15 CO 58/2022-179 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném podáním žaloby dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že darovací smlouva uzavřená mezi žalovanou 1) a žalovaným 2) dne [datum] je neplatná. Uvedl, že žalovaná 1) (která je jeho matkou) uzavřela dne [datum] se žalovaným 2) (který je jeho synovcem) darovací smlouvu pro případ smrti, na základě které žalovanému 2) darovala pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 75 m², jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům na adrese [obec a číslo] v [obec], pozemek parc. [číslo] zahrada o výměře 107 m² a pozemek parc. [číslo] zahrada o výměře 27 m² (dále jen předmětné nemovitosti), a to za podmínky, že žalovaný 2) přežije žalovanou 1). Tvrdil dále, že žalovaná 1) v době darování předmětných nemovitostí trpěla nevyléčitelnou duševní poruchou (demence středně těžkého stupně) a že proto nemohla domyslet důsledky svého jednání. Z tohoto důvodu považoval smlouvu za neplatnou. Poukazoval rovněž na to, že darováním předmětných nemovitostí fakticky došlo k jeho vydědění, proto se darovací smlouva přímo dotýká jeho právní sféry a z těchto důvodů má tak na dané určovací žalobě naléhavý právní zájem. 2. Soud I. stupně usnesením z 8. 4. 2021, č. j. 38 C 99/2020-78 ustanovil žalované 1) kolizního opatrovníka, a to s ohledem na skutečnost je žalovaná 1) byla rozsudkem Městského soudu v Brně z 11. 6. 2020, č. j. 83 Nc 905/2019-89 omezena ve svéprávnosti. 3. Ustanovená opatrovnice žalované 1) navrhovala zamítnutí žaloby; poukazovala na to, že žalobce na dané žalobě nemá naléhavý právní zájem. 4. Žalovaný 2) rovněž navrhl zamítnutí žaloby. Stejně jako žalovaná 1) namítal, že žalobce na dané žalobě nemá naléhavý právní zájem. Dále uváděl, že v době uzavření darovací smlouvy ([datum]) byla žalovaná 1) schopna se svobodně rozhodovat a domyslet následky svého jednání. Poukazoval na to, že darovací smlouva sama o sobě neznamená faktické vydědění žalobce, když předmětné nemovitosti netvoří jediný majetek žalované 1). Dodal, že žalobce není účastníkem darovací smlouvy a že její uzavření nemělo dopad na jeho právní postavení. Žalobce zůstává nepominutelným dědicem s nárokem na svůj podíl na dalším majetku žalované 1). 5. Soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem z 5. 11. 2021, č. j. 38 C 99/2020-13, kterým žalobu na určení neplatnosti darovací smlouvy zamítl (výrok I.), opatrovnici žalované 1) přiznal odměnu ve výši 5 600 Kč (výrok II.), žalobci uložil povinnost nahradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady řízení ve výši 5 600 Kč (výrok III.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému 2) náklady řízení ve výši 8 400 Kč (výrok IV.). Z odůvodnění vyplývá, že žaloba byla zamítnuta na základě závěru soudu o tom, že žalobce na této žalobě nemá naléhavý právní zájem. Soud I. stupně k tomu dále uvedl, že v případě, že by rozhodl o tom, že darovací smlouva je neplatná, nepřivodilo by takové rozhodnutí pro žalobce příznivější postavení, ani by to jeho postavení nevyřešilo. Poukázal na to, že určení neplatnosti darovací smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k určení jiného (právního) vztahu a že na takovém určení není naléhavý právní zájem, pokud se lze domáhat přímo určení samotného práva. Dodal, že vyhovující rozsudek by nebyl způsobilým podkladem pro v budoucnu vzniklé projednání dědictví po žalované 1), když k takovému řízení dosud nenastala zákonem stanovená skutečnost. Na základě závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu se soud I. stupně nezabýval tím, zda předmětná darovací smlouva byla či nebyla platná. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. 6. Proti rozsudku soudu I. stupně žalobce podal odvolání, kterým navrhoval změnu napadeného rozsudku tak, aby žalobě bylo vyhověno. Nesouhlasil především se závěrem soudu I. stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu. Poukázal na to, že cílem jeho určovací žaloby není vydání exekučního titulu, na základě kterého by bylo určité právo vykonáno, ale domáhá se autoritativní deklarace, že určité právo existuje či neexistuje. Jeho záměrem je tedy postavit dané právo„ najisto“. Dodal rovněž, že stěžejním znakem určovací žaloby je její preventivní charakter (k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 26 Cdo 942/2008). Uvedl dále, že jeho naléhavý právní zájem na této žalobě vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 2162/99, ve kterém se soud zabýval existencí naléhavého právního zájmu v situaci, kdy je zásahem do vlastnického práva pouze vyhrožováno a žalobce žádá o určení, aby žalovaný nebyl oprávněn provést takovýto zásah. Namítl rovněž, že soud I. stupně nikdy v průběhu řízení nevznesl na žalobce„ dotaz“ k prokázání naléhavého právního zájmu s tím, že tento dotaz soud vznesl až na jednání [datum] a žalobci neposkytl žádnou lhůtu k prokázání naléhavého právního zájmu. 