18 CO 39/2022-478 — Krajský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I zastavil řízení ohledně uložení povinnosti žalovanému odstranit oplocení z pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Ve výroku II byl žalovaný zavázán odstranit na své náklady z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] drobnou stavbu o rozměrech 1,60 m x 1,13 m, identifikovanou jako objekt označený písmenem„ C“ v Zaměření staveb na pozemcích [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec] [číslo] ze dne [datum], zpracovaném společností [právnická osoba] (dále jen„ Zaměření staveb“), které tvoří nedílnou přílohu [číslo] tohoto rozsudku, a dále základy skleníku o rozměrech 3,28 m x 1,73 m, identifikovanou jako objekt označený písmenem„ D“ v Zaměření staveb. Ve výroku III byla zamítnuta žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost odstranit na své náklady z pozemku žalobce parc. [číslo] v k. ú. [obec] stavbu studny – betonové skruže s průměrem 1,20 m, identifikovanou jako část objektu označeného písmenem„ F“ v Zaměření staveb. Ve výroku IV byla zamítnuta žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost odstranit z části pozemku žalobce parc. [číslo] v k. ú. [obec] stavbu garáže o rozměrech 5,10 m x 3,42 m, identifikovanou jako objekt označený písmenem„ A“ v Zaměření staveb a stavbu jímky z cihel o rozměrech 1,64 m x 1,60 m, identifikovanou jako objekt označený písmenem„ B“ v Zaměření staveb. Ve výroku V byl žalovaný zavázán vyklidit pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] a tento předat žalobci. Ve výroku VI byla zamítnuta žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobci část lesního pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], který byl dále specifikován. Konečně ve výroku VII žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti rozsudku soudu I. stupně podali odvolání oba účastníci. Žalobce se odvolal proti výrokům III, IV, VI a VII rozsudku soudu I. stupně. Uvedl, že všechny stavby, jejichž odstranění se domáhal, jsou od počátku stavbami neoprávněnými z důvodů v odvolání uvedených. Tyto stavby přešly jako součásti a příslušenství věci hlavní (chaty) do vlastnictví právních předchůdců žalovaného a poté na základě darovací smlouvy i do vlastnictví žalovaného, a to včetně garáže a jímky z cihel na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Mezi těmito stavbami a chatou existovaly funkční vazby. Jímka z cihel je s chatou propojena i stavebně technicky. S převodem vlastnictví žalovaný převzal od svých předchůdců povinnost k odstranění všech neoprávněných staveb z pozemků žalobce. Soud I. stupně měl žalobce upozornit na případnou nepřesnou formulaci žalobního petitu. Soud I. stupně věc nesprávně právně posuzoval podle § 1085 občanského zákoníku. Vztah z neoprávněných staveb vzniklých na cizím pozemku před [datum] je nutno vypořádat podle dosavadních předpisů. Žádal, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, nebo změnil tak, že žalobě bude vyhověno v celém rozsahu. 3. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání také žalovaný, svým odvoláním napadl výroky II, V a VII rozsudku soudu I. stupně. Poukázal na institut dobrých mravů. Soud I. stupně se s věcí z tohoto pohledu nevypořádal. Vyhovění žalobě v napadených výrocích nepřináší žalobci žádný prospěch. Žalobce se o pozemky desítky let nestaral a nezajímal. Pozemky fakticky nenaplňují režim lesních pozemků. Změna užívání by vyžadovala rozsáhlé zásahy do předmětného pozemku s potenciálním dopadem ohrožujícím majetek třetích osob. Žádal, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn ve výrocích II a V tak, že žaloba bude zamítnuta a žalovanému bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející a dospěl poté k závěru, že odvolání účastníků jsou zčásti důvodná. 5. Výrok I rozsudku soudu I. stupně nebyl napaden odvoláním, stal se již pravomocným a nepodléhá přezkumu odvolacího soudu. 6. Podle § 135c odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen„ vlastník stavby“). 7. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 8. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. 