18 CO 329/2021-240 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soud I. stupně ve výroku I zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované vyklidit nemovitosti v k. ú. [obec] v tomto výroku blíže specifikované. Ve výroku II byl žalovaný zavázán nahradit žalované na nákladech řízení částku 20.328 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III nebyla přiznána náhrada nákladů České republice a ve výroku IV bylo rozhodnuto, že o náhradě nákladů ustanoveného zástupce bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci rozsudku. 2. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalobce. Měl za to, že v řízení bylo podstatné zkoumat svéprávnost zůstavitele – bratra žalobce, aby bylo najisto postaveno, zda závěť je platná či neplatná. Nelze totiž dovozovat, že by domnělé zavrženíhodné jednání žalobce vůči neplatné závěti mohlo být platné. Žalobce měl dědit z titulu zákonné dědické posloupnosti. Pro žalobce bylo překvapivé, pokud soud zkoumal jeho jednání při sepisu závěti a při jejím uplatnění. V průběhu řízení nevyšlo najevo, že by se soud zabýval touto skutečností a prováděl k ní dokazování. Žalobce nemohl předkládat důkazy a uvádět tvrzení k vyvrácení úvah soudu. Žalobce má diagnostikovanou demenci, je duševně nemocný a jeho jednání je třeba posuzovat v tomto kontextu. Není zřejmé, zda si vůbec byl vědom svého jednání a byl schopen posoudit jeho následky. Žalobce žádal, aby rozhodnutí soudu I. stupně bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. 3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání rekapitulovala odvolací námitky žalobce a skutečnosti vyplývající jak z pozůstalostního řízení, tak i tohoto sporného řízení. Zdůraznila, že žalobce závěť začal zpochybňovat více než 2,5 roku po smrti zůstavitele. Měla za to, že předmětná závěť po zemřelém [jméno] [příjmení] je platná z důvodů ve vyjádření uvedených. Souhlasila ovšem se závěrem soudu I. stupně, že žaloba není důvodná. Navrhla potvrzení prvostupňového rozsudku s tím, že jí budou přiznány náklady odvolacího řízení. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 5. K jednání odvolacího soudu dne [datum] byl žalobce řádně předvolán prostřednictvím zástupce dne [datum]. K jednání se žalobce nedostavil. Jeho podání – žádost o odročení jednání došlá do e-mailové schránky soudu dne [datum] ve 21: 12:30 hodin bylo na příslušnou kancelář předloženo po skončení jednání, konkrétně dne [datum] v 11:00 hodin. Žádost žalobce o odročení jednání tedy nebyla včasná. Pro dokreslení je třeba uvést, že žalobce neuposlechl požadavku soudu, zcela ignoroval přípis soudu ze dne [datum], že má ve lhůtě do [datum] doložit jím tvrzené důvody žádosti o odročení jednání, které se mělo konat dne [datum]. 6. Shora uvedené důvody vedly odvolací soud k projednání věci dne [datum] v 8:30 hodin v nepřítomnosti žalobce. Jeho zástupce jednání přítomen byl a o odročení jednání nežádal. 7. Odvolací soud se ztotožňuje s přesvědčivým odůvodněním rozsudku soudu I. stupně, na toto lze pro stručnost zcela odkázat. 8. K odvolacím námitkám žalobce je třeba uvést: Soud I. stupně odůvodnil své zamítavé rozhodnutí nikoli tím, že by závěť zůstavitele [jméno] [příjmení] ze dne [datum] byla neplatná, nýbrž nedostatkem aktivní legitimace žalobce k podání žaloby podle § 189 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních č. 292/2013 Sb. (dále jen „z. ř. s.“) o vyklizení předmětných nemovitostí. V bodě 68 odůvodnění rozsudku je shrnuto, že soud má nadále velké pochybnosti o platnosti závěti, aniž by však bylo kategoricky uzavřeno, že závěť je či není platným právním jednáním. Naopak z tohoto bodu odůvodnění rozsudku je zřejmé, že nebylo nutné zabývat se platností závěti za situace, že byla zjištěna dědická nezpůsobilost žalobce ve smyslu § 1481 zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a tím i nedostatek jeho aktivní věcné legitimace. 