15 CO 131/2022-184 — Krajský soud v Brně

1. Výše uvedeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně tak, že„ určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum], předané žalovanou žalobci, je neplatné a pracovní poměr žalobce u žalované tak i nadále trvá“ (výrok I.). Současně soud I. stupně zavázal žalovanou k povinnosti nahradit žalobci náklady řízení ve výši 37 244,48 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce (výrok III.). V neposlední řadě pak soud I. stupně rozhodl o tom, že žalovaná je povinna nahradit České republice náklady státu ve výši 700 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Následně soud I. stupně opravil vydaný rozsudek, a to ohledně výroku II., kdy opravným usnesením ze dne 31. 5. 2022, č. j. 10 C 51/2019-153, opravil zjevnou nesprávnost ohledně sídla právní zástupkyně žalobce. 2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalovaná. Něm uvádí, že pracovní poměr žalobce byl ukončen žalovanou okamžitým zrušením pracovního poměru k [datum], a to z důvodu zvlášť hrubého porušení jeho povinností vyplývajících z právních předpisů, které spočívalo jednak v antedataci konkurenčních doložek, dále podpisu vlastní konkurenční doložky s osobou neoprávněnou jednat za žalovanou, ač o tomto nedostatku zmocnění žalobce věděl a dále podpisu konkurenční doložky za žalovanou se zaměstnankyní žalované, ačkoliv žalobce věděl, že není k tomuto právnímu jednání oprávněn. Podle žalované soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když nesprávně hodnotil znalecký posudek a další důkazy, které prokazují, že konkurenční doložky byly antedatovány. Dále žalovaná namítá, že soud I. stupně ji nepoučil řádně ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., pokud dospěl dle odůvodnění rozsudku k názoru, že znalecký posudek předložený žalovanou rozhodné skutečnosti nevyvrací ani nepotvrzuje. [příjmení] to též namítá, že soud I. stupně nesprávně skutkově zjistil, kdy žalovaná nadevší pochybnost nabyla povědomí o skutečnosti, že žalobce porušil povinnost vyplývající z právních předpisů a na základě toho pak nesprávně uzavřel, že žalovaná promeškala subjektivní lhůtu pro okamžité zrušení žalobcova pracovního poměru. V tomto směru má žalovaná za to, že nebyla dostatečně poučena dle ust. § 118a odst. 2 o.s.ř. 3. K nesprávnosti skutkových zjištění žalovaná uvádí, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávnému skutkovému zjištění ohledně toho, v kterém okamžiku se žalovaná dozvěděla nadevší pochybnost o existenci důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru a dále ohledně závěru znaleckého posudku, který předložila žalovaná. V tomto směru žalovaná uvádí, že o existenci důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru žalobce se dozvěděla až v lednu 2019 na základě závěrů znaleckého posudku. K tomu dále uvádí, že byť závěry znaleckého posudku neurčují přesně, kdy byly vyhotoveny konkurenční doložky bývalých zaměstnanců žalované (mezi kterými je i žalobce), ze znaleckého posudku poměrně jasně vyplývá, že byly antedatovány, vyhotoveny všechny v podobné době a potvrzují teorii žalované o vzájemné provázanosti dotčených bývalých zaměstnanců. Ze znaleckého posudku podle žalované vyplývá, že dotčení zaměstnanci (včetně žalobce) porušili své povinnosti vyplývající z právních předpisů, když se podvodným jednáním pokusili obohatit na úkor žalované. K tomu žalovaná dále uvádí, že v roce 2018 nabyla žalovaná závažné podezření, že někteří její vedoucí zaměstnanci (včetně žalobce) zneužívají majetek a finanční prostředky žalované k soukromým účelům nebo se jiným způsobem obohacují na úkor žalované. Součástí těchto podezření byla skutečnost, že žalobce opakovaně porušil své povinnosti vyplývající z právních předpisů. Na základě uvedeného žalovaná žalobce uvolnila z práce, přičemž po celou dobu mu hradila mzdu a zahájila rozsáhlý interní forenzní audit. V průběhu forenzního auditu se žalované začala postupně potvrzovat některá podezření na zneužívání finančních prostředků žalované ze strany žalobce a dalších vedoucích zaměstnanců (užívání služebního vozidla, uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor). Žalovaná se proto rozhodla zahájit se žalobcem jednání o ukončení jeho pracovního poměru. V rámci pokusu o smírné řešení nastalé situace žalovaná nejprve nabídla žalobci ukončení pracovního poměru dohodou. V průběhu interního forenzního auditu se žalovaná dozvídala o dalších případech zneužívání majetku společnosti ze strany žalobce a dalších vedoucích zaměstnanců. Jedním z pokusů o takové