14 CO 82/2022-80 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem uložil Okresní soud v Břeclavi („ soud prvního stupně“) žalovaným 1) a 2) povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 45 662 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,25 % od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na nákladech řízení na soudním poplatku 2 284 Kč a za zastoupení advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] 22 760,10 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Soud prvního stupně vzal za prokázanou zápůjčku poskytnutou žalobkyní žalovaným a učinil závěr, že započtení pohledávky žalovaných proti žalované pohledávce žalobkyně nevedlo k zániku její pohledávky, neboť došlo k započtení pohledávek neurčitých a nejistých. 2. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě žalovaní odvolání, kterým navrhli zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytkli napadenému rozsudku, že soud nepřihlédl k jimi tvrzeným skutečnostem nebo jimi označeným důkazům a ignoroval všechny v řízení tvrzené skutečnosti. Započtení neprovedli žalovaní, ale jen žalovaný. Soud nevyslechl jimi navržené svědky a neprovedl důkaz navrženými listinami. Rozhodnutí soudu dle žalovaných spočívá na nesprávném posouzení věci. Dále žalovaní zopakovali dosavadní v řízení učiněná tvrzení o úhradě pohledávky žalobkyně zápočtem jejich pohledávek, které považují za jisté, které doložili žalobkyni v příloze dopisu o započtení, a veškeré pohledávky řádně specifikovali. Jejich započítávané pohledávky souvisely s předmětem dohody o„ výpůjčce“. Žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z kupní smlouvy, což museli žalovaní sanovat vynaložením svých finančních prostředků. Zopakovali též skutečnosti týkající se jejich aktivních započítávaných pohledávek uvedené ve vyjádření k žalobě a v průběhu řízení a dodali, že elektroměr nemohl být odpojen dříve, než se žalovaní do nemovitosti dostali, neboť nebyl přístupný z ulice. Museli na své náklady zajistit kontejnery na vývoz odpadu a veškerého nepotřebného zařízení v domě, které žalobkyně neodvezla, ačkoli se k tomu zavázala. 3. Žalobkyně se k odvolání žalovaných písemně nevyjádřila, při odvolacím jednání prostřednictvím svého zástupce vyjádřila s podaným odvoláním nesouhlas z důvodů uvedených před soudem prvního stupně a navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), je odůvodněno odvolacími důvody podřaditelnými pod ust. § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř., zopakoval dokazování listinnými důkazy provedenými soudem prvního stupně a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je jen z nepatrné části důvodné, to však z jiných, než uváděných důvodů. 5. Odvolací soud věc projednal při jednání [datum] i v nepřítomnosti žalovaných, kteří prostřednictvím své zástupkyně byli k odvolacímu jednání řádně a včas předvolání a žádost zástupkyně žalovaných o odročení jednání neshledal odvolací soud za důvodnou, o čemž byla zástupkyně žalovaných i s odkazem na judikaturu Ústavního soudu před jednáním vyrozuměna (§ 101 odst. 3, § 211 o. s. ř.). 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. 8. Podle § 1931 bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Odvolací soud po zopakování listinných důkazů provedených soudem prvního stupně (z důvodu dalších zjištění, která ve svém rozhodnutí soud prvního stupně neuvedl) dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je ve výroku o zaplacení jistiny 45 662 Kč věcně správný. Nad rámec zjištění a závěrů učiněných soudem prvního stupně odvolací soud ze smlouvy o zápůjčce z [datum] (ve smlouvě nesprávně označované jako výpůjčka, ačkoli jde o zastupitelné věci, tedy peníze, či půjčka dle dřívějšího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., aniž by to však mělo vliv na platnost smlouvy), která je reálným kontraktem a k završení tak vyžaduje nejen dohodu o zápůjčce, ale i předání částky (tradici), zjistil, že účastníci si dohodli, že zápůjčka se považuje za poskytnutou dnem odepsání částky z účtu schovatelky (advokátky JUDr. [příjmení], která byla vedlejší účastnicí všech smluv mezi účastníky uzavřených dne [datum]) a připsáním na účet správce daně z nabytí nemovitých věcí, že běžné úroky ve smlouvě nebyly sjednány a že vydlužitelé se zavázali částku 50 000 Kč vrátit v 17 měsíčních splátkách po 2 800 Kč počínaje prvním dnem kalendářního měsíce po poskytnutí zápůjčky (tedy po připsání částky na účet správce daně z nabytí nemovitých věcí). Splatnost splátky byla sjednána vždy do 20. dne kalendářního měsíce na označený účet zapůjčitelky. Poslední 18. splátka byla sjednána ve výši 2 400 Kč, a byla dohodnuta ztráta výhody splátek. Z přípisu žalovaného 1) se započtením z [datum] odvolací soud zjistil, že uvedl, že podle smlouvy o zápůjčce z [datum] došlo k zápůjčce [datum], čímž ve spojením s tím, že žalovaní na zápůjčku vrátili podle shodného tvrzení účastníků částku 4 338 K (dvěma splátkami, [datum] 2 800 Kč a [datum] 1 538 Kč) a na zbytek žalovaný 1) dopisem z [datum] namítl započtení, lze mít za dostatečně prokázanou skutečnost, že zápůjčka byla dohodnutým způsobem i poskytnuta, tedy že došlo k převodu peněž dohodnutým způsobem z účtu schovatelky na účet správce daně (věřitele žalovaných na základě jejich daňové povinnosti), tedy že došlo k tradici a kdy (nebylo-li žalobkyní tvrzeno a prokázáno dřívější datum). Mělo-li být tedy plněno celkem v 18 splátkách, a to počínaje říjnem 2019 (měsícem následujícím po připsání částky na účet správce daně), byla poslední 18. splátka splatná [datum]. Ke dni podání žaloby ([datum]) tak byl splatný celý nezaplacený zbytek dluhu, ať již uplatnila žalobkyně včas ztrátu výhody splátek či nikoli. Podle shodného tvrzení účastníků pak na zápůjčku bylo vráceno jen 4 338 Kč, 2 800 Kč dne [datum] a 1 538 Kč dne [datum], a nezaplacený zbytek dluhu z titulu zápůjčky tak činí žalovaných 45 662 Kč. 11. K námitce započtení uplatněné žalovanými lze uvést následující: Podle § 1982 dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odst. 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odst. 2). 12. Podle § 1984 odst. 1 o. z. dluží-li dlužník společně a nerozdílně s jinými, může proti věřiteli započíst pohledávku svého spoludlužníka jen do výše podílu spoludlužníka na společném dluhu. 13. Podle § 1986 o. z. byla-li pohledávka postupně převedena na několik osob, může dlužník použít k započtení jen pohledávku, kterou měl v době převodu vůči prvnímu věřiteli, a pohledávku, kterou má vůči poslednímu věřiteli. 14. Podle § 1987 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odst. 1). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odst. 2). 15. Započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek zúčtováním (odpočtem), při němž dochází k oboustrannému uspokojení účastníků závazkového vztahu. Ve vztahu k pohledávce, proti které je započtení uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka), jde o náhradní způsob uspokojení věřitele, který se obejde bez reálného poskytnutí předmětu plnění; namísto něj je poskytnuta hodnota spočívající ve zproštění vzájemného dluhu. Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použita (aktivně započítávaná pohledávka), představuje započtení faktické vymožení této pohledávky, a to bez souhlasu protistrany, případně i pro