dluhu (26. 3. 2009), do podání žaloby (9. 4. 2019) uplynulo již více než deset roků. Vytkla soudu prvního stupně, že námitku promlčení posuzoval nesprávně dle ustanovení § 403 odst. 1 ObchZ. Dle žalované je vznesenou námitku promlčení nutno posoudit výlučně podle § 408 odst. 1 ObchZ, dle kterého obecná desetiletá promlčecí doba uplyne bez ohledu na jiná ustanovení obchodního zákoníku. Jakékoli úvahy okresního soudu o to