9. Ustanovení § 1481 o. z. vylučuje z dědického práva mimo jiné i toho, kdo se dopustil zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli. Mezi takové zavrženíhodné činy patří i fyzické nebo psychické donucení směřující ke zřízení závěti určitého obsahu, případně o jednání, jímž bylo zůstaviteli zabráněno projevit svou skutečnou vůli v závěti. Chybí-li skutečná vůle zůstavitele, jde o zdánlivé právní jednání (§ 551 a násl. o. z.). Z ustanovení § 1481 o. z. je zřejmé, že i taková zavrženíhodná jednání třetí osoby způsobující neplatnost, resp. dokonce zdánlivost právního jednání zůstavitele, jsou poměřována právě posléze zmíněným ustanovením a jsou-li zjištěna, je nutno ex offo přijmout závěr o dědické nezpůsobilosti takto zavrženíhodně jednající osoby. Nemůže proto obstát námitka odvolatele, že zavrženíhodného jednání proti závěti bratra by se žalobce mohl dopustit pouze tehdy, jednalo-li by se v případně závěti o platné právní jednání zůstavitele. 10. Soud I. stupně v souladu s judikaturou (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3423/2011) přihlédl z úřední povinnosti i v tomto sporném řízení k tomu, že z provedeného dokazování vyplynula potřebnost aplikace § 1481 o. z. o dědické nezpůsobilosti, neboť tato nastává ze zákona a nezpůsobilý dědic dědit nemůže. Poukaz odvolatele na překvapivost rozhodnutí soudu I. stupně nemůže obstát, neboť dokazování bylo mimo jiné zaměřeno též na okolnosti sepisu a posléze uplatnění závěti, přičemž na základě skutkových zjištění z těchto důkazů byl přijat závěr o dědické nezpůsobilosti žalobce. Je také třeba poukázat na průběh jednání před soudem I. stupně dne [datum], tj. po vypracování znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] s tím závěrem, že text závěti napsal sám žalobce. Z protokolu o jednání ze dne [datum] je patrno, že účastníci byli poučeni podle § 119a odst. 1 o. s. ř. o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a o. s. ř. Žalobce další tvrzení neučinil a další důkazy neoznačil. Ještě před tímto poučením však byli účastníci s možnou aplikací § 1481 o. z. seznámeni, o čemž svědčí obsah protokolu na straně 5 a následující, když se k otázce své dědické nezpůsobilosti žalobce prostřednictvím zástupce přímo vyjadřoval. Rozhodnutí soudu tudíž nelze hodnotit jako překvapivé. 11. Tvrzení žalobce z odvolání, že je sám osobou duševně nemocnou a není proto zřejmé, zda si vůbec byl vědom svého jednání a byl schopen posoudit jeho následky, je nepřípustnou novotou, ke které odvolací soud v systému neúplné apelace nesmí přihlížet (§ 205a o. s. ř. a contrario). 12. Pro vše shora uvedené byl rozsudek soudu I. stupně ve všech výrocích jako věcně správný potvrzen podle § 219 o. s. ř. 13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když náhrada nákladů odvolacího řízení byla přiznána zcela úspěšné žalované. Náhrady nákladů nad rámec vyúčtované náhrady v podání ze dne [datum] se zástupce žalované výslovně nevzdal. Jízdné nepožadoval. Z obsahu spisu se podává, že zástupce žalované učinil v odvolacím řízení 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]). Odměna za jeden úkon právní služby činí 1.500 Kč podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“). Náhrada hotových výdajů je představována částkou 600 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhlášky), náhrada za promeškaný čas strávený cestou z [obec] do [obec] a zpět částkou 500 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 vyhlášky). Spolu s připočtením daně z přidané hodnoty 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. činí celková náhrada nákladů odvolacího řízení částku 4.961 Kč. 14. O odměně za zastupování a hotových výdajích ustanoveného zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] v odvolacím řízení rozhodne soud I. stupně v samostatném usnesení. S ohledem na skutečnost, že ustanovený zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] zastupoval v řízení zcela neúspěšného žalobce, nenáleží České republice náhrada hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování v odvolacím řízení (§ 149 odst. 2 o. s. ř.).