17 CO 126/2022-95 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem ze dne 2. 5. 2022, č. j. 7 C 289/2021-73, Okresní soud v Třebíči (soud prvního stupně) rozhodl o zamítnutí žaloby, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 098 888,75 Kč Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení (I. výrok) a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 2 005 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok). 2. Soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí zejména uvedl, že žalobkyně se žalobou, podanou u soudu prvního stupně dne [datum], ve znění pozdějších podání, domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 098 888,75 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, jenž měla být způsobena průtahy v řízení o určení neplatnosti výpovědi Ing. [jméno] [příjmení] vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 9 C 11/2011 a v navazujících řízeních, jenž byly vedeny u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 49 Co 328/2012, Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 21 Cdo 518/2014 a Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 3350/15. Předmětná řízení před obecnými soudy a Ústavním soudem trvala 5 let a 6 měsíců, přičemž soudy svým nesprávným postupem zatíženým průtahy a nesprávním právním hodnocením založily navýšení částky (v jejím příslušenství), které se následně Ing. [jméno] [příjmení] domáhala z titulu náhrady ušlého výdělku a kterou žalobkyně uhradila z titulu ušlého výdělku Ing. [jméno] [příjmení] dle pravomocného rozsudku soudu prvního stupně vydaném v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 5 C 223/2017. Žalobkyně upřesnila, že vůči žalovanému v tomto řízení uplatňuje nárok na náhradu škody, která měla být způsobena průtahy v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 9 C 11/2011 s tím, že výše této škody je dána pravomocným rozhodnutím soudu prvního stupně ve věci sp. zn. 5 C 223/2017. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal. Učinil pouze nesporným, že dne [datum] uplatnila žalobkyně nárok na odškodnění dle zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaný namítal promlčení uplatněného nároku a dále uvedl, že k žádným průtahům v řízení u soudu prvního stupně vedeném pod sp. zn. 9 C 11/2011 nedošlo. Soud prvního stupně po provedeném dokazování a podřazení skutku pod ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. (§§ 1, 5 písm. a), 13 odst. 1, 14 odst. 3, 15 odst. 2, 32 odst. 1, 2, 35 odst. 1) se pak zabýval uplatněnou námitkou promlčení vznesenou žalovaným, k níž s odkazem na judikatorní závěry Nejvyššího soudu České republiky uvedl, že nárok žalobkyně není promlčen, neboť vznikla-li žalobkyni škoda úhradou uvedených částek dne [datum] a dne [datum] a byla-li žaloba podána u soudu prvního stupně dne [datum], nárok byl uplatněn žalobkyní před uplynutím promlčecí doby; v souvislosti s uvedeným upozornil soud prvního stupně také na to, že došlo k stavění promlčecí doby pod dobu 6 měsíců. Soud prvního stupně se dále zabýval tím, zda došlo k porušení povinnosti soudů vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Vyšel přitom ze zjištění, že délka posuzovaného řízení činila 5 let, 9 měsíců a 5 dní. S odkazem na judikatorní závěry Evropského soudu pro lidská práva pak uzavřel, že postup soudů byl plynulý, úkony byly soudy činěny účelně a v přiměřených lhůtách. Dále soud prvního stupně uvedl, že sice žalobkyni vznikla jí v řízení uplatněná škoda, když dne [datum] uhradila dle pravomocného rozsudku soudu prvního stupně (sp. zn. 5 C 223/2017) Ing. [jméno] [příjmení] částku 1 007 029,75 Kč a dne [datum] částku 91 859 Kč, tato škoda však nemá příčinu v postupu soudů, ale v tom, že od počátku byla výpověď, kterou žalobkyně dala Ing. [jméno] [příjmení], neplatná. Z uvedených důvodů pak soud prvního stupně žalobu zamítl v celém rozsahu. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně dle zásady úspěchu ve věci, když dle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil neúspěšné žalobkyni nahradit úspěšnému žalovanému mu v řízení vzniklé náklady, když důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. v projednávaném případě neshledal. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalobkyně. Namítala, že při rozvázání pracovního poměru (výpovědi) Ing. [jméno] [příjmení] žalobkyně postupovala v souladu s tehdy ustálenou judikaturou, tj. zákonně. Ústavní soud však v rozporu se svým názorem (vysloveným v nálezu sp. zn. II. ÚS 2234/10), v němž vyjádřil, že„ soudy mají povinnost přistupovat ke změně judikatury nejen opatrně a zdrženlivě“, založil v řízení o neplatnost výpovědi Ing. [jméno] [příjmení] vydáním nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3350/15, diskontinuitu v rozhodovací praxi. Při existenci takto založené diskontinuity v rozhodovací praxi žalobkyně namítala (zejména s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1274/16 per analogiam), že by žalobkyni měla být poskytnuta ochrana do vydání předmětného nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3350/15. Jinými slovy žalobkyně má za to, že by jí měla být poskytnuta právní ochrana do dne [datum] s tím, že předmětnému nálezu Ústavního soudu by neměly být přiznány temporální účinky před tímto datem. Přiznal-li pak soud prvního stupně na základě předmětného nálezu Ústavního soudu výpovědi dřívější účinky, tj. došlo-li k přiznání neplatnosti výpovědi Ing. [jméno] [příjmení] před [datum], je tato skutečnost v příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou. Žalobkyně dodala, že by měla být chráněna (v dobré víře) vůči právnímu jednání před založením diskontinuity nálezem Ústavního soudu výkladem nezměněného zákona (a naopak by neměla být chráněna po jeho vydání). Žalobkyně pak poukázala zejména na vrcholnými soudy judikované principy incidentní retrospektivy i právní jistoty, předvídatelnosti právních aktů. Žalobkyně uvedla, že z uvedených důvodů má tedy žalobou uplatněnou škodu za přičitatelnou nesprávnému úřednímu postupu. Žalobkyně dodala, že z procesní opatrnosti ničeho nenamítá proti právnímu posouzení promlčení nároku soudem prvního stupně. Při jednání před odvolacím soudem žalobkyně dodala, že nárok žalobkyně, jak byl uplatněn, lze posoudit také jako nárok na náhradu škody z titulu nezákonného rozhodnutí. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně z uplatněných důvodů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalovaná při jednání před odvolacím soudem uvedla, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně. Dále uvedla, že změnu judikatury nelze chápat jako nesprávný úřední postup a základ odpovědnosti státu. Současně pokud soud v řízení o náhradu ušlé mzdy aplikoval závěry Ústavního soudu vyjádřené v jeho kasačním rozhodnutí, nejde o nezákonné rozhodnutí, pakliže toto rozhodnutí soudu nebylo změněno nebo zrušeno. Byla-li zde pak rozhodnutí, která byla citovaným nálezem Ústavního soudu zrušena, tato žádnou škodu žalobkyni nepřinesla, neboť byla vydána v její prospěch; jako škodu lze chápat zrušení těchto rozhodnutí, což ale není výrazem nezákonného rozhodnutí, tím spíše ne Ústavního soudu. Závěrem žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné odvolací lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), napadený rozsudek z uplatněných důvodů (§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.), jako i řízení jeho vydání předcházející, při jednání přezkoumal. 6. Žalobkyně se svou žalobou domáhala nahrazení škody způsobené jí nesprávným úředním postupem. 7. Z uvedeného důvodu je třeba na daný případ aplikovat ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“). 8. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 9. Dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 10. Dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odstavec 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odstavec 2). 11. Ja