16 CO 130/2022-267 — Krajský soud v Brně

1. Prvním výrokem shora v záhlaví citovaného rozsudku Okresního soudu ve Vyškově byl zamítnut žalobní návrh žalobců, že žalovaný je povinen odstranit netěsnost dveří nacházejících se v přízemí domu [adresa] v [obec], v ulici [ulice], které se nacházejí mezi chodbou a WC, chodbou a koupelnou, chodbou a obývací halou, chodbou a sklepním prostorem, obývacím pokojem a ložnicí, chodbou a kuchyní, chodbou a kotelnou, dále, aby odstranil netěsnost dveří v podkroví umístěných mezi vstupní halou a pokojem [číslo] mezi vstupní halou a koupelnou, vstupní halou a pokojem [číslo]; dále aby odstranil nefunkčnost dvojkřídlí dveří mezi kuchyní a halou v přízemí a jednokřídlých posuvných dveří mezi schodištěm a vstupní halou v podkroví a dále aby odstranil vady plovoucích podlah, a to v přízemí a v podkroví spočívajících v otevřených spárách a trhlinách ve spojích, v montáži obvodových lišt a v povrchové úpravě. 2. Druhým výrokem byl zamítnut i žalobní návrh in eventum a sice, že žalovaný je povinen zaplatit částku 130 000 Kč. 3. Posledním třetím výrokem bylo rozhodnuto o povinnosti žalobců nahradit žalovanému na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 45 199 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce. 4. Soud I. stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že žalobci v posuzované věci formulovali svůj primární žalobní petit na odstranění označených vad podlahy a dveří a petitem in eventum na zaplacení částky 130 000 Kč, co by jimi dovozované slevy plynoucí z vad uvedených věcí, maje za to, že ten který nárok jim plyne i v situaci, kdy kontinuálně po celé řízení tvrdí, že jimi označené věci, které měly být žalovaným zhotoveny na zakázku, nepřevzali, neboť nebyly žalovaným (zhotovitelem) dokončené, jelikož měly vady. Takový právní nárok ovšem žalobcům právní úprava občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., podle které je třeba daný spor posuzovat, neumožňovala uplatnit, neboť rozhodnými skutečnostmi pro vznik odpovědnosti za vady díla, resp. zhotovení věci na zakázku, jsou předání a převzetí díla a vadnost díla, resp. věci, tj. skutečnost, že dílo, resp. věc, neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě o díle, resp. zhotovení věci na zakázku. Z uvedeného vyplývá, že nepřevzal-li dílo (věc) objednatel, nemůže v takovém případě uplatnit právo z odpovědnosti za vady dle § 645 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Na druhé straně jestliže zhotovitel věc nepředá objednateli, může se objednatel soudní cestou domáhat po zhotoviteli řádného předání věci, na což ostatně žalovaný v řízení opakovaně poukazoval, leč tato opakovaně uplatňovaná a podstatná námitka nebyla žalující stranou reflektována a nikterak v řízení procesně zohledněna. Tomuto ostatně odpovídá i adekvátní soudní judikatura vztahující se k dané problematice, např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 28. 3. 2013, sp.zn. 33 Cdo 2220/12. 5. Proti rozsudku podali žalobci v zákonem stanovené lhůtě odvolání, jímž se domáhali jeho změny tak, aby jejich žalobě bylo vyhověno, resp. aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobcům v žalobě vyčíslenou slevu z ceny díla. Podle žalobců spočívá napadený rozsudek na nesprávném právním posouzení věci (odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.). Odvolatelé konkrétně namítli, že dílo nemohli od žalovaného převzít, neboť tento jim ho nepředal a vlastně ani předat nemínil. Žalovaný totiž dílo nedokončil a ve fázi, kdy ho žalobci opakovaně vyzývali k předání díla, se odmlčel. Žalobci trvale po celou dobu řízení neměnně tvrdí svoji velmi specifickou situaci, kterou zavinil žalovaný. Žalovaný dílo na zakázku nedokončil řádně