17 CO 72/2022-344 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou („ dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 21. 1. 2022, č. j. 12 C 358/2019-289 (dále jen rozsudek soudu I. stupně“) tak, že žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 200.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení zamítl (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 4.145,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce obsáhlé odvolání, ve kterém podrobil kritice rozsudek soudu prvního stupně a jeho závěry. Podrobně shrnul závěry trestního stíhání, které vůči němu bylo vedeno a uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně při posuzování majetkové újmy závěry obsažené v rozhodnutích vydaných v trestní věci nezohledňuje, naopak vykládá celou věc v rozporu se závěry uvedenými v rozsudcích vydaných v trestních řízeních, a to zjevně v jeho neprospěch. Žalobce zdůraznil, že jím uplatněný nárok není odvozován od nesprávného úředního postupu, který nebyl předmětem žaloby, ale z titulu nezákonného rozhodnutí. Namítl, že soud prvního stupně při svém rozhodování posoudil jeho postavení policisty jako přitěžující okolnost odlišně od rozhodnutí Krajského soudu v Brně vydaného v trestní věci dne 27. 11. 2018 pod č. j. 4 To 341/2018-730, kde soud dospěl k závěru, že skutečnost, že je policistou, společenskou škodlivost jeho jednání nezvyšuje, ale naopak snižuje. Žalobce vyslovil názor, že soud prvního stupně je při svém rozhodování těmito závěry uvedenými v trestním rozsudku vázán. Připomenul, že trestní stíhání vedené vůči němu v souvislosti s nákupem a prodejem zbraní Beretta bylo vyloučeno k samostatnému řízení a následně věc byla odložena, jelikož se prokázalo, že se žádného protiprávního jednání nedopustil. Toto jeho trestní stíhání nebylo dle žalobce příčinou jeho trestního stíhání v této věci. Žalobce připomenul, že rozsudek soudu prvního stupně pomíjí skutečnost, že formální stránka trestného činu byla naplněna pouze u zbraně [číslo] torza pušky [příjmení], u které však znalci konstatovali, že tato zbraň nebyla vůbec způsobilá ke střelbě. U pušky Flobert trestní soud konstatoval, že kategorizace zbraně není jednoznačná, takže ani formální stránka nebyla naplněna již vůbec, stejně tak u nalezeného střeliva. Dále připomenul, že Nejvyšší soud se ve svém usnesení ze dne 9. 4. 2019, č. j. 6 Tdo 351/2019-752 neztotožnil s právní kvalifikací jednání, pro které byl trestně stíhán. Již samotná kvalifikace dle § 279 odst. 3 písm. b) trestního zákoníku byla nesprávná. Napadené rozhodnutí dle žalobce zcela ignoruje materiální stránku jednání, které soudy posoudily zcela v jeho prospěch a soud ignoruje i samotný výsledek trestního stíhání. Trestní stíhání bylo dle žalobce zcela zbytečné a šikanózní. Žalobce soudu prvního stupně vytkl, že opomíjí ustálenou judikaturu Ústavního soudu, že každé nezákonné trestní stíhání znamená zásadní zásah do života člověka, který nelze bagatelizovat a který je třeba reparovat. Žalobce opakovaně jako v řízení před soudem prvního stupně zdůraznil, že trestní stíhání znamenalo zcela zásadní a devastační zásah do jeho osobního života, vznikla mu újma na psychickém stavu a na jeho zdraví. Namítl, že soud neobjektivně posoudil skutečnost, že trpěl nespavostí, nepříjemnými pocity, stresem ze stíhání, nervozitou po dobu stíhání, tedy celkem 2 roky a 7 dnů, což je znatelná doba života. To, že nebral žádné léky, označil žalobce za irelevantní. Závěr soudu prvního stupně, že policista by měl být odolnější, než„ obyčejný člověk“, označil za nepodložený a zjevně v rozporu se zásadou spravedlnosti a rovného přístupu k právu. Připomenul, že žil v nejistotě, jak trestní řízení dopadne, zda zůstane v zaměstnání nebo zda bude odsouzen a zda se kvůli odsouzení bude moci společensky uplatnit. Jeho nadřízení kontinuálně jeho trestní stíhání řešili a musel je vysvětlovat. Napadený rozsudek dle žalobce zcela pomíjí zásah do jeho osobního života a psychické pohody. Úkony, které [příjmení] provedla ve vztahu k němu a jeho rodině, znamenají citelný zásah