7. Opatrovnice žalované 1) navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že závěry soudu I. stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu jsou správné. 8. Žalovaný 2) rovněž odvolání považoval za nedůvodné. Uvedl, že žalobce nepochopil institut naléhavého právního zájmu, což vyplývá i z jeho poukazu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 2162/99. V tomto směru poukázal na to, že žalobci nikdo zásahem do existujících práv nehrozí, ani jeho stávající práva neohrožuje, už jen z toho důvodu, že k věci (předmětným nemovitostem) žádná práva zatím nemá. Zmínil i to, že v žalobcem citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu šlo o již existující vlastnické právo, ale v této věci se jedná o teoretický nárok žalobce na podíl z dědictví někdy v budoucnu. Poukázal dále na to, že žalobce si evidentně plete právní zájem a subjektivní nejistotu ohledně majetkového prospěchu s tím, že jeho právní postavení jako budoucího nepominutelného dědice není darovací smlouvou nijak ohroženo, jen žalobce subjektivně zatím neví, kolik peněz v budoucnu zdědí. Dodal, že preventivní charakter určovací žaloby nelze v tuto chvíli dovodit ani s ohledem na zabránění budoucích sporů, neboť vůbec není jisté, zda žalobce se v budoucnu nepominutelným dědicem stane. 9. V průběhu odvolacího řízení žádný z účastníků neuváděl žádné nové (přípustné) skutečnosti. Žalovaná 1) a žalovaný 2) pak nenavrhovali ani žádné nové důkazy. Žalobce jako jediný nový důkaz navrhoval svůj účastnický výslech, kterým by chtěl prokazovat to, že žalovaná 1) pozbyla duševní kompetence již od roku 2014 Odvolací soud doplnění dokazování dle návrhu žalobce neprováděl. 10. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 11. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 12. Odvolací soud je ve shodě se závěrem soudu I. stupně o tom, že žalobce za daných okolností nemá na určení neplatnosti předmětné darovací smlouvy naléhavý právní zájem ve smyslu shora citovaného ust. § 80 o.s.ř. a pro stručnost odkazuje na přiléhavé odůvodnění soudu I. stupně. V tomto směru lze jen zrekapitulovat, že žalovaný 2) se případným vlastníkem nemovitostí stane až v okamžiku smrti žalované 1) a jen, pokud ji přežije. K tomu však vůbec nemusí dojít, neboť teoreticky žalovaný 2) může zemřít dříve než žalovaná 1). Nelze rovněž vyloučit ani situaci, že žalobce se vůbec nepominutelným dědicem po žalované 1) nestane, neboť může zemřít dříve než žalovaná 1) a jeho dědicové nebudou mít zájem o dědictví po žalované 1). Konečně pak nelze vyloučit ani situaci, že předmět darování již nebude ke dni smrti žalované 1) existovat. Všechny tyto zmíněné okolnosti vedly i odvolací soud k závěru, že žalobce na této žalobě nemá naléhavý právní zájem. 13. Pokud by žalovaná 1) skutečně ke dni uzavření darovací smlouvy ([datum]) nebyla způsobilá k právnímu jednání (jak žalobce tvrdí), tak jediný možný zákonný postup, jak takovouto situaci řešit, bude spočívat v tom, že případní dědicové po žalované 1) (ať už to bude kdokoli) se budou domáhat určení, že žalovaná 1) byla ke dni své smrti vlastníkem předmětných nemovitostí. 14. Žalobcův odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 2162/99 je nepřípadný, neboť v tomto řízení se primárně řešila jiná otázka. Navíc skutkové okolnosti ve věci projednávané před Nejvyšším soudem a v dané věci jsou jiné, neboť v dané věci žalobci zatím žádný zásah do jeho práv nehrozí. Případný zásah by mohl hrozit až v dědickém řízení po žalované 1) (avšak, jak již bylo vysvětleno výše, k této situaci teoreticky vůbec nemusí dojít). 15. Odvolací soud považoval rovněž za správný postup soudu I. stupně v tom směru, že neprováděl dokazování směřující k posouzení způsobilosti žalované 1) k právnímu jednání v