13 CO 233/2022-148 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl vzájemnou žalobu žalované o zaplacení částky 312 800 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.) a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 66 004 Kč (výrok II.). 2. Takto soud první stupně rozhodl o vzájemné žalobě žalované podané u soudu prvního stupně dne [datum], kterou se domáhala po žalobkyni zaplacení částky 312 800 Kč s příslušenstvím. Vzájemnou žalobu žalovaná odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela jako prodávající s žalobkyní jako kupující kupní smlouvu, na základě které převedla do vlastnictví žalobkyně klisnu [anonymizováno] a klisnu [anonymizováno] (dále též„ koně“) za kupní cenu ve výši 30 000 Kč (dále též„ kupní smlouva“). Žalovaná tvrdila, že v kupní smlouvě bylo sjednáno převzetí koní žalobkyní nejdříve dne [datum], do kdy se žalovaná zavázala hradit náklady spojené s ošetřením, léčením, kováním a ustájením klisen. Tvrdila, že žalobkyně si dne [datum] koně nevyzvedla, a proto na základě ujednání v čl. III. odst. 4 kupní smlouvy přešla povinnost hradit náklady spojené s péčí o koně na žalobkyni; navíc se dne [datum] klisně [anonymizováno] narodilo hříbě, a proto žalovaná byla nucena hradit za žalobkyni i náklady spojené s péčí o toto hříbě. Žalovaná požadovala jednak zaplacení nákladů na ustájení koní, a to klisny [anonymizováno] v období od [datum] do [datum], klisny [anonymizováno] v období od [datum] do [datum] a hříběte v období od [datum] do [datum] (ve výši 300 Kč denně za každého koně), a dále požadovala zaplacení různých nákladů na veterinární péči o koně. 3. Žalovaná podala vzájemnou žalobu v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 41 C 105/2021 o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhá vydání koní s odůvodněním, že je odmítla žalobkyni vydat, ačkoliv se žalobkyně stala jejich vlastnicí na základě uzavřené kupní smlouvy. Vzájemnou žalobu soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 2. 2022, č. j. 41 C 105/2021-79, vyloučil k samostatnému řízení. Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že soud prvního stupně nesprávně označil v záhlaví napadeného rozsudku žalobkyni jako žalovanou a žalovanou jako žalobkyni, ačkoliv v řízení o vzájemné žalobě zůstává procesní postavení účastníků neměnné. V záhlaví tohoto rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen„ odvolací soud“) jsou již účastnice označeny správně svým původním procesním postavením. 4. Žalobkyně se ke vzájemné žalobě vyjádřila tak, že byla ochotna uhradit žalované náklady na péči o koně za období od [datum] do [datum], kdy byla připravena si koně převzít, což jí ale žalovaná znemožnila. Na den [datum] si žalobkyně zajistila přepravní přívěs pro koně a řidiče, avšak žalovaná jí odmítla žalobkyni koně vydat, resp. podmiňovala jejich vydání úhradou faktur třetích osob, což nemělo oporu v zákoně ani v závazkovém vztahu mezi účastnicemi. Takto se sama žalovaná dostala do prodlení s předáním koní, přičemž žalobkyně jí chtěla dlužné peníze předat v hotovosti, což žalovaná odmítla, a tak je žalobkyně vložila na účet; i přesto žalovaná odmítla dne [datum] koně žalobkyni vydat. Z uvedeného důvodu tedy podle názoru žalobkyně nemohly žalované vzniknout odůvodněné náklady na péči o koně. 5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná jako prodávající uzavřela s žalobkyní jako kupující dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej dvou koní, za které žalobkyně žalované zaplatila kupní cenu ve výši 30 000 Kč. Podle kupní smlouvy se žalovaná zavázala koně žalobkyni předat nejdříve dne [datum] s tím, že se zavázala hradit náklady spojené s jejich ošetřováním, léčením, kováním a ustájením do okamžiku jejich předání žalobkyni, nejdéle však do [datum]. Žalobkyně si zajistila pro odvoz koní dopravu na den [datum], avšak z SMS komunikace mezi účastnicemi vyplývá, že žalovaná jí odmítla koně vydat s tím, že požadovala zaplacení finanční částky na blíže neuvedený bankovní účet; žalobkyně navrhla zaplacení požadované částky v hotovosti, což žalovaná odmítla. Z takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že nárok žalované není důvodný, neboť z žádného ujednání kupní smlouvy nebylo prokázáno, že předání koní je vázáno na zaplacení