14 CO 6/2022-279 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Břeclavi („ soud prvního stupně“) zamítl žalobu o povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 29 736 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 25 468 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení]. Doplňujícím usnesením uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi částku 5 461 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. 2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala oprávněnost nároku, neunesla důkazní břemeno o uznání dluhu a o nároku. Uznání dluhu nepředložila v originálu, který nemá a neví kde je. Znalec nemá možnost posoudit tzv.„ technické padělání“ kopie podpisu na listině. Byť dovodil, že předlohou vytištěného obrázku – kopie podpisu, byl pravý podpis žalované, nemohl se vyjádřit k tomu, zda byl napsán právě na listině. Proto není možné určit, zda podpis na uznání je pravým podpisem žalované. Navíc žalovaná byla v pracovním vztahu k druhovi žalobkyně a vlastnoruční podpisy žalované jí tak byly k dispozici na pracovní smlouvě a dalších listinách s tím souvisících. Žalobkyně byla svým druhem pověřena provozem penzionu [právnická osoba], měla tak přístup k pracovním dokumentům žalované. Mezi tvrzeními žalobkyně v žalobě a následných podáních byly rozpory, zejména ohledně zápůjčky z [datum] a zápůjčky 2 028 Kč. Rozpory soud shledal i mezi tvrzeními a výpovědí žalobkyně a výpovědí svědka [příjmení] [příjmení], a to jak ohledně zápůjček, tak ohledně vyhotovení písemného uznání dluhu žalovanou. V případě zápůjčky částky 12 840 Kč se u částky 7 840 Kč dle tvrzení žalobkyně v podání z [datum] mělo jednat o prostředky získané z podnikání společnosti svědka, nacházející se v pokladně. Aktivně legitimována k vymáhání částky by tak dle soudu prvního stupně byla společnost a nikoli žalobkyně. Nebylo prokázáno, že při skončení pracovního poměru měla žalovaná velké množství neodpracovaných hodin, svědek vypověděl, že nic takového s žalovanou písemně neřešil. Problém byl v neúplné obsazenosti penzionu a nemožnosti odpracovat celou pracovní dobu, proto zaměstnanci pobírali plat i v zimních měsících, kdy nebyla práce. Tvrzení žalované, že nebyla ve finanční nouzi vyžadující zápůjčky, potvrdil svědek [jméno] [příjmení], syn žalované. Za nevěrohodné považoval soud prvního stupně, že jen na základě pracovního vztahu byli žalobkyně a svědek ochotni žalované zapůjčit veškerou peněžní hotovost ze svých prostředků, když o ne zcela dobrých vztazích k žalované svědčí provedená kontrola v době její pracovní neschopnosti. Ani doložená komunikace SMS zápůjčku neprokazuje, slovo„ peníze“ zde bylo použito obecně bez konkrétních souvislostí. Absurdní je dle soudu prvního stupně tvrzení o tom, že žalovaná žádala o zapůjčení konkrétních částek v korunách (2 028 Kč, 6 708 Kč, 8 160 Kč). 3. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě žalobkyně odvolání, jímž navrhla (po doplnění podáním z [datum]), napadený rozsudek zrušit a vyhovět její žalobě. Vytkla napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění a právní posouzení věci. Úředně ověřená kopie uznání dluhu je sama o sobě důkazem schopným prokázat nárok žalobkyně. Samotné vyslovení žalovanou, že listinu nepodepsala, nepostačuje k vytvoření pochybností o její pravdivosti. Dle znaleckého posudku je podpis žalované na listině jejím pravým podpisem, proto je na žalované, aby rozporovala obsah listiny. Žalovaná neprokázala, proč by listina uznání měla být nepravdivá, nevymezila k tomu žádný skutkový důvod, pouze sdělila, že listinu nikdy neviděla a vlastnoručně nepodepsala. Soud uměle vytvořil domněnky nemající oporu v žádném z důkazů. Žalobkyně vylíčila, jakým způsobem peníze žalované poskytla, a údajné rozpory na tom nemohou nic změnit. Žalobkyně byla od počátku subjektem, který zapůjčil finanční prostředky. Z uznání dluhu vyplývá, že byla jediným věřitelem. Pokud byly části hotovosti brány z pokladny společnosti druha či od něj, je to ve vztahu k žalované irelevantní. Šlo o událost z r. 2015 a 2016, proto mohlo ve výpovědích dojít k drobným nepřesnostem. Soud vztah nepochopitelně přesunul do roviny pracovněprávní a pochybil při hodnocení důkazů, když hodnotil výpověď svědka [příjmení] jako nevěrohodnou. Předvídatelnosti