14 CO 213/2021-482 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení v části o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 132 220 Kč s úrokem z prodlení 9,5 % od [datum] kdo zaplacení (výrok I), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 319 250 Kč s úrokem z prodlení 9,5 % od [datum] do zaplacení (výrok II) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 64 967,76 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] (výrok III). 2. Proti tomuto rozsudku, vyjma výroku I, podal v zákonné lhůtě odvolání žalobce. Poukázal na neplatnost geometrického plánu z [datum], neboť deklaruje mezi pozemky účastníků proluku o šířce půl metru, která zůstala jako část původního pozemku města Mikulova, následně se nezákonně pozměnila mapa katastru nemovitostí tak, že hranice pozemků parcelní [číslo] přímo sousedily a přestala se mezi nimi znázorňovat uvedená proluka. Po dokončení stavby žalovaným byl vyhotoven geometrický plán, v němž mají oba pozemky nezákonně společnou hranici a mezi pozemkem parcelní [číslo] stavbou žalovaného je opět znázorněna nezastavěná proluka. Příslušný stavební úřad a žalovaný vždy tvrdili, že zde existuje skutečně nezastavěná proluka. Později stavební úřad začal tvrdit, že tato proluka byla zastavěna stavbou na pozemku parcelní [číslo]. Z fotodokumentace je zjevné, že na tomto pozemku nebyla od poloviny 70. let minulého století prováděna žádná stavební činnost. Pokud se do evidence katastru nemovitostí dostaly nesprávné informace o skutečných hranicích pozemků, tak již měly být opraveny a soudem rozhodnuto o vydržení sporné části pozemku zastavěného nejen zemním sklepem. Stavba sklepa je stará asi sto let, až následně se k ní přičleňoval pozemek a zadní zeď zaniklých staveb slouží k zachycení výškového rozdílu. Žalovaný zkrátil svoji stavbu, aniž by dosáhl této opěrné zdi a prostor mezi ní a svou stavbou zaplnil zeminou. Stavbu postavil v rozporu s územním plánem jako stavbu pro trvalé bydlení a takto ji užívá. Žalovaný svou stavbou postavenou na hranici mezi pozemky porušil všechna základní pravidla statiky, byl si toho vědom, a proto už při odkupu byla mezi pozemky zřízena jen fiktivní nezastavěná proluka. Stavba žalovaného přitom přiléhala na obnažené zdivo vstupního klenutého krčku a pokračovala dále, a to bez jakéhokoliv zajištění poškozené stavby. Při kontrolní prohlídce [datum] byl prohlédnut sklep s terčíky na všech stávajících i nově vzniklých trhlinách. Jejich vznik je uveden i ve znaleckém posudku Ing. [příjmení]. Ing. [příjmení] nebyl nikdy uvnitř stavby sklepa ani v sousedních sklepích, přesto nepravdivě uvádí tvrzení o jejich poškozeních. Na sklep žalovaný stavební prvky umístil bez jejího statického posouzení a potřebného statického zajištění. Sonda viditelná na fotografii [číslo] jednoznačně dokladuje průnik obou staveb, a to tak, že zdivo zemního sklepa tvoří pro novostavbu žalovaného oporu. Na stav sklepa nemá dle žalobce žádný vliv silnice a sondy byly provedeny citlivě přesně v místech a v rozsahu určené znalcem [příjmení] [příjmení]. Na klenbu sklepa položil síť Kari a poté navršil betonovou směs žalovaný. Nepravdivé jsou pak dle žalobce i tvrzení rozsudku v bodě 15, 16, 17 a 18. Žalobce proto navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Uvedl, že tvrzení žalobce byla předmětem opakovaného přezkoumání ze strany mnoha správních orgánů i soudů a nebyla nikdy prokázána. Žalobce opakovaně napadá město Mikulov a jeho stavební úřad jako vlastníka„ vyviňovací“ proluky a tvrdí, že správní orgány postupovaly v rozporu se zákonem. Opomíjí však, že stejné námitky jako v odvolání uplatnil již vícekrát i v rámci správních řízení. I kdyby bylo možné připustit, že správní orgány ve vztahu k žalobci postupovaly v rozporu se zákonem, musel by se žalobce s nárokem na náhradu škody obrátit na stát, nikoli na žalovaného. U něj nebylo zjištěno žádné protiprávní jednání, které je základním předpokladem pro přiznání nároku na náhradu škody. Jedním z důvodů, pro který není možné