18 CO 88/2022 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soud I. stupně ve výroku I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky 1 400 000 Kč, nebo aby jí žalovaná 1) uhradila 700 000 Kč a žalovaný 2) 700 000 Kč. Ve výroku II byla žalobkyně zavázána nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 136 367 Kč k rukám zástupkyně žalovaných do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalobkyně. Poukázala na výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], podle které částka 1 800 000 Kč měla náležet žalobkyni, jednalo se o celoživotní investici její a jejího manžela. Manžel žalobkyně se vzdal dědictví ve prospěch syna, ale ten přislíbil, že v případě prodeje bytu peníze poskytne otci nebo matce – žalobkyni, což bylo posléze respektováno. Syn jí peníze daroval s tím, že mu je žalobkyně opětovně poskytne, bude-li potřebovat. To se i stalo, žalobkyně mu peníze zapůjčila a syn začal splácet po 5 000 Kč. Po vyhlášení rozsudku soudu I. stupně se dozvěděla, že syn byl gambler. Poskytnutím peněz žalobkyni se zřejmě chtěl ochránit před svou závislostí. Rovněž se dozvěděla, že syn byl gay a žalovaní nejsou jeho děti. Konečně nesouhlasila s výrokem o náhradě nákladů řízení mezi účastníky z důvodů v odvolání specifikovaných. Opětovně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4953/2014. V dalším podání pak označila důkazy ohledně tvrzení, že žalovaní nejsou dětmi jejího zemřelého syna. 3. Žalovaní ve vyjádření k odvolání uvedli, že k žádné půjčce mezi žalobkyní a jejím zemřelým synem nedošlo. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Ze svědectví [jméno] [příjmení] nelze dovozovat žádné relevantní skutečnosti. Svědkyně bez ohledu na realitu chtěla vypovídat ve prospěch žalobkyně. Rozhodně nepotvrdila, že by otec žalovaných měl darovat žalobkyni 1 800 000 Kč a rovněž nepotvrdila existenci půjčky mezi žalobkyní a jejich otcem. V případě částky 1 800 000 Kč se jednalo o peníze jejich otce, to bylo prokázáno. Naopak nebylo prokázáno, že by peníze z původního bytu otce měly náležet žalobkyni. Další tvrzení žalobkyně, že zemřelý otec byl závislý na sázení a byl gay, nejsou relevantní pro posouzení věci. Není žádný důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. Žalovaní navrhli, aby rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen a žalobkyně byla zavázána nahradit jim náklady odvolacího řízení. 4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné. 5. Podle § 119a odst. 1 věta první o. s. ř. před skončením jednání je předseda senátu povinen účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a. 6. Podle § 205a o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem I. stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce nebo obsazení soudu; b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu I. stupně; d) jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3; e) odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1; f) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu I. stupně. 7. Z výpisu Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Jihlava ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že [jméno] [příjmení] byl evidován jako vlastník bytu [číslo] v budově [adresa] na parcele [číslo] v k. ú. [obec], a to na základě smlouvy kupní ze dne [datum] s právními účinky zápisu ke dni [datum]. Zápis byl proveden dne [datum]. 8. Odvolací soud se ztotožňuje s rozsudkem soudu I. stupně, na jeho přesvědčivé odůvodnění lze zcela odkázat. 