a v dohodnutém čase. Žalobci měli své nesporné právo od ústní smlouvy odstoupit. Důkazů o tom, že se dohodli na rozsahu zakázky, bylo předloženo dostatek, podobně prokazatelně lze vyhodnotit i cenu i daný konečný termín dokončení zakázky. S ohledem na charakter domluvené zakázky by odstoupení žalobců vedlo k tomu, že by zhotoviteli byli povinni zaplatit částku, která připadá na práce již vykonané, pokud žalovaný jako zhotovitel nemůže jejich výsledek použít jinak a nahradit účelné, prokazatelně vynaložené náklady. Dokončení díla jiným subjektem je ovšem o nových podmínkách, a to i právních a finančních. Je evidentní, že žalovaný svoje dílo nedokončil, proto nejpřiléhavější musí být řešení finančním plněním, které žalobci včasnou žalobou uplatnili. 6. Žalovaný se prostřednictvím svého právního zástupce ústně k opravnému prostředku vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí a zcela se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry napadeného rozhodnutí. 7. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek v celém jeho rozsahu, jakož i řízení jeho vydání předcházející, vzal v úvahu, že žádná z procesních stran neuplatnila v průběhu odvolacího řízení žádné nové skutečnosti ani nové důkazy (§ 212a odst. 3 o. s. ř.), přihlédl ke svým dřívějším zrušujícím rozhodnutím v této věci a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. K nyní napadenému a přezkoumávanému meritornímu rozhodnutí odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně provedl ve věci řádným způsobem dostatečné dokazování, přičemž až v souvislosti s tímto přezkoumávaným rozsudkem správně a pečlivě provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Ze všech provedených a hodnocených důkazů nyní učinil správná skutková zjištění a celý spor rovněž správně po právní stránce posoudil, a to i se správným zohledněním příslušné soudní judikatury vztahující se k této problematice. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, jakými úvahami se soud při hodnocení důkazů řídil. Okresní soud podrobně, jasně a přesvědčivě vyložil, které skutečnosti má za prokázány, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc zhodnotil po právní stránce. Odvolací soud tak v současné době nemá ničeho, čím by doplnil správné a přiléhavé skutkové i právní závěry soudu I. stupně, a proto pro stručnost a v podrobnostech odkazuje na výstižné a přiléhavé odůvodnění napadeného rozhodnutí, s nímž se ztotožňuje. 9. Odvolací námitky žalobců nebyly shledány důvodnými a právně relevantními. Jedná se v podstatě o totožnou právní argumentaci, která z jejich strany opakovaně zaznívala v průběhu celého tohoto řízení a s níž se okresní soud ve svém posledním meritorním (nyní přezkoumávaném) rozhodnutí důsledně a správně vypořádal. I v této souvislosti je proto možno zcela odkázat na správné a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku. 10. Vycházeje ze shora uvedeného, proto odvolací soud shledal napadený rozsudek v celém jeho rozsahu, včetně správného výroku o přiznaných nákladech řízení, věcně správným a dle § 219 o. s. ř. proto rozhodl o jeho potvrzení. 11. Zcela úspěšnému žalovanému byly přiznány i účelně vynaložené náklady tohoto odvolacího řízení a to dle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Přiznané odvolací náklady spočívají v právním zastoupením žalovaného – odměna právního zástupce za 1 úkon právní služby v částce 1 500 Kč (účast zástupce u jednání odvolacího soudu dne [datum]), 1x režijní paušál ve výši 300 Kč, náhrada za promeškaný čas 400 Kč (4 půlhodiny po 100 Kč) a náhrada cestovného za použití osobního vozidla právního zástupce z [obec] do [obec] a zpět ve výši 619 Kč Celkem tak bylo na odvolacích nákladech žalovanému přiznáno 2 819 Kč.