17 CO 81/2022-392 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve [obec] („ dále již jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 9. 11. 2021, č. j. 3 C 104/2018-325 („ dále již jen rozsudek soudu prvního stupně“) tak, že žalobu, jíž se žalobce po žalovaných 1), 2) a 3) domáhal zaplacení společně a nerozdílně částky 353.352 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I), žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému 1) na nákladech řízení částku 187.751 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného 1), JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok II) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovaným 2) a 3) společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 205.735 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém podrobně popsal dosavadní průběh řízení, a namítl, že poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k označení důkazů potřebných k prokázání jeho sporných tvrzení, kterého se mu dostalo dne [datum], nebylo blíže zdůvodněno a nebylo mu sděleno, že výpovědi svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] budou považovány za nevěrohodné. Tento názor se žalobce dozvěděl až z odvoláním napadeného rozsudku. Dle žalobce soud prvního stupně ignoroval názor vyslovený v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2020, č. j. 17 Co 228/2019-217, když je nepochybné, že účastníky druhého incidentu byli minimálně žalobce a žalovaný 1). Žalobce se podrobně vyjádřil k výpovědím svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a vyslovil názor, že výpovědi těchto svědkyň jsou soudem prvního stupně zcela bezdůvodně degradovány. Naopak soud nekriticky přistoupil ke zhodnocení výpovědí žalovaných jako věrohodné. Připomenul, že všichni žalovaní jsou ve vzájemném příbuzenském poměru a svědek [jméno] [příjmení] pracuje jako číšník v hotelu Allvet, přičemž žalovaný 1) s ním šest let spolupracoval. Žalobce připomenul, že ani Okresní soud ve [obec] ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 96/2016 ani Městský úřad ve Vyškově, komise pro projednávání přestupků MV80172/2017 v žádném z těchto řízení nedospěly k závěru, že jím popisovaný incident na terase se nestal. Naopak v rámci postoupení věci trestním soudem (usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne 8. 9. 2017, sp. zn. 1 T 96/2016) přestupkovému orgánu je skutek podrobně popsán s tím, že k postoupení věci přestupkovému orgánu došlo z důvodu, že z pohledu trestního senátu nedosáhlo jednání žalovaných takové intenzity společenské škodlivosti, aby byly uplatněny normy trestního práva. Z citovaného usnesení trestního soudu vyplývá, že soud ve vztahu k obžalovaným (tj. žalovaným 1), 2) a 3) zjistil prokazatelně jednání, a tedy skutek tak, jak je popsán ve výroku tohoto usnesení. Jednání ze strany obžalovaných [jméno] a [jméno] [příjmení] tak, jak vyplynulo z celého dokazování, jednoznačně svědčí o tom, že překračuje zákon tím, že brali právo do svých rukou, nevyčkali pomoci a zásahu policie, jíž byla věc oznámena, o čemž věděli. Jednání ze strany obžalovaného [jméno] [jméno] pak jednoznačně překračovalo meze nutné obrany. Ani v rámci přestupkového řízení nebylo zjištěno, že by se skutkový stav jím popisovaný nestal a správní orgán věc odložil z toho důvodu, že dle jeho názoru bylo žalobci ze strany žalovaných pouze„ drobně ublíženo na zdraví“, nikoliv proto, že by se skutkový děj – napadení žalobce žalovanými nestal. V této souvislosti žalobce zmínil výpověď svědkyň [příjmení] a [příjmení], tyto označil za pravdivé s poukazem na listiny obsažené v trestním spisu Okresního soudu ve [obec] ve věci sp. zn 1 T 96/2016 a správním spisu Městského úřadu ve Vyškově, komise pro projednávání přestupků zn. MV [číslo]. Dle žalobce se soud prvního stupně s výtkami odvolacího soudu„ vypořádal“ v právním státě zcela neakceptovatelným způsobem. Žalobce vyslovil názor, že ztratil důvěru ve schopnost a ochotu prvostupňového soudu nezávisle, nestranně a řádně posoudit projednávanou věc. