13 CO 298/2022-186 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně rozvedl manželství účastníků uzavřené dne [datum] v [obec] před Obecním úřadem Říčany (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil tím, že v řízení o rozvod manželství platí podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), zásada, že účastníci nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení. Toto právo lze přiznat pouze tehdy, odůvodňují-li to okolnosti případu, čímž je třeba rozumět zjištěné příčiny rozvratu manželství, které však shledal na straně obou účastníků. Manželka požadovala náhradu nákladů řízení s ohledem na nedostatečnou citovou podporu ze strany manžela po narození syna, na rozdílné představy o finančním hospodaření v manželství, nevyzpytatelné verbálně i fyzicky agresivní chování manžela vůči manželce a mimomanželský poměr manžela. Soud prvního stupně však sice vzal za prokázáno, že manžel porušil manželskou věrnost a udržuje mimomanželský poměr, to však bylo pouze jednou z příčin rozvratu manželství, a nelze mít za to, že rozvrat manželství způsobil výhradně manžel. [příjmení] příčinou rozvratu manželství bylo, že účastníci podcenili své četné dřívější závazky a vstoupili do manželství za situace, kdy se nedohodli na jasných pravidlech soužití a na tom, do jaké míry a v jakém časovém rozsahu každý z nich bude plnit povinnosti ze svých dřívějších závazků. 3. Proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně podala manželka odvolání. V něm uvedla, že měla zájem manželství zachránit a udělat vše pro to, aby byly účastníci nejen manžely, ale i dobrými rodiči pro syna. Manželka do manželství vstupovala s jasnou představou, jak budou manželé fungovat, jednoduše tak, jak funguje každé manželství, se všemi dosavadními závazky. Před uzavřením manželství se znali více než dva roky, z toho jeden rok bydleli společně v domě manželky a manžel nikdy manželku nežádal, aby uzavřeli předmanželskou smlouvu a vyřešili otázku společného jmění manželů již před sňatkem, přičemž právě problematika nevypořádaného společného jmění se posléze ukázala jako největší problém manžela. K tomu, aby dosáhl svého cíle, a to zúžení společného jmění v době manželství, využil všech možných praktik, jako např. opakovanou snahu o pohlavní styk s manželkou, která v průběhu soudního řízení o rozvod s manželem znovu otěhotněla, po celou dobu řízení mezi nimi probíhalo intimní soužití, a to až do června 2022. Poté začala tyto pokusy manžela manželka odmítat, neboť pochopila, že se z jeho strany nejedná o snahu obnovit soužití, nýbrž o kalkul či uspokojení vlastních potřeb. Podle manželky není pravdou, že se problémy mezi manžely po narození syna prohloubily, tyto v souvislosti s jeho narozením teprve nastaly, ovšem nikoliv vzájemnou interakcí, ale pouze jednostranným sdělením manžela manželce, že odchází od rodiny, přičemž tato zpráva manželce přišla velmi krátce po narození syna formou SMS zprávy, i když byl manžel v tu dobu přítomen v domě společně s manželkou a synem. Manželka zdůraznila, že po značnou část manželství manžel udržoval mimomanželský poměr s jinou ženou, který nepopírá, a kterým zcela zjevně porušil jeden ze základních principů manželského soužití. Příčiny rozvratu manželství prokázala v tom, že těmito příčinami byly nedostatečná citová podpora ze strany manžela po narození syna, rozdílné představy o finančním hospodaření v manželství, nevyzpytatelné verbální i fyzicky agresivní chování manžela vůči manželce a mimomanželský poměr manžela, který sám doznává. Pro manžela byla celkově velmi palčivá otázka financí, což se ovšem ukázalo až v průběhu manželství, kdy se manželka dozvěděla, že neuhradil náklady na svatební obřad a fakturu za opravu podlah. Postupně si uvědomila, že v podstatě pěkné chvíle rodiny na dovolených hradila převážně ona, ač manžel dosahoval velmi vysokých příjmů, a to i z podnikatelské činnosti zatajované před manželkou. Z důvodu zjištěných příčin rozvratu manželství na straně manžela navrhla, aby mu byla uložena povinnost nahradit manželce náklady řízení. 