19 CO 41/2023-103 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem rozhodl soud I. stupně takto: I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 41.601 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41.601 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 14.220 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně aby ve věci, po provedení doplnění dokazování, sám rozhodl tak, že rozsudek soudu I. stupně ve všech jeho výrocích změní tak, že žalobě vyhoví. Polemizoval přitom se závěry soudu I. stupně, které tento vedly k zamítnutí žaloby, názor soudu formulovaný v rozsudku soudu I. stupně označil za projev přepjatého formalismu, jímž bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu. Argumentoval, že pokud by měl soud I. stupně zájem se žalobou a jeho nárokem vážně zabývat, potom by z předložených listinných důkazů, konkrétně z výpočtových listů, které byly přiloženy, mohl snadno zjistit, z čeho je dlužná částka složena. Z těchto je zřejmé, že veškeré položky, ze kterých se měsíční výše plateb spojených s užíváním bytu žalované skládá, jsou zálohové platby, kromě platby do fondu oprav. V předložených výpočtových listech je zálohová platba vždy označena písmenem„ Z“ před názvem položky a jen platba do fondu oprav je označena„ N“. Argumentoval dále tak, že není v možnostech správce určit či rozhodnout, a ani to není obvyklé, za co konkrétně žalovaná dluží, jestli za teplo, úklid domu nebo jde o příspěvek do fondu oprav. Pozastavil se nad odtržeností teoreticko-právních úvah soudu I. stupně od reálného fungování bytového domu a osvětlil svůj náhled na to, jak se standardně v praxi dlužná částka vypočítává. K tomu poukázal na to, že soud I. stupně měl k dispozici všechny potřebné důkazy, aby mohl vše výše uvedené z důkazů dovodit a znovu zopakoval, že reálně v praxi nelze dlužnou částku vyčíslit způsobem odpovídajícím formalistickým představám soudu I. stupně, zcela odtrženým od reality skutečného provádění vyúčtování. Vyjádřil přesvědčení o tom, že z žalobních tvrzení, jejich doplnění ze dne [datum], a především z doložených důkazů, bylo snadno možné dospět k závěru o výši dlužné částky před provedením započtení, která tak činila 61 018 Kč. Je skutečností, že provedl započtení částky 19 417 Kč a v důsledku tohoto započtení se dluh žalované snížil na aktuálně žalovanou částku 41 061 Kč. Pokud soud I. stupně v odůvodnění rozsudku uvádí, že žalobce neuvedl, na co konkrétně částku 19 417 Kč započetl, pak soud vůbec zřejmě nezaznamenal, že on na jednání dne [datum] uvedl, že s ohledem na provedené započtení bere žalobu částečně zpět, a to ohledně částky 19 417 Kč na jistině a ohledně částky 10 398 na úroku z prodlení s tím, že tento úrok odpovídá žalobou požadovanému úroku z částky 61 018 Kč od [datum] do [datum] a nadále tak (žalobce) požadoval částku 41 601 Kč na jistině s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41 601 Kč od [datum] do zaplacení. Soudu I. stupně bylo jednoznačně sděleno, že o částku 19 417 Kč ponižuje (žalobce) žalovanou jistinu dluhu. Pochybnosti soudu I. stupně o vyčíslení částky by bylo možné pochopit v případě, kdyby požadoval úroky z jednotlivých částí dluhu od data jeho splatnosti, to se však nestalo. Považoval za zřejmé, že započetl částku 19 417 Kč na platbu jistiny dluhu a částku 10 398 Kč na úroky z prodlení z původní výše jistiny dluhu za období [datum] až do [datum]. 3. Žalovaná v písemném vyjádření k podanému odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného, kdy formulovala i svůj požadavek na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnila s argumentací soudu I. stupně s tím, že žalobce si je velice dobře vědom, že jeho tvrzení v řízení byla neúplná, nejednoznačná a nedostatečná, když povinnost tvrzení nelze nahradit pouze pouhým odkazem na důkazy a ponechat tak na soudu, aby žalobu dle svého vlastního uvážení utvářel, čímž by žalobci mohl mimo jiné vnutit nároky, jejichž plnění se vůbec nedomáhal a v konečném důsledku tak eventuálně zavinit neúspěch žalobce v soudním řízení, argumentovala dále i ve prospěch svých úvah prezentovaných již v řízení před soudem I. stupně a sice, že žalobce není ve vztahu k podané žalobě aktivně legitimován, neboť aktivně legitimovanou osobou je [anonymizována tři slova] domu [ulice a číslo], [obec], k jehož vzniku došlo zápisem do veřejného rejstříku dne [datum]. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, jakož i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 5. Soud I. stupně podle názoru soudu odvolacího soudu věc zcela správně posoudil, v odůvodnění rozhodnutí srozumitelným způsobem nastínil linii svých úvah, které jej k zamítnutí žaloby vedly. Odvolací soud nemá nic, co by chtěl k naprosto správnému odůvodnění rozsudku soudu I. stupně dodat, změnit či naformulovat jinak, z toho důvodu lze se vší odpovědností konstatovat, že na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně může odvolací soud plně odkázat. Soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku vyložil přehledně a pečlivě zásady procesního práva a odvolací soud sdílí jeho názor, že žalobce ani přes výzvu danou mu dle § 118a o.s.ř. dostatečně, konkrétně a úplně netvrdil rozhodné skutečnosti ohledně složení žalované částky. Lze souhlasit i s argumentem žalované, který má oporu v konstantní judikatuře, že povinnost tvrzení nelze nahradit pouze pouhým odkazem na důkazy a ponechat tak na soudu, aby žalobu dle svého vlastního uvážení utvářel. Odvolací soud tak sdílí názor soudu I. stupně, že žalobu nebylo lze jinak než zamítnout z důvodu neunesení břemene tvrzení žalobcem, na tomto závěru nebyla sto změnit žádná z odvolacích námitek žalobce. 6. Vycházeje z výše uvedeného proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to nejen ve výroku o věci samé, nýbrž i ve výroku nákladovém, na jehož odůvodnění lze pro naprostou správnost rovněž odkázat. 7. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst. 1 o.s.ř a § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v odvolacím řízení zcela úspěšná žalovaná byla zastoupena advokátem, který v odvolacím řízení učinil 2 úkony právní služby, spočívající v podání písemného vyjádření k odvolání žalobce a v účasti u jednání odvolacího soudu dne [datum]. Za tyto dva úkony právní služby mu náleží odměna v sazbě stanovené dle § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve výši 2 780 Kč za 1 úkon, vycházeje z tarifní hodnoty 41 601 Kč. K oběma úkonům pak žalované náleží též paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 stejné vyhlášky po 300 Kč za úkon. Celkem tedy na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží žalované částka 6 160 Kč, k jejíž náhradě zavázal žalobce [příjmení] výrokem tohoto rozsudku v zákonné třídenní lhůtě k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).