zneužití je také vyhotovení celkem pěti konkurenčních doložek, které byly údajně uzavřeny v letech 2011 2017, a to za podmínek nápadně nevýhodných pro žalovanou. Tyto konkurenční doložky měly být uzavřeny se zaměstnanci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a žalobcem. Na základě těchto konkurenčních doložek měla žalovaná vyplácet pěti svým zaměstnancům každému 1,5-násobek jeho průměrné měsíční mzdy po dobu jednoho roku od ukončení jejich pracovního poměru u žalované. S ohledem na neobvyklé okolnosti, za kterých se sporné konkurenční doložky objevily, a na zjištění interního forenzního auditu, si nechala žalovaná vypracovat znalecký posudek ohledně skutečné doby vyhotovení konkurenčních doložek. Závěry znaleckého posudku z ledna 2019 uvedly, že všechny konkurenční doložky byly antedatovány a vyhotoveny v podobné době, ačkoliv měly být podepsány v rozestupu více než pěti let. Tyto závěry považovala žalovaná za natolik závažné, že se rozhodla ukončit pracovní poměr s žalobcem okamžitě. V této souvislosti žalovaná poukazuje na to, že subjektivní lhůtu dle ust. § 58 odst. 1 zákoníku práce je dle ní potřeba počítat od chvíle, kdy se zaměstnavatel o porušení skutečně prokazatelně dozvěděl. Nestačí však pouhé podezření nebo předpoklad (byť vysoce pravděpodobný) a nestačí ani domněnka, že zaměstnavatel měl nebo musel o jednání zaměstnance vědět. V této souvislosti žalovaná dále uvádí, že v souzeném případě měl zaměstnavatel v obecných rysech podezření, že něco není v pořádku již v létě roku 2018. Na základě těchto podezření žalovaná uvolnila žalobce z práce a zahájila rozsáhlý interní audit, který naznačoval, že skutečně mohlo dojít ke zvlášť hrubému porušení pracovních povinností ze strany žalobce. Proto si žalovaná nechala vyhotovit nezávislý znalecký posudek, který potvrdil, že došlo k antedatování konkurenčních doložek. Až na základě závěrů znaleckého posudku se žalovaná skutečně prokazatelně dozvěděla, že žalobce porušil své povinnosti a je tedy dán důvod pro okamžité zrušení žalobcova pracovního poměru. Ze stejného důvodu do té doby, než měla žalovaná k dispozici závěry znaleckého posudku, mohla žalobci nabídnout pouze dohodu o ukončení pracovního poměru. Interní audit, který u žalované probíhal, sice naznačoval, že žalobce porušoval své povinnosti vyplývající z právních předpisů, nicméně tento interní audit pouze zpřesnil obrysy podezření žalované. Z těchto důvodů až do té doby, než obdržela znalecký posudek, též žalobci vyplácela každý měsíc mzdu, ačkoliv byl uvolněn z pracovních povinností. Taková situace byla pro žalovanou nevýhodná a pokud by se o porušení povinností žalobcem dozvěděla prokazatelným způsobem dříve, nedávala by z finančního hlediska smysl. Dále žalovaná uvádí, že v červnu 2018 sice vyšla najevo existence konkurenčních doložek, o kterých od té doby vyjma zaměstnanců, se kterými byly podepsány, nikdo nevěděl, ale samotné toto zjištění ještě žalovaná neklasifikovala jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru a bylo v jejím úmyslu celou věc prošetřit. Vzhledem k rozsáhlé a mezinárodní organizační struktuře žalované a tomu, že měly být konkurenční doložky podepsány nikoli najednou, ale v průběhu více než 5 let a s různými zaměstnanci, potřebovala žalovaná ověřit, kdo byl v každém konkrétním případě oprávněn udělit souhlas s uzavřením konkurenční doložky a zda takový souhlas byl či nebyl udělen. Samotné zjištění o existenci konkurenčních doložek nebyl jediný důvod, proč žalovaná nabídla žalobci dohodu o ukončení pracovního poměru. Jak žalovaná popsala výše, žalobce se dopustil porušení svých povinností v několika ohledech. Vzhledem k tomu, že žalovaná považovala antedataci konkurenčních doložek a jejich uzavření bez oprávnění za nejvíce flagrantní porušení, žalovaná vyčkávala na vypracování znaleckého posudku. Pokud v tomto ohledu soud I. stupně došel ke skutkovému zjištění, že žalovaná už v srpnu 2018 považovala konkurenční doložky za domnělé, a pro tento svůj závěr dle soudu nepotřebovala znalecký posudek, neboť se nejednalo o podezření z obecných rysech, toto skutkové zjištění je kategoricky nesprávné. Zde žalovaná poukazuje na to, že zaměstnavatel se o důvodu rozvázání pracovního poměru v tomto případě dozví dnem, kdy se o něm dozvěděl vedoucí zaměstnanec, který je bezprostředně nebo výše nadřízen zaměstnanci, s nímž má být pracovní poměr z těchto důvodů rozvázán. Pokud tedy soud I. stupně uzavřel, že se již v červnu 2018 o existenci konkurenčních doložek dozvěděli následující údajně vedoucí zaměstnanci žalované – pan [příjm