9. K jednotlivým odvolacím námitkám žalobkyně nutno uvést: Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] zachycené ve veřejné listině – protokolu o jednání soudu I. stupně ze dne [datum] nevyplývá, resp. svědkyně nevypovídala, že peníze – částka 1 800 000 Kč měly náležet žalobkyni. Uvedla pouze„ byla jsem u toho, když [jméno] (žalobkyně) řekla, že pokud bude byt prodávat, bude ji muset její syn peníze vrátit“. Z této části výpovědi svědkyně by se spíše podávalo, že zemřelý syn žalobkyně musel v minulosti obdržet nějakou finanční částku, pokud měl peníze vrátit. Lze se jen dohadovat, že to mohly být peníze poskytnuté ještě za života manžela žalobkyně na rekonstrukci bytu, není to však pro posouzení věci podstatné. Podstatné je, že svědkyně ani nedokázala uvést, zda a případně jakým způsobem syn žalobkyně na její požadavek o vrácení peněz reagoval, zda tedy došlo k nějakému konsensu či nikoliv. Stejně tak podstatné je hodnocení věrohodnosti této svědkyně učiněné soudem I. stupně v bodě 10 odůvodnění napadeného rozsudku, které zcela odpovídá zjištěným okolnostem týkajícím se osoby svědkyně v souvislosti s její„ přípravou“ na výpověď u soudu i s jejím názorem na věc vyjádřeným ještě před dotazy soudu na relevantní okolnosti věci. 10. Dále se v této části odvolání žalobkyně jedná o její opakující se tvrzení, se kterými se řádně vypořádal již soud I. stupně, především v bodě 11 a 13 odůvodnění rozsudku. Na tyto lze pro stručnost odkázat. 11. Dále je možno poukázat i na trvající rozpory v tvrzeních žalobkyně. Přestože tvrdila v žalobě ze dne [datum] splatnost údajné zápůjčky do čtyř měsíců od výzvy k úhradě, posléze začala tvrdit splácení dluhu jejím synem po 5 000 Kč (zřejmě měsíčně), což by znamenalo zánik závazku syna až po více než 23 letech. 12. Přestože v žalobě tvrdila, že uzavření smlouvy o zápůjčce dne [datum] byla přítomna svědkyně [jméno] [příjmení], posléze tvrdila, po výslechu svědkyně [příjmení], která tvrzení žalobkyně nepotvrdila, že se pouze domnívala, že tato svědkyně byla přítomna uzavření smlouvy o půjčce. 13. Žalobkyně rovněž nijak nevysvětlila, z jakého důvodu není součástí žaloby i další částka 400 000 Kč, která byla poukázána z jejího účtu na účet syna v červenci roku 2017, byť i o této vypověděla u jednání soudu I. stupně dne [datum], že šlo o půjčku. 14. Přestože k zápůjčce částky 1 400 000 Kč mělo podle tvrzení v žalobě dojít dne [datum], v další části žaloby je tvrzeno zapůjčení částky 290 000 Kč pro účely rekonstrukce bytu již dne [datum], tedy v době, kdy syn žalobkyně žádný byt nevlastnil. Tento nový byt nabyl až dne [datum] na základě zápisu katastrálního úřadu ze dne [datum]. 15. Žalobkyně dále tvrdila, že svědkyně [příjmení] byla přítomna darování částky 1 800 000 Kč žalobkyni jejím synem. Ani toto tvrzení žalobkyně svědkyně nepotvrdila. 16. Nelze též přehlédnout, že syn žalobkyně převedl na její účet částku 1 800 000 Kč a právě tuto částku posléze použil pro svou potřebu (900 000 Kč na nový byt a dále výběry hotovosti 290 000 Kč a 210 000 Kč, plus převod částky 400 000 Kč z účtu žalobkyně na účet jejího syna dne [datum]). 17. Nebylo rovněž ozřejmeno, proč při tvrzení žalobkyně, že pokud syn byt prodá, vrátí peníze z tohoto prodeje, byla synem poukázána částka o 130 000 Kč nižší, než byla částka jím získaná za prodej původního bytu (částka 1 930 000 Kč). 18. Vše shora uvedené koresponduje se závěrem soudu I. stupně o nevěrohodnosti účastnické výpovědi žalobkyně a o neprokázání skutkového děje tvrzeného žalobkyní, přestože byla správně poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. V dalších závěrech, jak uvedeno výše, lze zcela odkázat na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. 19. V odvolacím řízení žalobkyně uvedla nové skutečnosti a označila důkazy, týkající se závislosti jejího zemřelého syna na sázení (gamblerství) a jeho sexuální orientace. Tato tvrzení a označené důkazy jednak nejsou podřaditelné pod žádnou z hypotéz § 205a o. s. ř., jde v odvolacím řízení o nepřípustné novoty, ke kterým odvolací soud nesmí přihlížet, nadto pro posouzení věci ani nejsou relevantní. 20. Ve shodě se soudem I. stupně též odvolací soud neshledal jakýkoli důvod pro mimořádnou aplikaci § 150 o. s. ř. a nepřiznání náhrady nákladů řízení ve sporu úspěšným žalovaným. Okolnosti věci nejsou takové, aby žalovaným byla náhrada nákladů řízení odepřena, když žalobkyně své vnuky žaluje z neprokázaného darování a následné neprokázané zápůjčky. V dalším odkazuje odvolací soud na bod 17 odůvodnění rozsudku a bod 9 odův