15 CO 196/2022-179 — Krajský soud v Brně

1. Výše uvedeným rozsudkem soud I. stupně zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 22 924,53 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Dále soud I. stupně žalobu ohledně další částky ve výši 300 Kč zamítl (výrok II.). Současně soud I. stupně zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 147 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Ustanovenému opatrovníkovi soud I. stupně přiznal odměnu ve výši 14 036 Kč (výrok IV.). V neposlední řadě pak soud I. stupně nepřiznal České republice náhradu nákladů řízení státu (výrok V.). 2. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podal prostřednictvím své opatrovnice odvolání žalovaný, který výslovně uvádí, že napadá uvedený rozsudek pouze ve výroku I. a ve výroku III. z důvodu jejich nesprávnosti a nezákonnosti. Podle žalovaného je odvoláním napadený rozsudek (ve výrocích I. a III.) nesprávný a rozporný se zákonem, neboť soud I. stupně nepřihlédl ke skutečnostem tvrzeným žalovaným a na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, v důsledku čehož také nesprávně právně věc posoudil. Dle žalovaného nebylo ze strany žalobkyně řádně tvrzeno ani prokázáno, jaká péče měla být v předmětném období žalovanému poskytnuta (žalobkyně své obecné tvrzení o poskytnutí péče nikterak nekonkretizovala), jaká částka byla jednotlivým zdravotnickým zařízením za poskytnutí této péče účtována a zda byla žalobkyní skutečně uhrazena. Žalovaný má tedy za to, že žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení (jejíž splnění nelze nahrazovat pouhým odkazem na předkládané listiny) a ani neunesla důkazní břemeno ve výše uvedených bodech. Žalovaný v této souvislosti uvádí, že žalobkyně mimo jiné neprokázala úhradu plateb praktické lékařce MUDr. [příjmení] [příjmení], když nedoložila provedení těchto plateb, přičemž dle žalovaného samotné sdělení praktické lékařky o tom, že jí byla vyplacena kapitační platba, toto neprokazuje (a to ani co do období, za které jí byla vyplacena, ani co do výše, která má být předmětem žaloby). Žalovaný má dále za to, že ani závěry soudu I. stupně ve věci námitky promlčení nároku žalobkyně nejsou správné, neb žalobkyně měla objektivní možnost zjistit tu skutečnost, že žalovanému byl zrušen trvalý pobyt, dříve než v prosinci 2018, tuto skutečnost tak měla a mohla zjistit a neučinila-li tak, nutno i na straně žalobkyně spatřovat porušení její prevenční povinnosti. Soudem I. stupně uvedená domněnka, že žalobkyně pravděpodobně vzhledem ke své velikosti přistupuje k vymáhání pohledávek se značným časovým odstupem, je dle názoru žalovaného irelevantní, kdy z toho nelze dovozovat, že by snad pro žalobkyni neplatily promlčecí lhůty a právo jí uplatněné by snad bylo nepromlčitelné. Žalovaný má tak za to, že věc byla soudem I. stupně nesprávně skutkově zjištěna a nesprávně právně posouzena, neb dle žalovaného žalobkyně nedostatečně tvrdila a neprokázala čerpání zdravotních služeb žalovaným a jejich úhradu žalobkyní. Z těchto důvodů žalovaný navrhuje, aby rozsudek soudu I. stupně byl ve výroku I. změněn tak, že bude žaloba zamítnuta a dále bude změněn ve výroku III. tak, že žalobkyni bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení státu. 3. K odvolání žalovaného se vyjádřila též žalobkyně. Ta jednak uvádí k vyčíslení čerpaných zdravotních služeb to, že tyto byly doloženy jak potvrzením ze strany poskytovatelů zdravotních služeb, tak i výpisy z ČNB, které dokládají realizaci úhrad neoprávněně čerpaných zdravotních služeb ze strany žalovaného. U kapitačních plateb zasílaných praktické lékařce MUDr. [příjmení] [příjmení] nebyly dokládány jednotlivé výpisy, protože u kapitačních plateb je zřejmé, že jejich platby odcházejí automaticky bez ohledu na skutečné čerpání zdravotních služeb. S ohledem na uvedené má žalobkyně za to, že rozhodnutí soudu I. stupně je věcně správné (a v souladu s rozhodnutími Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2022 č.j. 15 Co 83/2022-177 a ze dne 22. 4. 2022 č.j. 44 Co 49/2021-86). K námitce promlčení žalobkyně uvádí, že tuto nepovažuje za důvodnou, neboť žaloba byla podána již [datum], tedy v okamžiku, kdy od zaslaných úhrad ještě neuplynuly tři roky. 4. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (ust. § 201 o.s.ř.), ve lhůtě (ust. § 204 o.s.ř.), a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř., ust. § 202a contrario o.s.ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné. 5. Nejprve je třeba uvést, že odvoláním žalovaného bylo napadeno rozhodnutí soudu I. stupně toliko ve výroku I., III. a V. a jen v tomto rozsahu odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně přezkoumal, když výroky II. a IV. nebyly odvoláním žalovaného napadeny (zde lze jen soud I. stupně upozornit na to, že pokud ve výroku II. opětovně zamítl žalobu ohledně částky 300 Kč, bylo o tomto již dříve pravomocně rozhodnuto soudem I. stupně v rozhodnutí ze dne 22. 6. 2021, č. j. 272 C 12/2019-83, když pokud uvedené rozhodnutí bylo napadeno odvoláním žalovaného, netýkalo se odvolání tam uvedeného výroku II., kterým bylo rozhodnuto právě o zamítnutí částky 300 Kč; proto, pokud o této částce soud I. stupně opětovně rozhodoval, není zřejmé, na základě čeho znovu o této částce rozhodl, nicméně vzhledem k tomu, že odvoláním žalovaného tento výrok nebyl napaden, odvolací soud se tímto již dále nezabýval). 6. Jak vyplývá z obsahu spisu, podanou žalobou se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalovanému, aby jí tento zaplatil částku 22 924,53 Kč s příslušenstvím. V této souvislosti žalobkyně tvrdila, že žalovaný nebyl v období od [datum] do [datum] zdravotně pojištěn na území České republiky a nebyl pojištěncem Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky (tedy žalované), přičemž pokud byl dříve pojištěn, nesplnil svoji povinnost oznámit změnu o zániku pojištění a vrátit průkaz pojištěnce, čímž porušil povinnosti dané zákonem o veřejném zdravotním pojištění. Pokud tedy v této souvislosti za něj žalobkyně uhradila ve výše uvedeném období zdravotní péči v celkové výši 22 924,53 Kč, jedná se o škodu, kterou jí žalovaný nesplněním své povinnosti způsobil. 7. Podle ust. § 2910 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen občanský zákoník) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 8. V projednávané věci je třeba uvést, že již dříve ve věci soud I. stupně rozhodl, když žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit částku 22 924,53 Kč s příslušenstvím ve prospěch žalované (srov. rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2021, č. j. 272 C 12/2019-83). Uvedené rozhodnutí bylo v napadených výrocích odvolacím soudem zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že závěry soudu I. stupně o vzniklé škodě nemají oporu v provedeném dokazování, kdy nebylo prokázáno jednak to, že byla žalovanému poskytnuta zdravotní péče v rozsahu žalované částky a také to, že tuto částku v důsledku porušení povinností žalovaným za žalovaného zaplatila žalobkyně. V této souvislosti bylo zdůrazněno, že se jedná o civilní řízení sporné a význam (důležitost) břemene tvrzení a břemene důkazního včetně procesní odpovědnosti účastníka za výsledek řízení právě na základě unesení břemen (když zde bylo též odkázáno na ustálenou judikaturu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2010 sp. zn. 26 Cdo 2341/2009). V této souvislosti pak bylo zdůvodněno, že skutečnosti tvrzené žalobkyní nelze mít za prokázané z pouhé interní evidence žalobkyně. 9. Zde lze tedy shrnout, že jde-li o odvolání žalovaného ve věci samé, a to proti výroku I., kde byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 22 924,53 Kč s příslušenstvím, je třeba poukázat na to, že pokud dřívější rozhodnutí soudu I. stupně ohledně tohoto nároku bylo zrušeno a vráceno s tím, že bylo označeno za předčasné, bylo tak učiněno na základě toho, že závěry (skutkové závěry), které soud I. stupně učinil, neměly dostatečnou oporu v provedeném dokazování, neboť soud I. stupně vycházel výlučně z interní evidence žalobkyně, která nebyla potvrzována žádnými jinými důkazy. Poté, co dřívější rozhodnutí soudu I. stupně bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, soud I. stupně doplnil dokazování, a to potvrzením třetích stran (subjektů odlišných od žalobkyně – tedy Vězeňské služby na č.l. 105 a č.l. 135 spisu, společnosti [právnická osoba] na č.l. 136 spisu, dále Všeobecné fakultní nemocnice [obec] na č.l. 104, č.l. 137, dále Fakultní nemocnice [obec] č.l. 102, č.l. 139 spisu, dále Oblastní nemocnice [obec] č.l. 141 spisu), kdy tyto důkazy byly základem pro skutkové zjištění soudu I. stupně ohledně toho, že žalobkyně skutečně vynaložila částku, o níž tvrdí, že těmto subjektům za zdravotní péči žalo