4. Manžel ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení výroku II. rozsudku soudu prvního stupně. Uvedl, že odvolání toliko opětovně opakuje argumentaci uplatněnou již před soudem prvního stupně, které manželka přisuzuje odvolací rozměr. S námitkami manželky se vypořádal soud prvního stupně náležitým způsobem tak, že vina na rozpadu manželství je v zásadě stejná u obou manželů. Druhou částí odvolání je pak prezentování nových tvrzení po koncentraci řízení o údajných manželových nevěrách a fyzickém napadání, avšak tato tvrzení zůstávají neprokázaná důkazními návrhy. Manžel uvedl, že přiznání náhrady nákladů řízení o rozvod manželství je velice výjimečné, když každé manželství je v rámci rozvodového řízení plné neshod, a vždy bude některá ze stran větším či menším viníkem této situace. Výjimečné předpoklady pro přiznání náhrady nákladů řízení o rozvod v projednávané věci nebyly splněny. 5. Jelikož nebylo podáno odvolání proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, nabyl uvedený výrok samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)). 6. Krajský soud v Brně (dále jen„ odvolací soud“ – § 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 větou první a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal napadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně a bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení výroku II. rozsudku. 7. § 23 z. ř. s.: <i>Bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.</i> 8. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodl výrokem II. rozsudku zcela správně o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Také odvolací soud má za to, že předpoklady pro přiznání náhrady nákladů řízení manželce, která náklady požadovala, nebyly splněny, neboť to neodůvodňují okolnosti případu. S odvolací argumentací manželky se prakticky zcela vypořádal již soud prvního stupně, a to zcela dostatečným a přesvědčivým způsobem s odkazem za zjištěné příčiny rozvratu manželství, a na jeho odůvodnění lze odkázat. Podle výsledků dokazování lze uzavřít, že rozvrat manželství nezpůsobil výhradně manžel, což by skutečně mohlo být tou okolností případu, která by odůvodňovala přiznání náhrady nákladů řízení manželce. [příjmení] příčinou rozvratu manželství totiž bylo, že manželé podcenili vliv svých předchozích vztahů a z nich vzešlých potomků na fungování a spokojenost jejich manželství. Manželé se nedohodli na jasných pravidlech soužití a na tom, do jaké míry a v jakém časovém rozsahu bude každý plnit povinnosti vyplývající z finančních otázek, péči o nemovitosti a o děti z předchozích vztahů. K řadě konfliktů mezi nimi začalo docházet po narození jejich syna [jméno], manžel také řešil finanční záležitosti manželství způsobem, který se manželce nelíbil. K fungování manželství rozhodně nepřispělo, že manžel bydlel v nemovitosti manželky v [obec], ačkoliv jeho zázemí v minulosti bylo (a je opět) ve [obec], kde žijí jeho nezletilé dcery, s nimiž se stýká. Pokud jde o porušení manželské věrnosti manželem, šlo pouze o jednu z příčin rozvratu manželství, k čemuž je nutno uvést, že mimomanželský poměr manžel navázal až v době, kdy již bylo manželství nefunkční, a šlo tedy zjevně o důsledek rozvratu manželství, a nikoliv o příčinu rozvratu. Manželka v řízení uvedla, že o úmyslu se rozvést manželovi řekla již začátkem roku 2020, a že rozvrat manželství časově zařazuje již do června 2019, tedy do doby narození nezletilého syna účastníků. V té době však manžel mimomanželský poměr ještě neměl (alespoň to nebylo prokázáno), a je tak o to zřejmější, že tento poměr byl důsledkem rozvratu manželství, a nikoliv příčinou tohoto rozvratu. Pokud pak jde o manželkou tvrzené verbální a fyzicky agresivní chování manžela vůči ní, nic takového nebylo v řízení prokázáno. Za ryzí spekulaci pak lze označit manželčino tvrzení, že aby manžel dosáhl zúžení společného jmění, využíval k tomu snahu o pohlavní styk s manželkou. 9. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. výrok II. rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. 10. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s., když ani v odvolacím řízení nevyšly najevo žádné okolnosti případu, pro které by bylo možno některému z manželů přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení.