15 CO 30/2019-317 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném podáním žaloby dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru, kterou mu žalovaný dal jako zaměstnavatel dne [datum] podle ust. § 52 písm. g/ zákoníku práce a která mu byla doručena [datum], je neplatná. Uvedl, že tuto výpověď žalovaný odůvodnil tím, že žalobce se dne [datum] před skončením pracovní doby nenacházel na pracovišti, nýbrž na poštovním úřadě, přičemž v docházkovém listě nebyl vyznačen předčasný odchod ze zaměstnání. Podle žalovaného si žalobce vyznačil konec směny o 16 minut později, než byla skutečnost. V této skutečnosti žalovaný spatřoval závažné porušení základních povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci. Žalobce výpověď považoval za ryze účelovou. Poukazoval také na to, že v pracovní smlouvě měl sjednaný úvazek 40 hodin týdně s pružnou pracovní dobou. K tomu dodal, že i kdyby v evidenci jeho docházky byl nesoulad o 16 minut, jak žalovaný tvrdí, byl by asi prvním zaměstnancem, který by z takového důvodu dostal výpověď. Z těchto důvodů po doručení výpovědi oznámil žalovanému neprodleně, že tuto výpověď považuje za neplatnou a že trvá na dalším zaměstnávání a přidělování práce. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval, aby byla zamítnuta. Výpověď považoval za platnou. Poukazoval na to, že žalobce dne [datum] nedodržel pracovní dobu v délce minimálně 16 minut a že porušil další pracovní předpisy, jakož i etický kodex žalovaného. Tyto skutečnosti zjistil dne [datum] a vyhodnotil je jako porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci podle § 52 písm. g/, část věty před středníkem zákoníku práce. K porušení povinností dodal, že žalobce dne [datum] v 15:59 hodin odeslal z pošty na ulici [příjmení] 8 v [obec] balík, jehož obsahem byl kostým vězeňského pyžama s nalepovacím vězeňským číslem, adresovaný místostarostovi Městské části [obec] [část obce] Ph.Dr. [jméno] [jméno], u kterého tak vyvolal obavy. Za situace, kdy ten den žalobci končila směna až v 16:15 hod., přičemž si žalobce nevyznačil předčasný odchod ze zaměstnání, žalovaný vyhodnotil jednání žalobce jako útok na majetek zaměstnavatele, tedy jako podvodné jednání. Poukazoval rovněž na to, že o skutečnosti, že žalobce byl dne [datum] v 15:59 hod. (tj. v době, kterou si vykázal za odpracovanou) v soukromé záležitosti mimo budovu žalovaného, se dozvěděl až z usnesení Magistrátu města Brna z 5. 4. 2017, č. j. MMB/015298 [číslo], které obdržel [datum] přes podatelnu úřadu. 3. Rozsudkem soudu I. stupně ze dne 12. 11. 2018, č. j. 115 C 201/2007-140, bylo (po vyloučení nároku žalobce na náhradu mzdy k samostatnému řízení) určeno, že výpověď z pracovního poměru žalovaným ze dne [datum] a doručená žalobci dne [datum] je neplatná (výrok I.) a současně byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci náhradu náklady řízení ve výši 32 492 Kč (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobce byl zaměstnancem žalovaného na základě pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] ve funkci hospodářsko správního referenta – bytového technika. Dne [datum] doručil žalovaný žalobci výpověď z pracovního poměru, která byla odůvodněna způsobem popsaným v žalobě. Dovodil, že žalovaný se o důvodu výpovědi dověděl dne [datum], kdy bylo na podatelnu žalovaného doručeno oznámení Policie ČR o přestupku žalobce, ve kterém byly popsány všechny skutečnosti, které byly následně použity jako důvod k výpovědi. Poukázal na to, že„ …rovněž z emailu ze dne [datum], který sepsal tajemník žalovaného, jednoznačně vyplývá, že o jednání žalobce, pro které dal žalovaný žalobci výpověď z pracovního poměru, věděl tajemník žalovaného již dne [datum]“. Uzavřel, že za situace, kdy žalovaný o důvodech výpovědi věděl od [datum] a výpověď doručil žalobci teprve dne [datum], žalovanému marně uběhla propadná lhůta dle § 58 odst. 1 zákoníku práce a žalovaný doručil žalobci výpověď opožděně. Dodal, že i kdyby (hypoteticky) byla výpověď dána včas, nebylo žalovaným v řízení prokázáno, že by porušení povinností vyplývajících z právních předpisů a vztahujících se k žalobcem vykonávané práci, dosáhlo intenzity závažného porušení. 4. Po odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. 10. 2019, č. j. 15 Co 30/2019-159, rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení změnil tak, že zavázal žalovaného zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 27 200 Kč, a zavázal žalovaného zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 5 600 Kč. