74 CO 44/2020-200 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 184 695 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 26. 2. 2015 do zaplacení (I. výrok), a nahradit žalobci náklady řízení ve výši 62 475 Kč (II. výrok). Vyšel z toho, že žalobce jako pronajímatel uzavřel se žalovaným jako nájemcem dne 1. 5. 2012 nájemní smlouvu. Předmětem nájemní smlouvy byl nájem nebytových kancelářských prostor o rozloze 180,02 m2 situovaných ve 2. nadpodlaží nástavby budovy hokejové haly, stojící na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Nájemné bylo účastníky dohodnuto ve výši 33 000 Kč měsíčně + DPH a bylo splatné do 15. dne po doručení faktury nájemci. Bylo dohodnuto, že faktura bude vydávána k poslednímu dni v měsíci a bude uhrazena do 15. dne měsíce následujícího, ne však dříve než po doručení faktury nájemci. Úhrady za služby (el. energie, vodné, vytápění, klimatizace) byl žalovaný povinen hradit žalobci jednou za čtvrtletí dle skutečného odběru či spotřeby, resp. pronajaté výměry, se splatností do 15. dne v měsíci následujícího po uplynutí příslušného čtvrtletí za podmínek splatnosti jako u nájemného. Účastníci se dále dohodli na povinnosti žalovaného hradit žalobci společně s nájemným také částku ve výši 300 Kč + DPH měsíčně za odvoz kontejneru. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou. Ze zápisu o předání a převzetí nebytových prostor vzal za prokázané, že k 1. 6. 2012 byly předmětné nebytové prostory předány žalovanému i s uvedením počátečního stavu elektroměru a vodoměru. Z žalobcem předložených faktur [číslo] měl za prokázanou pohledávku žalobce v celkové výši 184 695 Kč z titulu nezaplaceného nájemného a úhrad za služby za období od října 2014 do ledna 2015. Soud prvního stupně neprovedl žalobcem navržený výslech zaměstnankyň žalobce k osobnímu doručování faktur (vzhledem k sídlu obou účastníků ve stejné nemovitosti) z důvodu nadbytečnosti, přičemž uzavřel, že osobní předávání faktur bylo mezi účastníky běžnou obchodní praxí. Po právní stránce soud prvního stupně posuzoval vznik nájemního vztahu dle zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor ve znění do 31. 12. 2013, přičemž dospěl k závěru, že nájemní smlouva obsahovala všechny předepsané náležitosti a nájemní vztah platně vznikl. Nárok na úhradu žalobou uplatněného nároku za období (říjen 2014 až leden 2015) posuzoval v souladu s ustanovením § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) podle § 2302, 2303, 2217 a 2247 o. z. a shledal žalobu zcela důvodnou, a to včetně požadovaného příslušenství odvíjejícího se od splatnosti poslední faktury. O náhradě nákladů rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 235 Kč, odměny za zastoupení advokátem za čtyři úkony právní služby po 8 500 Kč (z tarifní hodnoty 184 695 Kč, převzetí a příprava, sepis žaloby, vyjádření a účast u jednání soudu), odměny za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 4 250 Kč (z tarifní hodnoty 184 695 Kč, ½ z 8 500 Kč, jednoduchá předžalobní výzva, vyjádření k námitce věcné nepříslušnosti), šesti náhrad hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč, a náhrady DPH v sazbě 21 % ve výši 9 240 Kč. 2. Proti rozsudku podal žalovaný dne 12. 7. 2019 odvolání. Namítl, že žalobce žádným způsobem neprokázal, kdy doručil žalovanému faktury k požadovanému plnění za období od října 2014 do ledna 2015. Vzhledem ke skutečnosti, že splatnost všech závazků žalovaného je vázána na lhůtu 15-ti dnů od doručení faktury, je datum doručení zcela zásadní pro samotný vznik závazku, a také pro určení délky prodlení. Z obsahu spisu je zřejmé, že se soud spokojil s tvrzením žalobce, které nebylo v řízení žádným způsobem prokázáno. Dle žalovaného měl tedy soud prvního stupně postavit najisto, kdy a zda vůbec doručil žalobce faktury [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]. Konstatoval dále, že soud prvního stupně se neobtěžoval, aby skutkový stav reálně zkoumal a společně s žalobcem spoléhal na to, že žalovaný je v současném výkonu trestu odnětí svobody natolik procesně a společensky znevýhodněn, že se nebude moci účinně bránit. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že způsob doručování faktur žalovanému byl po celou dobu stejný. Pracovnice žalobce každý měsíc bezprostředně po jejím vystavení doručila žalovanému příslušnou fakturu. Bylo tomu tak i v předcházejícím období, za které žalovaný nájemné a úhradu za služby bezezbytku uhradil. 4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 3. 2. 2016 domáhal se žalobce, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 184 695 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 26. 2. 2015 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce jako pronajímatel uzavřel dne 1. 5. 2012 s žalovaným jako nájemcem nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem nebytových prostor o rozloze 180,02 m2 situovaných ve druhém nadpodlaží nástavby hokejové haly stojící na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] zapsané na [list vlastnictví]. Smluvené nájemné ve výši 33 000 Kč + DPH měsíčně bylo splatné do 15. dne následujícího měsíce. Žalobce žalobou uplatnil dlužné nájemné a úhrady za služby za období od října 2014 do ledna 2015. Konkrétně se jednalo o fakturu [číslo] ze dne 11. 11.2014 splatnou 26. 11. 2014, na kterou zbývá uhradit 36 848 Kč, fakturu [číslo] ze dne 3. 12. 2014 na částku 40 293 Kč splatnou 17. 12. 2014, fakturu [číslo] na částku 58 166 Kč ze dne 8. 1. 2015 splatnou 22. 1. 2015 a fakturu [číslo] ze dne 11. 2. 2015 na částku 49 388 Kč splatnou 25. 2. 2015. Požadovaný zákonný úrok z prodlení žalobce odvíjí od splatnosti posledně citované faktury. Ve věci byl vydán dne 17. 5. 2016 platební rozkaz, který byl následně pro nedoručitelnost zrušen usnesením ze dne 23. 8. 2016. K námitce žalovaného Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. 5. 2017 rozhodl o tom, že k projednání a rozhodnutí věci je věcně příslušný okresní soud. K následné výzvě soudu podle ustanovení § 114b o. s. ř. žalovaný uvedl, že nárok žalobce neuznává. Neshledává žádný právní důvod, ze kterého by takový právní důvod mohl vycházet. Všechna tvrzení žalobce označil za sporná. Soud prvního stupně provedl k důkazu předložené listinné důkazy. Žalobcem nabídnutý důkaz výslechem Mgr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] neprovedl. Odvoláním napadený rozsudek byl vyhlášen dne 23. 5. 2019. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející, v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 6. Podle ustanovení § 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, nájem vzniká na základě písemné nájemní smlouvy, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné nebytový prostor do užívání. Nájemní smlouva musí obsahovat předmět a účel nájmu, výši nájemného a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru nebo způsob jejich určení, a nejde-li o nájem na dobu neurčitou, dobu, na kterou se nájem uzavírá. Jde-li o nájem sjednaný k účelu podnikání, musí nájemní smlouva obsahovat také údaj o předmětu podnikání v provozovně umístěné v pronajatém nebytovém prostoru. 7. Podle ustanovení § 3074 odst. 1 věta první o. z., nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. 8. Podle ustanovení § 2217 odst. 1 o. z., nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně o platném vzniku nájemního vztahu mezi účastníky (na dobu neurčitou), na podkladě nájemní smlouvy ze dne 1. 5. 2012. Žalovaný převzal pronajaté nebytové prostory dne 1. 6. 2012. Jako správná hodnotí odvolací soud i skutková zjištění co do výše dluhu na nájemném a úhradách za související služby. Proti právě uvedeným závě