9. Z darovací smlouvy ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi rodiči žalovaného a žalovaným jako obdarovaným dne [datum]. Předmětem převodu byla stavba na cizím pozemku č. st. 229 v k. ú. [obec], a to chata ev. [číslo]. Z článku II darovací smlouvy vyplývá, že dárci darovali nemovitosti popsané v článku I smlouvy se všemi součástmi a příslušenstvím, které je dále příkladmo vyjmenováno. Dále pak darovali součásti a příslušenství na cizím pozemku parc. [číslo] které je dále opět příkladmo vyjmenováno. 10. Je-li příslušenstvím věci hlavní nemovitost, je předpokladem jejího přechodu na jinou osobu spolu s věcí hlavní písemné vyjádření vůle toto příslušenství převést. Teprve takové vyjádření vytváří předpoklady pro zkoumání, zda tato vůle byla vyjádřena dostatečně určitě pro to, aby mohla vyvolat právní účinky sledované účastníky. K platnosti smlouvy o převodu nemovitosti je třeba přesná identifikace příslušenství v právním úkonu (nyní právní jednání), bude-li jím nemovitost, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí. Bude-li příslušenstvím nemovitost, která evidenci v katastru nepodléhá, jako různé vedlejší stavby – kůlny, ploty apod., postačí k jejich převodu vyjádření, že se věc převádí„ s příslušenstvím“. Ovšem i tu je k převodu příslušenství třeba výslovný projev vůle, který musí být učiněn, jde-li o nemovitost, písemně. Platí, že příslušenství nepřechází„ bez dalšího“, ale je třeba vyjádřit, že věc se převádí i s příslušenstvím (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1844/2004). 11. Právní režim vypořádání neoprávněných staveb zcela zřízených na cizím pozemku před nabytím účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se řídí dosavadními předpisy, zejména § 135c zákona č. 40/1964 Sb. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4461/2015). 12. Ustanovení § 135c je prostředkem ochrany vlastníka pozemku, na kterém byla bez jeho souhlasu zřízena stavba (stavba na cizím pozemku, neboli tzv. neoprávněná stavba). Stavbou ve smyslu tohoto ustanovení rozumí se věc nemovitá, když odstranění stavby jako věci movité lze se domáhat žalobou na vyklizení pozemku podle § 126 obč. zák. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 12/2000). 13. Zamítnutí vlastnické žaloby pro zjevné zneužití práva (podle dřívější právní úpravy pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák.) připadá výjimečně do úvahy, pokud výkon práva na ochranu vlastnictví poškodí uživatele věci a vlastníkovi nepřinese žádný prospěch. Při posouzení možného použití § 8 o. z. o zneužití práva je třeba přihlédnout i k dalším skutečnostem, mezi něž patří např. délka doby, po kterou má uživatel na cizím pozemku neoprávněně umístěny věci, případně důvody, pro které vlastník pozemku řádně nezakročil proti tomuto protiprávnímu stavu. 14. V nyní projednávané věci se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně podloženým sdělením znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], že žalované objekty A až D (nazvané jako garáž, jímka z cihel, drobná stavba a základy skleníku) jsou nemovitými věcmi, objekty E a F (dvě jímky) jsou věci movité. Všechny tyto stavby jsou stavbami neoprávněnými, neboť byly zřízeny na cizích pozemcích, konkrétně pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] ve vlastnictví České republiky s právem hospodaření žalobce, a to v rozporu se smlouvou nájemní uzavřenou dne [datum] mezi právními předchůdci účastníků. V této smlouvě se mimo jiné právnímu předchůdci žalovaného zakazuje na předmětných pozemcích„ jiné stavby zřizovati, než weekendovou chatu a včelín“. Rovněž dodatkem k této smlouvě ze dne [datum] nedošlo k rozšíření oprávnění nájemce pozemku, pokud jde o možnost zřídit další stavby na předmětných pozemcích, a to kromě oplocení, které již není předmětem nyní projednávané věci. Je přitom nesporné, že většinu předmětných staveb zřídil na pozemcích právního předchůdce žalovaného [jméno] [příjmení] již v 50. letech minulého století, objekt zvaný jako garáž pak v roce 1968. 15. Se soudem I. stupně se odvolací soud neztotožňuje s tím právním posouzením, že nedošlo k převodu objektu A zvaného garáž a objektu B stavby