15 CO 161/2022-201 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2020, č. j. 43 C 62/2015-159, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 560 Kč (výrok I.) a náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč (výrok II.). 2. Proti rozhodnutí podává odvolání žalobkyně, která podáním došlým soudu dne [datum] upřesnila, že odvoláním napadá pouze výrok II. rozsudku o nákladech řízení. Namítá, že soud I. stupně rozhodl nesprávně, pokud aplikoval ust. § 150 o.s.ř. a nepřiznal jí plnou náhradu nákladů řízení, přestože byla v řízení plně úspěšná. Soudem stanovený důvod zvláštního zřetele, že byt užívala od roku 2005, aniž by žalovanému platila cokoliv za jeho užívání, nemá spojitost s tímto řízením. Žalovanému zaplatila peníze, které po odpadnutí právního důvodu nevrátil, proto bylo nutné vést tento soudní spor a vynakládat tak další finanční prostředky. Není důvod, aby nesla náklady tohoto soudního sporu. 3. Žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen. Zdůraznil, že v řízení bylo doloženo, že žalobkyně bez právního důvodu užívala byt v jeho vlastnictví dlouhá léta a nehradila žádnou částku. Žalovaný se proti žalobě bránil zápočtem, avšak bohužel před zápočtem zapomněl zaslat výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení, což si uvědomil až v řízení, a proto nepodával odvolání. Uvádí, že bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně za užívání bytu bez právního důvodu vzrostlo až na částku 373 000 Kč, vznikly i další náklady v souvislosti se spory o vyklizení bytu, přičemž byt byl vyklizen až v exekuci. Jednání žalobkyně způsobilo žalovanému mnohaleté souzení a zásadní finanční škodu, která byla přihlášena do insolvenčního řízení. Žalobkyně sice pohledávky uznala, avšak vzhledem k jejímu důchodovém věku a příjmům je uspokojení těchto závazků v rámci insolvenční řízení minimální. 4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo osobou oprávněnou (ust. § 201 o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.) a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202 o.s.ř. a contrario), přezkoumal napadený výrok o nákladech řízení, přičemž dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 6. Podle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 7. O nákladech řízení rozhoduje soud z úřední povinnosti v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Rozhodnutí o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé, tudíž napadené rozhodnutí lze přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). Z odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně vyplývá, že žalobkyni nepřiznal plnou náhradu nákladů řízení, když důvody zvláštního zřetele hodné pro takový postup spatřuje ve skutečnosti, že žalobkyně dlouhodobě, od roku 2005, přičemž ještě v roce 2021 bylo rozhodováno o dovolání žalobkyně ve věci jejího návrhu na zastavení exekuce vyklizením předmětného bytu, užívala byt ve vlastnictví žalovaného, aniž by žalovanému za užívání bytu cokoliv hradila. Soud I. stupně přiznal žalobkyni pouze náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. 8. Použití ust. § 150 o.s.ř. přichází v úvahu jen výjimečně tam, kde to odůvodňují zvláštní okolnosti případu. Z protokolu o jednání ve věci ze dne [datum], při němž byl vyhlášen rozsudek, ani z dalšího obsahu spisu nevyplývá, že by soud v rámci předvídatelnosti svého rozhodnutí účastníkům sdělil, že hodlá aplikovat ust. § 150 o.s.ř. a dal možnost účastníkům se k tomuto zamýšlenému postupu vyjádřit. Žalobkyně podala dne [datum] žalobu o vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v zaplacených nákladech řízení ve výši 17 560 Kč, k nimž byla zavázána rozhodnutími nalézacích soudů o žalobě na vyklizení bytu. Tato rozhodnutí byla dovolacím soudem zrušena. Výsledek sporu o vyklizení bytu mezi týmiž účastníky závisel na výsledku řízení o žalobě na určení neplatnosti rozhodnutí členské schůze, kterou byla právní předchůdkyně žalobkyně vyloučena z družstva. Na výsledku tohoto řízení záviselo i další uspořádání vztahů mezi účastníky, tj. zda vstoupila do práv a povinností své právní předchůdkyně, jak bylo deklarováno v dědickém usnesení, a stala se členkou družstva či nikoliv. Je zřejmé, že po zrušení rozhodnutí, kterými byla žalobkyně zavázána zaplatit žalovanému náklady řízení, se toto plnění stalo bezdůvodným obohacením, které byl povinen žalovaný vydat. Žalovaný částku nákladů řízení ve výši 17 560 Kč žalobkyni nevrátil, ač byl vyzýván. To, že jím provedený jednostranný zápočet nevyvolal právní účinky, nelze přičítat k tíži žalobkyně. Rozhodování o nákladech řízení je ovládáno zásadou procesního úspěchu ve věci, zásadně má plně procesně úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení, které hradil v souvislosti s účelným uplatňováním práva. Ustanovení § 150 o.s.ř. je ustanovením výjimečným, je třeba zkoumat, jak se aplikace tohoto ustanovení promítne do poměrů účastníků. Mezi účastníky je vedeno více sporů, právní postavení žalobkyně bylo dlouhou dobu nejisté, bylo sporné, zda se žalobkyně stala členem družstva. Až v soudním řízení bylo postaveno najisto, že právní předchůdkyně žalobkyně byla z družstva vyloučena, žalobkyně nejistotu svého právního postavení nezavinila, tato otázka musela být řešena soudním rozhodnutím. To, že žalobkyně žalovanému za užívání bytu ničeho nehradila, není sama o sobě důvodem pro postup podle § 150 o.s.ř. Na vyřešení otázky, zda se stala členkou družstva totiž záviselo, zda na její straně dochází k případnému bezdůvodnému obohacení, či je povinna plnit dle nájemní smlouvy. Naopak bezdůvodné obohacení na straně žalovaného vzniklo jednoznačně zrušením rozhodnutí, kterými byla náhrada nákladů řízení žalovanému přiznána. Nepřiznání náhrady nákladů řízení by nepochybně mělo dopad do majetkové sféry žalobkyně, která je nyní v insolvenčním řízení, které probíhá formou oddlužení plněním splátkového kalendáře. Má-li žalovaný vůči žalobkyni peněžité nároky, bylo na něm, aby je řádně a včas uplatnil. Za této situace odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o nákladech řízení podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil, neboť neshledal podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. 9. Náklady řízení před soudem I. stupně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou zástupkyně žalobkyně za 2 úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby. Výše odměny je stanovena podle § 7, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty 17 560 Kč a je představována částkou 1 820 Kč za každý úkon právní služby. Účelně vynaloženým nákladem je i režijní paušál podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2x 300 Kč, jakož i paušální částka 300 Kč za každý ze tří úkonů nezastoupeného účastníka (replika k vyjádření žalovaného k žalobě, účast na jednání dne [datum], které přesáhlo dvě hodiny) dle § 1 odst. 3 písm. a/ a c/ vyhl. č. 254/2015 Sb. Náklady řízení před soudem I. stupně tak činí částku 6 140 Kč. 10. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, účelně vynaloženým nákladem, který je dle výsledku odvolacího řízení povinen nahradit žalobkyni žalovaný podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř., je náhrada nezastoupenému účastníku podle § 1 odst. 3 písm. a/ vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za podané odvolání.