do soukromí, psychiky a nedotknutelnosti vlastnictví a obydlí. Zde připomenul domovní prohlídku, která byla u něho provedena, prohlídku jiných prostor (garáže a šatny na pracovišti), prohlídku motorového vozidla, zabavení notebooku a mobilního telefonu a nemožnost jejich používání. Tyto skutečnosti by měly být dle žalobce zohledněny při rozhodování o jeho odškodnění. Žalobce připomenul, že trestní stíhání mu způsobilo újmu i v jeho profesním životě, v této souvislosti poukázal na výpověď svého nadřízeného Ing. [jméno] [příjmení]. Připomenul, že má v nejrůznějších evidencích neveřejného charakteru včetně operačně taktické evidence Policie ČR vyznačeno, že byl obžalován pro trestný čin, což je i v mezinárodní policejní spolupráci sdílená informace. Tuto skutečnost musí uvádět i při řízení o bezpečnostních prověrkách či žádostech o víza, a to jej do konce života handikapuje. Dále připomenul, že trestním stíháním byla zasažena jeho dobrá pověst ve městě, kde žije, přičemž v této souvislosti poukázal na zveřejnění jeho trestního stíhání ve Žďárském deníku. Omluvu, kterou mu poskytl žalovaný za nezákonné trestní stíhání označil žalobce za nedostačující, rozhodnutí soudu prvního stupně, které odvoláním napadl a kterým byl jeho nárok na finanční odškodnění zamítnut, označil za nesprávné a v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. V závěru odvolání namítl, že soud prvního stupně neprovedl srovnání s jinými obdobnými případy tak, jak vyžaduje judikatura Nejvyššího soudu. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a jeho žalobě vyhověl. 3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný a za stěžejní odvolací námitku žalobce označil neprovedení porovnání rozsudku s rozsudky v obdobných věcech. K tomuto žalovaný uvedl, že posuzování formy a výše odškodnění nedůvodných trestních stíhání je zpravidla třístupňové: 1. soud posuzuje, zda trestní stíhání bylo nedůvodné a způsobilo žalobci újmu, 2. je-li splněna první podmínka, soud zvažuje, zda postačí poskytnout konstatování porušení práva, popř. omluvu, 3. nepostačí-li konstatování porušení práva či omluva, soud zvažuje výši peněžitého zadostiučinění. Porovnání rozsudku s obdobnými případy se přitom provádí až ve fázi třetí, neboť jeho účelem je zajistit, aby výše přiznaného odškodnění odpovídala skutkově obdobným případům. V této věci však soud prvního stupně do třetí fáze posuzování nedospěl, neboť má za to, že finanční zadostiučinění žalobci nenáleží. Soud tedy neměl důvod provádět srovnání s obdobnými případy. V této souvislosti připomenul, že žalobcem ke srovnání nabízené rozsudky nejsou v této věci relevantní. Případ žalobce se od nich liší tím, že žalobce se dopustil protiprávní činnosti, která mu byla kladena za vinu, a naplnil všechny formální znaky trestného činu. Jeho jednání však nedosáhlo takové společenské škodlivosti, aby musel být za toto jednání odsouzen. Je nutno zcela jinak pohlížet na případ člověka, který se nedopustil žádného protiprávního jednání, a přesto byl trestně stíhán, od případu člověka, který se protiprávního jednání dopustil a odsouzen nebyl jen proto, že jeho protiprávní jednání nedosáhlo určitého stupně společenské škodlivosti. Tomuto rozdílu pak musí odpovídat i rozdíl formy odškodnění obou takto rozdílných případů. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 4. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání žalobce nebyly namítány. 5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je co do svého základu důvodné, nikoliv však co do jím požadované výše odškodnění. 6. Z obsahu spisu bylo odvolacím soudem zjištěno, že žalobce se svojí žalobou ze dne [datum] domáhal u soudu prvního stupně vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku 200.000 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení z titulu náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v souvislosti s jeho trestním stíháním. Žalobce poukazoval na skutečnost, že Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení vyšetřování v [obec], usnesením ze dne 10. 5. 2017, č. j. GI-419-