rozhodnutí se vymyká odlišné hodnocení dvou osob blízkých účastníkům, pokud soud stejně nehodnotil výpověď syna žalované [jméno] [příjmení]. Vztah žalované a svědka [příjmení] [příjmení] nesouvisí s předmětem sporu. Prostředky zapůjčila pouze a jen žalobkyně a není zřejmé, na základě jakého tvrzení a důkazu dospěl soud k závěru, že se žalovaná [příjmení] zprávami domáhala výplaty peněz, na které měla nárok za provedenou práci. Hodnocení důkazů soudem se vymyká zásadě volného hodnocení důkazů. Soud měl za postačující ničím nepodložená tvrzení žalované. Doplňující usnesení souvisí s rozsudkem a žalobkyni by neměla být uložena povinnost k náhradě nákladů řízení státu. 4. Žalovaná v písemném vyjádření k podanému odvolání navrhla napadený rozsudek potvrdit. Soud prvního stupně spolehlivě a úplně zjistil skutkový stav. Tvrzení žalobkyně nejsou pravdivá, žalovaná v minulosti nikdy neučinila žádné právní jednání, které by mohlo být posuzováno jako zápůjčka. Přijaté částky na účet žalované byly odměnou za práci, kterou vykonávala od [datum] do února či března 2016 pro bývalého zaměstnavatele na jeho penzionu. 5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně a na něm závislý výrok doplňujícího usnesení o náhradě nákladů řízení státu, i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), je odůvodněno odvolacími důvody podřaditelnými pod ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., provedl dokazování některými listinnými důkazy, které byly předloženy před soudem prvního stupně a o nichž nebylo z protokolu o jednání před soudem prvního stupně zcela zřejmé, zda jimi dokazování bylo provedeno a jakým způsobem (SMS zprávami z [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], pracovní smlouvou uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovanou [datum] a dodatkem [číslo] k ní z [datum], a výplatním lístkem žalované od této společnosti za listopad 2015 z [datum]) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, a to v převážné části i ze správně uvedených důvodů. 6. Z doplněných důkazů odvolací soud zjistil, že mezi [právnická osoba] s. r. o., za niž jednal jednatel [příjmení] [jméno] [příjmení], a žalovanou byla dne [datum] uzavřena pracovní smlouva s nástupem zaměstnankyně do práce [datum] na pozici pokojská, obsluha baru, s místem výkonu práce [obec] a [obec], na dobu určitou v délce jednoho roku, která byla dodatkem [číslo] z [datum] změněna na dobu trvání pracovního poměru do [datum]. Ukončení pracovního poměru k [datum] vyplývá i z výplatního lístku za listopad 2015 vyhotoveného [datum], dle něhož z 20 pracovních dnů v měsíci bylo odpracováno 15,5 dne (124 hodin), a vedle základní hrubé mzdy 8 267 Kč (ze„ sazby“ 11 200 Kč) byla poskytnuta náhrada za 1 svátek a 5,5 dnů dovolené ve výši 2 799 Kč, celkem 11 066 Kč hrubého, po zákonných srážkách 9 683 Kč čistého. Z výplatního lístku nejsou patrny žádné jiné neodpracované dny ani hodiny, než uvedená dovolená. Z přepisů SMS zpráv je patrné, že v době od [datum] do [datum] žalobkyně s žalovanou komunikovala ohledně jejího výkonu práce pokojské, zadávala jí úkoly a pokyny k pracím, které je třeba udělat, o jejichž provedení ji žalovaná informovala, a to i v měsících prosinec 2015 a leden 2016, kdy žalovaná nebyla v pracovním poměru k výše uvedené společnosti. V březnu 2016 žalovanou informovala žalobkyně o tom, že zjistila, že jí neodešel„ převoďák“ pro žalovanou a že taška se vším vypraným je„ v úklidovce“ (SMS ze [datum]), a [datum] se žalovaná žalobkyně dotazovala, zda jí poslala peníze. Ve výše uvedených SMS zprávách z dubna účastnice opět komunikovaly ohledně úklidu a práce a ve zprávách z července 2016 ohledně pracovní neschopnosti žalované. 7. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci a správně vyhodnotil provedené důkazy a povšiml si významných rozporů jak v tvrzeních žalobkyně samotné, kterými v průběhu řízení odůvodňovala uplatněný nárok, tak v její výpovědi ve vztahu k jejím dosavadním tvrzením, i rozporů mezi tvrzeními žalobkyně (a její výpovědí) a výpovědí svědka [příjmení], partnera žalobkyně a současně společníka a jednatele společnosti zaměstnávající žalovanou. Soud sice neuvedl, proč neprovedl další žalovanou navržené důkazy (výslechem její matky k tomu, že si nemusela půjčovat, a svědka [příjmení] k