74 CO 53/2021-159 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 14 598,24 Kč s úrokem ve výši 19,08 % ročně od 2. 4. 2015 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 2. 4. 2015 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 260,90 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 465,93 Kč (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Soud vyšel z toho, že na základě žádosti o zřízení účtu a vydání [příjmení] karty ČS ze dne 13. 8. 2008 [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [ulice] spořitelna“), jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli téhož dne 13. 8. 2008 smlouvu o kartovém úvěrovém účtu (dále jen„ Smlouva“), ve které se [ulice] spořitelna zavázala zřídit žalovanému kartový účet a poskytnout mu úvěr až do výše 35 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím karty nebo jiným způsobem (např. hotovostně). Pro případ čerpání úvěru kartou byla sjednána měsíční úroková sazba ve výši 1,59 %, v případě čerpání úvěru jiným způsobem roční sazba dle Sazebníku. Žalovaný byl povinen hradit poplatky za správu a vedení kartového účtu a úkony související s poskytnutím úvěru, použitím karet a cenu za sjednané služby v rozsahu uvedeném v žádost o poskytnutí úvěru a Sazebníku. [role v řízení] se zavázal splácet úvěr úhradou ve výši 3,2 % z čerpaného a nesplaceného úvěru a ve výši 100 % úroků a poplatků vyúčtovaných za daný měsíc (tzv. celková minimální úhrada). [ulice] spořitelna byla oprávněna měnit limit úvěru za podmínek stanovených Smlouvou a povinna změnu žalovanému oznámit na výpisu z účtu nebo jiným vhodným způsobem. Smlouva byla sjednána na dobu tří let; pro případ, že žalovaný písemně neoznámí, že trvá na ukončení Smlouvy do pěti kalendářních dnů před posledním dnem trvání, prodlužovala se doba trvání Smlouvy automaticky o další tři roky, a to i opakovaně. V případě závažného porušení smluvních podmínek žalovaným byla [ulice] spořitelna oprávněna Smlouvu vypovědět s účinností ke dni doručení výpovědi, nebyla-li ve výpovědi stanovena pozdější účinnost. Ke dni účinnosti výpovědi byl žalovaný povinen uhradit veškeré pohledávky. Nedílnou součást Smlouvy činila žádost o poskytnutí úvěru, Všeobecné obchodní podmínky [obec] spořitelny, Obchodní podmínky pro vedení kartového úvěrového účtu a pro vydávání a používání kreditních a charge karet [obec] spořitelny. [ulice] spořitelna zřídila žalovanému kartový účet č. [bankovní účet] ke dni 10. 9. 2008 s celkovým úvěrovým limitem 35 000 Kč, který byl k 10. 8. 2010 zvýšen na 46 000 Kč. Přípisem ze dne 8. 3. 2014 [ulice] spořitelna vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 3 850 Kč s tím, že pokud nebude zaplacena do 10. 4. 2014, má právo rozhodnout, že úvěr ve výši 17 774 Kč s úroky a poplatky bude okamžitě splatný a vypovědět Smlouvu. Přípisem ze dne 15. 4. 2014, doručeným žalovanému dne 17. 4. 2014, oznámila [ulice] spořitelna žalovanému, že z důvodu neuhrazení pohledávky na úvěrovém účtu ve stanoveném termínu bylo rozhodnuto, že k 14. 4. 2014 je celá dlužná částka ve výši 19 149,90 Kč splatná. Přípisem ze dne 17. 4. 2015 (podaným k poštovní přepravě dne 21. 4. 2015) oznámila [ulice] spořitelna žalovanému, že s účinností k 1. 4. 2015 pohledávku za žalovaným ve výši 16 325,07 Kč postoupila na žalobce. Podáním ze dne 24. 4. 2015 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 16 325,07 Kč. Při právním hodnocení věci soud ve smyslu přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, posoudil právní poměry vzniklé přede dnem 31. 12. 2013 (přede dnem nabytí účinností zákona č. 89/2012 Sb.), jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, podle dosavadních právních předpisů, tj. zejména podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“) a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013. Předmětnou Smlouvu posoudil soud jako smlouvou o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obch. zák., kterou věřitel uzavřel jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel ve smyslu § 52 a násl. obč. zák. Soud konstatoval, že žalobě nemůže být vyhověno, neboť žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní o čerpání a splácení úvěru žalovaným, od kterého se odvíjí tvrzení žalobce o výši dlužné částky. Pokud žalobce v žalobě označil jako důkaz o čerpání a splácení úvěru výpisy z účtu, tak ty ani na výzvu soudu nepředložil. Soud považoval za stěžejní také otázku splatnosti úvěru, neboť žalovaný vznesl námitku