§ 497 obchodní zákoník – Smlouva o úvěru
Obchodní zákoník · 513/1991 Sb. · účinné od 1. 7. 2008 · Obchodní a korporátní právo
Stručně: Paragraf 497 obchodního zákoníku definuje smlouvu o úvěru jako dohodu, kde se věřitel zavazuje poskytnout dlužníkovi peníze do určité částky a dlužník se zavazuje tyto peníze vrátit a zaplatit za ně úroky. Smlouva o úvěru vždy zahrnuje dvě hlavní povinnosti dlužníka: vrátit půjčené peníze a zaplatit úroky. (§ 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, znění účinné od 1. 7. 2008)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Smlouva o úvěru
- Týká se: dlužník, věřitel
- Judikatura: na § 497 odkazuje 374 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 513/1991 Sb.
Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Smlouva o úvěru vždy zahrnuje dvě hlavní povinnosti dlužníka: vrátit půjčené peníze a zaplatit úroky.
- Věřitel není povinen poskytnout peníze automaticky, ale až na požádání dlužníka.
- Předmětem úvěru jsou vždy peněžní prostředky, a to do předem sjednané maximální částky.
Na co si dát pozor
- Z paragrafu vyplývá, že úroky jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru a dlužník se k jejich zaplacení zavazuje.
- Smlouva musí jasně stanovit maximální částku, kterou může věřitel dlužníkovi poskytnout.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 497
Jak soudy aplikují § 497
Právně soud věc posoudil podle § 1879, § 1982, § 1987 odst. 2 a násl. zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, (dále jen „obch. zák.“) a § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) s tím, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná neuhradila svůj dluh vzniklý ze smlouvy o úvěru, který žalovaná uznala co do důvodu i výše dne 19. 12. 2012, ač k tomu byla žalobkyní vyzývána.
Na rozdíl od soudu prvního stupně, který aplikoval právní úpravu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), odvolací soud s odkazem na § 3028 odst. 1, 2 a 3 o. z. dovodil, že vzhledem k datu uzavření smlouvy o úvěru jde o smlouvu uzavřenou podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jelikož se jednalo o tzv. absolutní obchod podle § 261 odst. 3 písm. d) tamtéž.
Na podkladě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), jako platnou z pohledu ustanovení § 9 odst. 1 zákona zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 145/2010 Sb.“), když uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně (úvěrující) postupovala s odbornou péčí, vycházela-li ohledně jeho příjmů a výdajů z …
Související
§ 10 Smlouva o poskytnutí úvěru (Nařízení vlády o podmínkách poskytnutí a)§ 10 Smlouva o poskytnutí úvěru (Nařízení vlády o podmínkách použití peně)§ 12 Smlouva o správě nevýkonného úvěru (Zákon o trhu s nevýkonnými úvěry)§ 125 SMLOUVA O ZPROSTŘEDKOVÁNÍ SPOTŘEBITELSKÉHO ÚV (Zákon o spotřebitelském úvěru)§ 6 Smlouva o poskytnutí úvěru a podmínky čerpání (Nařízení vlády o použití prostředků Stát)