18 CO 134/2021-511 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem v tomto výroku specifikovaným, ve výroku II určil vlastníkem předmětných nemovitostí žalovanou, ve výroku III zavázal žalovanou k zaplacení vypořádacího podílu žalobci ve výši 240.000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, ve výroku IV zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalované v celkové výši 180.991,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované a ve výroku V rozhodl o povinnosti každého z účastníků nahradit státu na nákladech řízení částku 5.552 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalobce. Uvedl, že velikost podílů účastníků nemůže být jediným kritériem pro vypořádání. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1450/2015. Soud I. stupně přitom toto kritérium považoval za rozhodující. Poukázal na vlastnictví jiných nemovitostí žalovanou. Tato nemá potřebu bydlení v předmětné nemovitosti, a to oproti žalobci, který jiné nemovitosti nevlastní a svou potřebu bydlení uspokojuje po ubytovnách a známých. Matka žalované má rovněž ve svém vlastnictví rodinný dům v obci [obec]. Argumentace, že žalovaná předmětné nemovitosti potřebuje pro svou matku, tak nemůže obstát. Zde odvolatel odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5421/2016. Dále ve svém odvolání žalobce shrnul skutečnosti svědčící podle jeho názoru o citovém vztahu k nemovitostem. Jeho rodina vlastnila nemovitosti od roku 1957. Sám žalobce pomáhal rodičům se o nemovitosti starat. I po odstěhování zde trávil víkendy se svou rodinou. Od počátku, po smrti rodičů, měl zájem stát se výlučným vlastníkem nemovitostí, ale finanční možnosti mu to neumožňovaly. Proto se řešil prodej třetí osobě. Dále žalobce popisoval okolnosti prodeje nemovitostí žalované a dovodil, že závěr soudu I. stupně, že pokud sám žalobce chtěl nemovitosti prodat, a proto nemá citový vztah k nim, je chybný. V počátku řízení se chtěl do nemovitosti nastěhovat. Žalovaná mu v tom však zabránila, což ani nepopřela. Kromě toho hradí daň z nemovitostí, poplatky za odpad, koncesionářské poplatky. Poukázal také na svůj špatný zdravotní stav. Žalovaná se o nemovitosti nestará, nebydlí v nich ona ani nikdo jiný, nemovitosti chátrají. Žádal, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. 3. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně nevyjádřila. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné. 5. Jelikož o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví bylo soudem I. stupně rozhodováno po [datum], je třeba postupovat podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. – občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). 6. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. 7. Podle § 1140 odst. 2 věta první o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. 8. Podle § 1147 věta první o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. 9. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] [číslo] odvolací soud zjistil, že obvyklá cena předmětných nemovitostí byla určena na částku 2.650.000 Kč. 10. Z e-mailové komunikace mezi účastníky bylo zjištěno, že dne [datum] požadoval žalobce po žalované za odkoupení jeho podílu během roku 2011 částku 399.000 Kč. Žalovaná stejnou částku žalobci nabídla dne [datum] (tedy před zahájením tohoto řízení dne [datum]). 11. Z potvrzení [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] a [obec] spořitelny ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce na svých účtech disponuje finančními prostředky ve výši 1.917.602 Kč. Dále má žalobce možnost získat úvěr od [ulice] spořitelny [obec] spořitelny ve výši 300.000 Kč, jak bylo zjištěno ze žádosti žalobce o úvěr ze dne [datum]. 12. Z aktuálních výpisů z katastru nemovitostí ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce je evidován jako spoluvlastník 1/5 předmětných nemovitostí, žalovaná kromě 4/5 předmětných nemovitostí vlastní i další nemovitosti, mimo jiné je též vlastnicí či spoluvlastnicí rodinných domů v k. ú. [obec]. 13. Z výpisů z účtů vedených pro majitelku – žalovanou u [obec] spořitelny vyplývá, že žalovaná disponuje ke dni [datum] finančními prostředky ve výši 3.593.681 Kč. Dále má žalovaná možnost získat úvěr od [obec] spořitelny ve výši 780.000 Kč, jak bylo zjištěno z návrhu smlouvy o úvěru ze dne [datum]. 14. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, je zřejmé, že též za účinnosti o. z. jsou podstatnými kritérii pro rozhodnutí, kterému z podílových spoluvlastníků přikázat věc za přiměřenou náhradu, i nadále velikost podílů a účelné využití věci, byť o. z. již tato kritéria oproti občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb. výslovně nezmiňuje. 15. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2331/2019, mimo jiné vyplývá, že v případě, že jednomu ze spoluvlastníků patří výrazně vyšší podíl na společné věci, musí být pro případné přikázání věci menšinovému spoluvlastníkovi závažné důvody. Mezi takové důvody může patřit zajištění bydlení pro tohoto menšinového spoluvlastníka, pokud je rušeno a vypořádáváno spoluvlastnictví k nemovitosti sloužící k bydlení. 16. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2769/2008, či ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1078/2009, se podává, že použití kritéria účelnosti využití nemovitosti nemusí spočívat jen v posuzování možností a míry využití její stávající užitné hodnoty, ale může záležet i na tom, kdo ze spoluvlastníků tuto hodnotu spíše zachová nebo uvede do potřebného stavu. 17. Dále při posuzování kritéria účelnosti je třeba mimo jiné posuzovat, který ze spoluvlastníků v nemovitosti bydlel, kdo ji udržoval, opravoval, investoval do ní a kdo je schopen se o její údržbu nadále starat (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2024/2016). 18. Svou roli při rozhodování může sehrát i skutečnost, že ve vztahu k jednomu ze spoluvlastníků se v případě nemovitostí jedná o rodinný majetek, ke kterému má citový vztah a na jehož zvelebení se v minulosti podílel. 19. V nyní projednávané věci odvolací soud v prvé řadě odkazuje na své usnesení ze dne 1. 4. 2020, č. j. 21 Co 139/2019-308, ve kterém se vyjádřil k nemožnosti rozdělení předmětných nemovitostí (§ 1144 odst. 1 o. z.). 20. Jelikož oba účastníci žádali přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, bylo třeba posoudit relevantní skutečnosti rozhodné pro přikázání tomu kterému z nich. 21. Ve prospěch žalované jednoznačně svědčí, že je spoluvlastnicí id. 4/5 předmětných nemovitostí, tedy má výrazně vyšší podíl než žalobce spoluvlastnící pouze id. 1/5 nemovitostí. 22. Závažným důvodem, který významně zeslabuje posléze uvedené kritérium, je zjištěné vlastnictví či spoluvlastnictví žalované k jiným nemovitostem, mimo jiné i objektům k bydlení, kdežto ve vztahu k žalobci žádné vlastnictví (spoluvlastnictví) jiných nemovitostí zjištěno nebylo. Žalobce ovšem uspokojuje dlouhodobě svou potřebu bydlení v rodinném domě své známé (přítelkyně), jak tvrdil u jednání odvolacího soudu dne [datum]. 23. Za další, i když méně významné kritérium, odvolací soud dále pokládá reálnou možnost žalované vyplatit bez problémů žalobci částku 530.000 Kč za jeho podíl, kdežto žalobce nedisponuje volnými finančními prostředky ve výši 2.120.000 Kč na vyplacení žalované. Těmito by mohl disponovat až po získání úvěru (byť tento je mu peněžním ústavem přislíben). 24. Za stěžejní pro rozhodnutí věci tak odvolací soud pokládá účelné využití věci z hlediska možnosti toho kterého účastníka uvést předmětné nemovitosti do potřebného stavu, tj. především rodinný dům k účelu bydlení. Předmětné nemovitosti zahrnují právě i rodinný dům, který podle shodných tvrzení účastníků není po dlouhou dobu opravován, není do něj investováno žádnou ze stran. Účastníci se též shodně vyjádřili, že k využití nemovitosti, na zcela nezbytné rekonstrukční práce tak, aby se zde mohl realizovat účel bydlení, bude třeba vynaložit značné finanční prostředky. Žalobce tvrdil prostředky v řádu statisíců, žalovaná, lépe obeznámená se stavem rodinného domu, dokonce v řádu milionů. Jestliže tedy účastníci byli vyzváni odvolacím soudem dne [datum] k doložení veškerých finančních prostředků (včetně úvěrů, zápůjček) a doložili výše uvedené listiny provedené jako důkaz odvolacím soudem, pak je evidentní, že žalobce na rozdíl od žalované nemá dostatek finančních prostředků potřebných pro alespoň základní rekonstrukci p