promlčení. Předeslal, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 32 Cdo 1247/2016 a rozsudek ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010) se promlčecí doba i v situaci, kdy žalovaný je spotřebitel, řídí ustanovením § 397 obch. zák., a v případě splatnosti celého závazku pro nesplnění některého dílčího závazku začíná běžet od splatnosti nesplněného závazku (rozsudek ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1190/2009). V projednávané věci však nebylo prokázáno, že se celý závazek pro nesplnění některé ze splátek stal splatným v souladu se zákonem či Smlouvou. Tvrzení žalobce o možnosti zesplatnit úvěr dříve, než bylo mezi účastníky dohodnuto, totiž zůstala kusá, a nemají oporu ani v provedeném dokazování, a to i přes poučení soudu, kterého se žalobci dostalo na jednání konaném dne 2. 9. 2020. Podle žalobních tvrzení [ulice] spořitelna Smlouvu vypověděla a požádala žalovaného o vrácení celé dlužné částky k 14. 4. 2014, čímž se stal nesplacený zůstatek úvěru splatným. V podání ze dne 29. 5. 2019 žalobce uvedl, že v důsledku prodlení žalovaného s úhradou minimální úhrady byla [ulice] spořitelna oprávněna vypovědět Smlouvu, že ve výzvě ze dne 8. 3. 2014 žalovanému poskytla lhůtu k zaplacení úvěru s tím, že pokud nebude v určené lhůtě dlužná částka uhrazena, Smlouvu vypoví a že pro neuhrazení dlužné částky ve stanoveném termínu byla dlužná částka zesplatněna podáním„ Rozhodnutí o okamžitém splacení dluhu“ ze dne 15. 4. 2014. V podání ze dne 1. 10. 2020 žalobce v reakci na poučení soudu odkázal na podání ze dne 29. 5. 2019. Vzhledem k tomu, že ze Smlouvy vyplývá pouze povinnost žalovaného uhradit věřiteli veškeré pohledávky ze Smlouvy v případě výpovědi dle článku 18 a 19 (nikoliv právo věřitele na zesplatnění úvěru), a žalobce ani na výzvu (a příslušné poučení) soudu neozřejmil (a neprokázal), ze kterého smluvního ujednání vyplývá právo věřitele dluh zesplatnit, ani tvrzení, že [ulice] spořitelna Smlouvu vypověděla, a že doručila žalovanému výzvu k úhradě ze dne 8. 3. 2014, a v řízení nebylo tvrzeno (ani prokázáno), že [ulice] spořitelna od Smlouvy odstoupila dle § 506 obch. zák., nemůže se žalobce domáhat zaplacení celého nesplaceného zůstatku úvěru, pouze zaplacení jednotlivých dlužných splátek. Pro takový případ však žalobce ani netvrdil, jaké konkrétní splátky po žalovaném požaduje. Žalobce neprokázal ani tvrzení, že na něj byla postoupena předmětná pohledávka, když ani na výzvu soudu nepředložil tvrzenou smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 25. 8. 2014. Z uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 3. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) a tím, že plně úspěšnému žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly. 4. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, domáhaje se jeho změny ve formě vyhovění žalobě. Nesouhlasil se závěrem soudu, že neprokázal tvrzení o čerpání a splácení úvěru, neboť v doplnění žaloby ze dne 29. 5. 2019 podrobně uvedl přehled bezhotovostního čerpání žalovaným z kartového účtu a přiložil i výpisy z účtu. Vzhledem k tomu, že žalovaný závažně porušil smluvní podmínky a dostal se do prodlení s řádnou a včasnou úhradou celkové minimální částky, byla [ulice] spořitelna oprávněna Smlouvu vypovědět. Žalovanému proto zaslala„ Poslední výzvu k úhradě dlužné částky před rozhodnutím o okamžité splatnosti dluhu a výpověď smlouvy“ ze dne 8. 3. 2014, ve které žalovanému poskytla lhůtu k uhrazení dlužné částky do 10. 4. 2014 s tím, že pokud nebude do této doby dlužná částka uhrazena, Smlouvu vypoví. Jelikož žalovaný do stanoveného termínu nic neuhradil, byla dlužná částka dle čl. 19 Smlouvy zesplatněna a ke dni 14. 4. 2014 převedena z kartového účtu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, o čemž byl žalovaný vyrozuměn„ Rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu“ ze dne 15. 4. 2014; současně byl vyzván k neprodlenému vyrovnání nepovoleného debetu. Přípis byl doručen do dispoziční sféry žalovaného dne 5. 5. 2014. Žalobce uvedl, že žalovaný na dluh hradil, takže je nepravděpodobné, že by jej hradil, pokud by nebyl jeho. Namítal, že soudu předložil listinné důkazy, včetně Smlouvy, kterou žalovaný podepsal, při podpisu byla jeho totožnost ověřena občanským průkazem a výpisem z účtu doložil, že žalovaný úvěr čerpal a splácel. 5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. 6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu opráv