19 CO 183/2022-61 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12.7.2022, č.j. 20 C 254/2021-34, bylo rozhodnuto takto: I. Žalovaný je povinen vyklidit bytovou jednotku [číslo] která se nalézá v bytovém domě [adresa] postaveném na parcele [číslo] ve městě [obec], katastrální území Bystrc, a to do 3 měsíců od právní moci rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání s tím, že s ohledem na okolnosti, které popsal (placení žalovaným za bydlení v bytě od března 2020), došlo mezi ním a žalobcem ke vzniku nájemního vztahu, který trvá, a pokud by nájemní vztah nevznikl, má žalovaný za to, že uplatňovaný nárok je v rozporu s dobrými mravy. Poukazoval na to, že je invalidní důchodce, pracuje v tzv. chráněné dílně, jeho výdělkové možnosti jsou silně omezeny, nemá dost finančních prostředků na jiné bydlení a mezi účastníky je blízký příbuzenský poměr. Navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba byla zamítnuta. 3. Odvolání podal i žalobce, a to proti lhůtě k plnění a výroku II. o nákladech řízení. Rozebíral, že žalovaný nemá k bydlení v bytě žádné právo, řízení pouze protahuje, k čemuž přispěl i soud I. stupně svým postupem a tříměsíční lhůta je nepřiměřeně dlouhá a nadbytečně omezující žalobce. Uvedl, že vzhledem k chování žalovaného požaduje i náklady řízení a navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn jen tak, že žalovanému bude uložena povinnost vyklidit předmětný byt do 15 dnů od právní moci rozsudku a dále mu bude uložena povinnost uhradit žalobci náklady řízení. 4. Žalovaný v doplňujícím vyjádření uvedl, že pokud by soud základu nároku přisvědčil, není namístě zkracovat lhůtu pro vyklizení bytu, zohledňující neutěšené majetkové poměry žalovaného, ovšem on se domnívá, že má právo v bytě setrvávat a tento postoj zastává po celou dobu řízení. Rozebíral, že pro něj není jednoduché zajistit si jiné bydlení a že výrok o nákladech řízení je správný a znovu navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba byla zamítnuta. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné, zatímco odvolání žalobce důvodné je. S tím, co vzal soud I. stupně a za prokázané na skutkovém stavu z provedených důkazů, se odvolací soud ztotožňuje, a proto na skutková zjištění soudu I. stupně také odkazuje, přičemž účastníci návrhy na dokazování nevznášeli, a to ani v odvolacím řízení. Soud I. stupně učinil správný právní závěr, že žalovaný neměl a nemá žádný právní důvod k užívání bytu, jehož vlastníkem (viz list vlastnictví) je žalobce. Žalovaný užíval byt pouze se souhlasem žalobce, jenž mu byl nejpozději na podzim 2021 odepřen (viz výzvy žalobce k vyklizení ze 14. 9. a [datum], adresované žalovanému) a nato byla [datum] podána žaloba, doručená žalovanému [datum]. Jestliže žalovaný sám tvrdí, že byt začal užívat v březnu 2020 (dle žalobce se tam žalovaný sám nastěhoval již na podzim 2019 a on mu chtěl umožnit, aby v bytě pár týdnů zůstal), nemohlo ani teoreticky dojít k naplnění možnosti dle § 2238 OZ, protože do výzev k vyklizení a do převzetí žaloby neuplynuly 3 roky, přičemž žalovaný by ani neměl svoji údajnou dobrou víru, že je nájemcem od čeho odvíjet. V řízení nebylo ani prokázáno, že by mezi účastníky existovala smlouva o podnájmu. Za situace, kdy žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu, se žalobce důvodně a v souladu s §§ 1040 až 1042 OZ domáhá jeho vyklizení. Okolnosti ve smyslu dobrých mravů, které by svědčily žalovanému (jenž na ně poukazoval), nepovažuje odvolací soud za natolik silné, aby mohly něco změnit na povinnosti žalovaného byt vyklidit. Žalovaný věděl a musel vědět, že je v bytě jen na základě souhlasu žalobce, jenž je dočasný (ve vyjádření – č.l. 20 spisu – sám uvedl, že v březnu 2020 otec, tj. žalobce, svolil, aby byt užíval, dokud si nenajde jiné bydlení) a již dávno si měl hledat a zajišťovat jiné bydlení, s čímž mu žalobce byl dle svých slov ochoten i pomoci. Žalovaný je dávno zletilý, v nejproduktivnějším možném věku, schopen pracovat a také dříve pracoval (jiná věc je, do jaké míry se snaží si práci sehnat) a žalobce, jeho otec, k němu již dávno nemá vyživovací povinnost. Žalovaný již předtím, než se nastěhoval do bytu, bydlel jinde, byl schopen si bydlení i práci zajistit a i jeho pracovní schopnost je snížena jenom o 35 %, tj. k invalidnímu důchodu 