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu I. stupně a uzavřel, že„ …žalovaný se dověděl z oznámení o přestupku o tvrzeném porušení pracovních povinností, neboť do sféry dispozice zaměstnavatele se toto oznámení o přestupku dostalo dne [datum]. Není rozhodující, zda toto oznámení o přestupku se dostalo do dispoziční sféry tajemníka, který vystupuje vůči zaměstnancům jako zaměstnavatel, ale postačí, že oznámení o přestupku došlo zaměstnavateli. Záleží na podatelně, jakým způsobem poštu rozdělí, zda ji předá nadřízenému žalobce či jinému orgánu. Posouzení toho, kdy se zaměstnavatel dověděl o tvrzeném porušení povinností, nemůže záležet na úvaze podatelny, kterému subjektu oznámení o přestupku doručí. [příjmení], jakou se má zaměstnavatel dovědět o porušení povinností zaměstnancem, není v zákoně stanovena. O tom, že se zaměstnavatel doví o porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance, nemusí mít zaměstnavatel zcela jistotu, popřípadě nemusí znát všechny podrobnosti a okolnosti, ale postačí pouze to, že se o porušení povinností dověděl. Neformálně se mohl dovědět o tom, že probíhá přestupkové řízení vůči žalobci též tajemník žalovaného, a to z přípisu JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (č. l. 83 spisu), na který tajemník bezprostředně e-mailem reagoval. O porušení pracovních povinností ze strany žalobce se žalovaný mj. dověděl též z přípisů členů přestupkové komise ze dne [datum], ve kterém oznamovali členové komise důvody pro své vyloučení z projednání věci pro podjatost. Z tohoto oznámení je nadevší pochybnost zřejmé, že předmětem přestupkového řízení je jednání Ing. [jméno] [příjmení], které je zde též popsáno…“. 5. Po dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 20. 4. 2020, č. j. 21 Cdo 391/2020-175, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že z pouhé skutečnosti doručení oznámení Policie ČR o přestupku žalobce na podatelnu žalovaného a následně (zřejmě) předsedkyni přestupkové komise nelze dovodit vědomost žalovaného o důvodu následné výpovědi, dané žalobci. Poukázal na to, že tajemník obecního úřadu plní úkoly statutárního orgánu zaměstnavatele vůči zaměstnancům obce a je tedy vedoucím zaměstnancem nadřízeným žalobci [příjmení] závěr, že je sice možné, ba dokonce i pravděpodobné, že tajemník žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] byl s obsahem oznámení Policie ČR o přestupku žalobce seznámen, a to někdy v mezidobí od [datum] do [datum], avšak pouhá možnost či domněnka, že se tak stalo, k určení počátku běhu prekluzivní lhůty k podání výpovědi z pracovního poměru nepostačuje. Z toho dovodil, že závěr odvolacího soudu o tom, že o tvrzeném porušení pracovních povinností se žalovaný dozvěděl již dne [datum], není správný, a rovněž, že dosavadní skutková zjištění nedávají možnost usoudit, zda se tak stalo někdy v mezidobí od [datum] do [datum]. 6. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 9. 2020, č. j. 15 Co 30/2019-194, rozsudek soudu I. stupně opětovně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení ho změnil tak, že zavázal žalovaného zaplatit žalobci na nákladech řízení 27 200 Kč a zavázal žalovaného zaplatit žalobci na nákladech odvolacího a dovolacího řízení 11 200 Kč. Po doplnění dokazování dospěl k závěru, že žalovaný se o důvodu výpovědi žalobci dověděl již z přípisu Policie ČR ze dne [datum]. V tomto směru poukázal na to, že v rozhodné době vykonával u žalovaného funkci místostarosty PhDr. [příjmení] [jméno], že místostarosta může zastupovat starostu a že dozví-li se místostarosta o okolnostech vedoucích k dání výpovědi, je to třeba považovat za okolnost, o které se dověděl zaměstnavatel. Dodal, že místostarosta PhDr. [příjmení] [jméno] potvrdil, že usnesení Policie ČR mu bylo doručeno na adresu trvalého bydliště. Z těchto skutečností dovodil, že dověděl-li se žalovaný o důvodu dání výpovědi žalobci dne [datum] a výpověď z pracovního poměru dal žalobci až [datum], učinil tak po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Odvolací soud pak souhlasil s právním závěrem soudu I. stupně, který dovodil, že žalobce porušil své povinnosti, avšak porušení povinností nedosahovalo intenzity závažného porušení. 7. Proti druhému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu žalovaný znovu podal dovolání. Nesouhlasil zejména se závěrem odvolacího soudu v tom směru, že není rozhodující, zda se oznámení o přestupku dostalo do dispoziční sféry tajemníka, ale že postačí, že oznámení o přestupku došlo k z