19 CO 52/2023-123 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem rozhodl soud I. stupně takto: I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 90.126 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 8.180 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 8.180 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 8.180 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 8.180 Kč od [datum] do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 8.180 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 8.180 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 8.180 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 8.180 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 8.180 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 8.180 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 8.180 Kč od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 350 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci k rukám žalobce, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. II. Žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně pouze proti jeho výroku pod bodem II., podal odvolání žalobce a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil v nákladovém výroku tak, aby mu na jejich náhradě přiznal částku 4 507 Kč, odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. Argumentoval tak, že u žalované nejsou bezezbytku splněny předpoklady obmyšlené v institutu ust. § 150 o.s.ř. s tím, že podle jeho názoru odepření náhrady nákladů řízení jeho osobě skýtá zjevnou nespravedlivost. Nevytýkal soudu I. stupně použití uvedeného institutu, avšak nesouhlasil s rozsahem jeho použití, soud I. stupně mu měl přiznat alespoň náhradu za vynaložený soudní poplatek. Připomněl svou povinnost pečovat o majetek města s péčí řádného hospodáře, v jehož důsledku se s uplatněným nárokem obrátil na soud a byl v řízení zcela úspěšný. 3. Žalovaná v písemném vyjádření k podanému odvolání navrhla potvrzení napadeného výroku rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného, když argumentovala, že soud I. stupně objektivně a správně na základě podkladů jí předložených posoudil její situaci a rozhodl, že je skutečně v obtížné a zdravotní situaci, že je zcela nemajetná a ustanovení § 150 o.s.ř. aplikoval po právu. [příjmení], kterou žalobce v odvolání požaduje, je pro ni nepřiměřeně vysoká, žalobce ji uplatňuje pouze z principu a uložení její úhrady by jí zamezilo ve splácení dluhu žalobci po 350 Kč měsíčně, jak jí soud I. stupně ve splátkách uložil. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném rozsahu, řízení jeho vydání předcházející, jakož i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. 5. Soud I. stupně nákladový výrok svého rozsudku odůvodnil zdravotním stavem a sociální situací žalované, bez bližšího rozvedení, které konkrétní okolnosti zvažoval a zdali uvažoval o tom, jaký dopad bude mít aplikace uvedeného ustanovení do sféry žalobce. To je zapotřebí soudu I. stupně vytknout a touto okolností se zabývat v odvolacím řízení. Odvolacímu soudu je mimoto známo z jeho úřední činnosti, že žalovaná je velmi častou účastnicí občanskoprávních soudních sporů u soudu I. stupně, ať už na místě žalobce, kdy opakovaně podává nejasná podání, tak i na místě žalované tak jako v tomto případě. Již tato okolnost je sama o sobě rozhodná pro úvahu o nákladovém výroku rozsudku, jímž bylo žalobě žalobce na zaplacení nájemného v plném rozsahu vyhověno. Žalované byla v tomto řízení ustanovená zástupkyní advokátka, soud tedy udělal vše pro to, abych chránil její procesní práva vzhledem k její patrně snížené schopnosti sepsat srozumitelné podání k soudu. Nicméně to neznamená, že tento benefit a vůbec přístup k soudu bude žalované umožněn vždy zcela bezplatně, tak špatné sociální podmínky žalované nejsou, tato je odkázána sice na sociální dávky, avšak tyto pobírá v rozumné a dostatečné výši, to, že z nich neplatí nájemné, nemůže jít navíc k tíži žalobce, který se svých oprávněných nároků soudní žalobou pravomocně domohl. Jinak řečeno, žalované je zapotřebí uložit zaplacení alespoň soudního poplatku, který žalobce vynaložil, aby nenabyla dojmu, že veškerá soudní řízení, jichž se účastní, budou pro její slabou sociální a zhoršenou zdravotní situaci vedena na úkor protistrany, přestože v nich jednoznačně prohraje. Sociální podmínky žalované přitom umožňují, aby minimálně vynaložený soudní poplatek žalobci uhradila, byť ve zbytku, a to je potřeba zdůraznit, se odvolací soud ztotožňuje se soudem I. stupně o tom, že náklady řízení představované náklady právního zastoupení, které rovněž vznikly žalobci v nemalé výši, žalované zaplatit uloženo nebylo, tedy ani tímto rozhodnutím odvolacího soudu. Žalované tak stále svědčí benefit uplatnění § 150 o.s.ř., avšak nikoliv v plné výši, avšak pouze částečně co do nákladů právního zastoupení advokátem, které si žalobce ponese i nadále ze svého. 6. Vycházeje z výše uvedeného proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku o nákladech řízení změnil dle § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovanou zavázal povinností nahradit žalobci na nákladech řízení před soudem I. stupně částku 4 507 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce (výrok I.). 7. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 150 o.s.ř., kdy odvolací soud uvážil, že ani náklady odvolacího řízení, na které by jinak v odvolacím řízení úspěšnému žalobci vzniklo právo, nebudou žalované k náhradě uloženy s ohledem na její nepříznivou sociální situaci. Podobně jako náklady prvostupňové za právní zastoupení si ponese žalobce i náklady zastoupení v řízení odvolacím, v odvolacím řízení totiž nebyl stižen povinností zaplatit soudní poplatek, proto jsou náklady odvolacího řízení tvořeny právě pouze náklady za právní zastoupení.