1. stupně, jenž toto jeho snížení pracovní schopnosti zohledňuje (od ledna 2022 činil 5 327 Kč měsíčně – viz č.l. 27 spisu) je schopen si další prostředky opatřit vlastní prací a částečně také pracuje u [právnická osoba] s.r.o. Odvolací soud neshledal důvody, pro něž by žaloba měla být zamítnuta, tzv. protentokrát, protože není zřejmé, v čem by situace žalovaného měla být třeba za dva až tři roky jiná a je třeba vidět i situaci žalobce, jenž je starobní důchodce, chce mít na stáří svůj klid a žalovaný mu užívání bytu stěžuje a komplikuje. Odvolací soud se přiklonil ke stanovisku žalobce, že není ani důvod dávat delší lhůtu k vyklizení, než je zákonná lhůta 15 dnů, protože o dočasnosti svého bydlení u žalobce ví žalovaný od počátku a od podzimu 2021, tj. přes 1,5 roku, ví, že žalobce s jeho dalším užíváním bytu nesouhlasí. S ohledem na uvedené byl ve výroku I. ve věci samé rozsudek soudu I. stupně změněn dle § 220 odst. 1 o.s.ř. jen tak, že povinnost k vyklizení specifikovaného předmětného bytu byla žalovanému uložena do 15 dnů od právní moci rozsudku. 6. Ve výroku II. o nákladech řízení byl napadený rozsudek změněn dle § 224 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. a náklady řízení byly přiznány ve věci plně úspěšnému žalobci, tak, jak tento i požadoval. Ani důvody pro odepření nákladů řízení žalobci dle § 150 o.s.ř. nejsou dostatečně silné. Žalobce je starobní důchodce, žádné jeho nadstandardní příjmy neplynou ze spisu a k bránění svého práva si vzal zástupcem advokáta důvodně a účelně, takže není důvod mu náhradu těchto nákladů či nákladů soudního poplatku odpírat, když všechny tyto náklady vynaložit musel, protože žalovaný se požadavku na vyklizení bytu bránil. Argument žalovaného v tom směru, že má málo peněz, není důvodem pro aplikaci § 150 o.s.ř., na to by mohl poukazovat každý dlužník. Náklady žalobce sestávají z nákladů právního zastoupení za 5 úkonů (převzetí zastoupení [datum], předžalobní výzva z [datum], sepis žaloby z [datum] a replika žalobce ze [datum] a účast zástupce u jednání [datum]) po 1 500 Kč dle § 7 bodu 4, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, 2 náhrady za promeškaný čas po 750 Kč za 2 jednání (10. 5. a [datum]), která byla odročena bez projednání věci dle § 14 odst. 2, § 7 bodu 4 a § 9 odst. 1 advokátního tarifu a za 7 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 za tyto úkony a náhrady. Ze součtu odměn a paušálů, tj. z částky 11 100 Kč má žalobce právo i na 21 % DPH, tj. na částku 2 331 Kč a k nákladům právního zastoupení 13 431 Kč v součtu, byl dále připočten i soudní poplatek 5 000 Kč, takže celkové žalobcem účelně vynaložené náklady činí 18 431 Kč. Uplatňované náklady jízdného zástupce z [obec] do [obec] a zpět přiznány nebyly, neboť v situaci, kdy zástupce žalobce vykonává advokacii sám jako samostatný advokát, lze na jeho pobočku v [obec] nahlížet jako na jeho sídlo a ze spisu plyne, že zástupce žalobce se také v [obec] zdržuje a z [obec] nejezdí. Předžalobní výzvu zasílal zástupce z pošty v [obec] s adresou [adresa] (žalobce za ním předtím také zcela jistě nejel do [obec] nechat se zastoupit), na všech jeho podáních (žaloba, replika, odvolání i vyčíslení nákladů) je uvedeno, že jsou činěny v [obec], a i adresu na rozhodnutí o registraci k DPH má zástupce v [obec], čili je zřejmé a že minimálně v rámci tohoto sporu využívá coby své sídlo kancelář na adrese v [obec] a jízdné mu tak nenáleží. 7. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud dle § 224 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů právního zastoupení za 2 úkony právní pomoci (sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 1 500 Kč dle § 7 bodu 4, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, k čemuž náleží 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu za tyto úkony a náhrada 21 % DPH z částky 3 600 Kč (součet odměn a paušálů), tj. částka 756 Kč, takže celkové žalobci v odvolacím řízení vzniklé náklady činí 4 356 Kč; ohledně nepřiznání jízdného platí to, co je výše. 8. Ve výroku IV. odvolací soud vyslovil, že České republice se právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává, když státu vzniknou výdaje v souvislosti s ustanoveným advokátem, ovšem na straně neúspěšného žalovaného jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.