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně pro jeho vadnost z důvodu nepřezkoumatelnosti a nesrozumitelnosti a nedostatečného odůvodnění zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 3. K podanému odvolání se písemně vyjádřil žalovaný 1), který označil rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný. Žalovaný 1) připomenul řadu skutkových verzí vyplývajících z tvrzení žalobce, vztahujících se k události, při které mělo dojít k újmě na jeho zdraví. Názor žalobce obsažený v odvolání, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, označil za nesprávný. Žalovaný 1) uvedl, že žalobce neunesl důkazní břemeno, neunesl své povinnosti účastníka řízení tvrdit rozhodné skutečnosti, označit k nim důkazy a dbát pokynu soudu. Rozsudek soudu prvního stupně označil za srozumitelný i přezkoumatelný. Žalovaný 1) připomenul, že žalobce byl při jednání u soudu prvního stupně dne [datum] právně zastoupen a při tomto jednání mu bylo poskytnuto řádné poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. V této souvislosti žalovaný 1) odkázal na protokol o jednání z uvedeného dne. Dále připomenul, že soud prvního stupně se souhlasem zástupců účastníků provedl dokazování spisy Policie ČR, sp. zn. KRPB – [číslo], spisu Městského úřadu ve Vyškově, komise pro projednávání přestupků MV [číslo] formou nahlédnutím do spisu. Žalovaný 1) vyslovil názor, že výpovědi svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jsou ve vzájemném rozporu, přičemž jsou odlišné i výpovědi samotných těchto svědkyň v průběhu trestního řízení i řízení civilního. Dle žalovaného 1) je snaha obou svědkyň pomoci žalobci skutečně do očí bijících. Ke svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] žalovaný 1) uvedl, že tento svědek se objektivně k věci vyjádřit nemohl, neboť nebyl svědkem celého incidentu. Žalovaný 1) připomenul, že celý incident vyvolal žalobce, který se snaží stavět do role oběti. Žalobce si dle žalovaného 1) selektivně vybírá a účelově vytrhává pasáže, které se mu hodí do jeho představy o průběhu události. Nepředložil však ucelenou verzi svého skutkového vylíčení události, ač jich nabídl již celkem sedm. Skutkový stav tak dle žalovaného 1), na kterém je postavena žaloba, nebyl prokázán. Žalovaný 1) připomenul, že byl žalobcem opakovaně verbálně i fyzicky napaden, pouze se bránil alkoholem posilněné početné přesile. Připomenul, že všichni žalovaní jednali plně v mezích nutné obrany. V této souvislosti poukázal žalovaný 1) na ustanovení § 2905 občanského zákoníku, jakož i ustanovení § [číslo]. Blíže rozebral v této souvislosti institut nutné obrany a zdůraznil, že útočník má nést veškeré riziko, jež svým útokem způsobil. Žalovaný 1) navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. 4. Žalovaní 2) a 3) se k podanému odvolání žalobce nevyjádřili. 5. Proti výroku II a III rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení podali všichni žalovaní odvolání, přičemž tato svá odvolání jak žalovaní 2) a 3), tak i žalovaný 1) vzali zpět. 6. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání žalobce nebyly namítány. 7. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 8. Vzhledem k tomu, že všichni žalovaní svá odvolání proti nákladovým výrokům II a III rozsudku soudu prvního stupně vzali zpět, odvolací soud řízení o odvoláních žalovaných proti výrokům II a III ve smyslu ustanovení § 207 odst. 2 za použití ustanovení § 211 o.s.ř. zastavil. Nicméně i přes tuto skutečnost musel odvolací soud z úřední povinnosti přezkoumat výroky II a III rozsudku soudu prvního stupně, neboť žalobce podal odvolání proti rozsudku do věci samé, tudíž napadl svým odvoláním i závislé výroky o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem. 9. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se žalobou podanou dne [datum] u soudu prvního stupně domáhal po žalovaných zaplacení společně a nerozdílně částky 353.352 Kč z titulu náhrady škody, která mu vznikla na zdraví v důsledku incidentu, k němuž došlo dne [datum], kdy měl být v brzkých ranních hodinách v kongresovém sálu hotelu Allvet na adrese [adresa], po předchozí slovní rozepři žalovanými fyzicky napaden. Žalobce uváděl, že nejprve došlo k fyzickému napadání mezi jím a žalovaným 1) uvnitř kongresov