nějaké finanční částky, a pokud žalovaná vydání koní podmínila zaplacením blíže neurčené finanční částky z nespecifikovaného důvodu, pak porušila své povinnosti vyplývající z kupní smlouvy, a dostala se do prodlení s předáním koní. Byla to tedy žalovaná, která svým jednáním znemožnila žalobkyni koně převzít, neposkytla jí součinnost, ačkoliv jí žalobkyně oznámila datum převzetí koní, a v rozporu s kupní smlouvou znemožnila žalobkyni nabýt vlastnické právo ke koním, za něž žalobkyně řádně uhradila kupní cenu. V chování žalované spatřoval porušení povinnosti poskytnout řádnou součinnost žalobkyni při splnění závazku koně převzít. Nárok žalované nepovažoval za důvodný také proto, že v kupní smlouvě bylo ujednáno, že náklady spojené s ošetřováním, léčením, kováním a ustájením koní hradí žalovaná nejdéle do [datum]; kdo hradí tyto náklady po datu [datum] z kupní smlouvy nevyplývá. S ohledem na tyto závěry se nezabýval výší nároku žalované, neboť její vzájemnou žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalovaná. V odvolání uvedla, že soud prvního stupně nepostupoval procesně správně, když rozhodl o vyloučení vzájemné žaloby k samostatnému řízení z původního řízení o žalobě na vydání koní, neboť v řízení o žalobě na vydání koní by byla řešena otázka oprávněnosti jejich vydání, která je klíčová i pro toto řízení. Soud prvního stupně tedy předčasným rozhodnutím zatížil odvolací soud podaným odvoláním, ačkoliv není známo konečné rozhodnutí o žalobě žalobkyně na vydání koní. Žalovaná též nesouhlasila s interpretací kupní smlouvy soudem prvního stupně, neboť pokud v ní měly účastnice ujednáno, že žalovaná hradí náklady spojené s péči o koně do [datum], plyne z toho logicky, že jelikož si žalobkyně koně nevyzvedla, hradí od tohoto data náklady spojené s péčí o koně ona. Žalobkyně neprojevovala žádný zájem o koně a žalovanou nekontaktovala, přitom jí muselo být jasné, že s pobytem koní u žalované jsou spojené náklady na jejich ustájení a péči. Žalovaná dále namítala, že soud prvního stupně nesprávně postupoval při uplatnění zásady koncentrace řízení ve smyslu § 118b o. s. ř., neboť žalovanou o koncentraci řízení nepoučil v předvolání k jednání, a nesprávně ji poučil o koncentraci řízení u prvního jednání soudu prvního stupně dne [datum]. Nesprávnost tohoto postupu pak vedla k tomu, že soud prvního stupně nemohl o vzájemné žalobě rozhodnout, aniž by se zabýval otázkou vzniku zadržovacího práva, které žalovaná vůči žalobkyni uplatnila. Podle žalované prokazuje oprávněnost její pohledávky vůči žalobkyni také to, že žalobkyně započítala vůči pohledávce žalované svou pohledávku, čímž pohledávku žalované uznala. 7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. 8. Odvolací soud (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění soudu a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), při němž zčásti zopakoval dokazování a dále jej doplnil (§ 213 odst. 3, 4 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení převážné části výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, a ve zbývající části jsou dány důvody pro jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Žalovaná při jednání odvolacího soudu dne [datum] k výzvě odvolacího soudu uvedla, odkazujíc na její tvrzení u jednání soudu prvního stupně dne [datum] ve věci žaloby o vydání koní, že odmítla koně vydat žalobkyni z toho důvodu, že řádně uplatnila zadržovací právo ke koním, a to prostřednictvím SMS zprávy ze dne [datum] v 21:42 hodin. Uvedla, že zadržovací právo uplatnila proto, že jí žalobkyně dlužila náklady na inseminaci a březost koní, přičemž tento dluh vyplývá z faktur ze dne [datum] a [datum] vystavených žalobkyni dodavatelem [právnická osoba] Kromě dluhu vyplývajícího z těchto faktur ještě žalovaná uplatnila zadržovací právo z důvodu existence dalšího dluhu, a to za náklady na ustájení koní ve výši 300 Kč denně za každého ze dvou koní. Zadržovací právo ke koním uplatnila proto, že měla pochybnosti o solventnosti žalobkyně, pokud jde o úhradu zmíněných dluhů za inseminaci a březost koní a za náklady na jejich ustájení, neboť žalované bylo známo, že žalobkyně dluží za ustájení také jezdeckému klubu [příjmení] [jméno]. Dále žalovaná uvedla, že za dobu od [datum] do [datum] požaduje vzájemnou žalobou po