aktuálně zjistit, zda žalobci vznikla škoda a čím byla způsobena, je to, že žalobce sám prováděl ve sklepě neodborné zásahy, a je celkem nerozhodné, za pomoci jakého nástroje klenbu sklepa narušoval. Žalovaný se ztotožňuje s názorem soudu I. stupně i v otázce promlčení nároku. Žalobce sám v odvolání tvrdí, že v klenbě sklepa se nacházelo velké množství trhlin, které překryl sádrovými terči. Je celkem nelogické, pokud by se začátek běhu promlčecí lhůty posouval kvůli tomu, že v roce 2008 údajně vznikly tři nové trhliny. Žalobce a jeho právní předchůdci o špatném stavu sklepa věděli již v roce 2005, ať již byl způsoben čímkoliv. [ulice] úřad při výkonu stavebního dohledu ověřoval námitky rodičů žalobce a [datum] zjistil a poznamenal do spisu, že statika sklepa je narušena a projevuje se značnými trhlinami v klenbě. Pokud již v roce 2005 byl stav sklepa v takovém stavu, že správní orgán trhliny v klenbě označil za značné, bylo na žalobci či jeho právních předchůdcích, aby začali situaci řešit, aby se stav sklepa dále nezhoršoval. 4. Odvoláním žalobce nebyl napaden výrok I o částečném zastavení řízení, který proto odvolací soud nepřezkoumával, neboť nabyl právní moci den poté, co poslednímu z oprávněných subjektů uplynula lhůta k podání odvolání (§ 206 odstavec 2 věta prvá, § 159 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). 5. Odvolací soud tedy přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích II a III a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 o. s. ř.), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), a po zopakování dokazování posléze uvedenými listinnými důkazy (§ 213 odstavec 2 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 6. Žalobce se v dané věci poté, co byla žaloba vzata v průběhu řízení postupně zpět či upřesněna, zaplacení částky 319 250 Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že je vlastníkem sklepa na parcele [číslo] v katastrálním území Mikulov na Moravě, který nabyli jeho rodiče manželé [příjmení] od města Mikulov kupní smlouvou z [datum], že žalovaný na základě stavebního povolení z [datum] prováděl stavbu na sousedním pozemku parcelní [číslo] žalobce [datum] zjistil rozsáhlé praskliny v celé ploše klenby a vznikla mu škoda spočívající v nákladech na sanaci zdiva a nastříkání betonu a dále na zaplacení znaleckých posudků. Soud I. stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že nebylo zjištěno protiprávní jednání žalovaného v souvislosti se škodou na sklepu žalobce, o vzniku trhlin věděl právní předchůdci žalobce již v červenci 2005 a bylo třeba přihlédnout k důvodně vznesené námitce promlčení. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje. 7. Dle ustanovení § 420 odstavec 1, 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013, dále jen„ o. z.“, který je třeba na danou věc aplikovat dle přechodného ustanovení § 3028 odstavec 3 nyní účinného občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. s ohledem na dobu vzniku tvrzené škody, každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. 8. Dle ustanovení § 415 o. z. každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. 9. Dle ustanovení § 441 byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám. 10. Dle ustanovení § 442 odstavec 1, 2 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu. 11. Dle ustanovení § 443 o. z. při určení výše škody se vychází z ceny v době poškození. 12. Dle ustanovení § 100 odstavec 1 o. z. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle ustanovení § 106 o. z. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. 13. Základními předpoklady vzniku občanskoprávní odpovědnosti za škodu jsou porušení právní povinnosti, vznik škody, existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění (jakož i existence příčinné souvislosti mezi zaviněním a protiprávním úkonem a mezi zaviněním a vznikem škody). Existence těchto jednotlivých předpokladů musí být v každém konkrétním případě zkoumána a pro dovození odpovědnosti prokázána. Prvním předpok