27 CO 154/2021-998 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném [datum] domáhal se žalobce určení neexistence závazku prvního žalovaného poskytnout druhému žalovanému jakékoliv plnění na základě smlouvy o poskytnutí záruky („ Building contract guarantee“, dále jen„ Smlouva o poskytnutí záruky“) uzavřené mezi prvním žalovaným a druhým žalovaným dne [datum] s tím, že právní jednání společností ze skupiny PBS (žalobce, první žalovaný a [právnická osoba], a. s., [IČO] (dále jen„ PBS ENERGO“)) ve vztahu k projektu výstavby elektrárny na biomasu ve Wrexhamu ve Spojeném království [příjmení] [jméno] a Severního Irska (a rozhodnutí účastnit se realizace tohoto projektu vůbec) byla zatížena omylem v rozhodných skutečnostech vyvolaným druhým žalovaným. Žalobce (holdingová společnost ve skupině PBS zabývající se zejména správou majetku včetně podílů na ostatních společnostech z holdingu – jediný akcionář prvního žalovaného a spolu s prvním žalovaným akcionář [právnická osoba]) se proto dovolal relativní neplatnosti svého souhlasu k vystavení záruky prvním žalovaným a následně i relativní neplatnosti vlastní Smlouvy o poskytnutí záruky uzavřené mezi prvním žalovaným a druhým žalovaným. Na Smlouvu o poskytnutí záruky je tak nutno pohlížet, jako by nikdy neexistovala. Omyl spočíval v tom, že druhý žalovaný, v postavení generálního dodavatele projektu výstavby„ na klíč“ předmětné elektrárny, v průběhu jednání s PBS ENERGO (v postavení subdodavatele) o uzavření smlouvy o projektové přípravě, obstarávání, výstavbě a uvedení do provozu pro elektrárnu na spalování biomasy (dále jen„ Smlouva“; uzavřena rovněž [datum]) zcela záměrně a vědomě uváděl [právnická osoba] v omyl ohledně množství azbestu v půdě na pozemcích pro plánovanou výstavbu a o nutnosti sanace těchto pozemků před zahájením výstavby (v žalobě žalobce uvedl konkrétní výčet informací, které druhý žalovaný [právnická osoba] neposkytl, ač tak dle žalobce učinit měl). Společnost PBS ENERGO tak při uzavírání Smlouvy neměla pravdivé informace o stavu předmětných pozemků, ač řešení této skutečnosti (kontaminace pozemků) bylo zcela klíčové pro dodržení sjednaných podmínek realizace celého projektu (dle žalobce toto obě strany před uzavřením Smlouvy jasně deklarovaly). Žalobce tvrdil, že druhý žalovaný si byl vědom toho, že v případě, kdy by [právnická osoba] byla seznámena s informacemi o vysoké míře kontaminace pozemků azbestem (vyžadující sanaci), nikdy by k uzavření Smlouvy za sjednaných podmínek nepřistoupila. Žalobce poměrně podrobně popsal, kdy a jakým způsobem [právnická osoba] od druhého žalovaného předmětné informace získala, jaká mezi nimi následovala jednání ohledně výkladu několika ustanovení uzavřené Smlouvy týkajících se právě míry odpovědnosti za řešení dekontaminace pozemků pro výstavbu, která skončila až soudním sporem před soudem ve [příjmení] [jméno] (The High Court of [příjmení], Business and Property Courts of [příjmení] and [příjmení] (QBD) Technology and Construction Court (dále jen„ Britský soud“)). Ten v řízení vedeném pod sp. zn. HT- 2017 [číslo] vydal dne [datum] rozsudek (dále jen„ Rozsudek“), v němž uznal nároky druhé žalované vůči [právnická osoba] z titulu vypořádání po ukončení Smlouvy (uzavřel, že odpovědnost za přítomnost azbestu v lokalitě výstavby spočívá plně na PBS ENERGO, příp. na prvním žalovaném jako výstavci záruky), a naopak neuznal nároky [právnická osoba] vůči druhému žalovanému. Příkazem ze dne [datum] (tzv.„ Order“, dále jen„ Příkaz“) Britský soud na základě Rozsudku uložil [právnická osoba] povinnost zaplatit druhému žalovanému cca 20 mil. GBP a současně uložil podmíněně (pro případ, že [právnická osoba] ve stanovených lhůtách uloženou povinnost nesplní) stejnou povinnost prvnímu žalovanému. Dopisem z [datum] adresovaným prvnímu žalovanému uplatnil žalobce námitku relativní neplatnosti svého souhlasu s poskytnutím záruky a současně relativní neplatnost Smlouvy o poskytnutí záruky. Dopisem z [datum] adresovaným druhému žalovanému namítl relativní neplatnost Smlouvy o poskytnutí záruky. Závazek prvního žalovaného ze Smlouvy o poskytnutí záruky dle žalobce proto neexistuje, druhý žalovaný tedy není oprávněn částku přiznanou Rozsudkem Britského soudu vymáhat a první žalovaný není oprávněn a povinen tuto částku vyplatit. Dodal, že Britský soud sice přiznal odklad vykonatelnosti Rozsudku a Příkazu do rozhodnutí o odvolání, avšak pouze za předpokladu, že stejná částka bude složena do soudní úschovy. Existuje tedy bezprostřední riziko, že druhý žalovaný zahájí proti [právnická osoba] nebo proti prvnímu žalovanému výkon Rozsudku a Příkazu, ačkoliv tato rozhodnutí Britského soudu nezohledňují neplatnost Smlouvy o poskytnutí záruky. Pro prvního žalovaného by vyplacení takové částky bylo s největší pravděpodobností likvidační a tím pádem mělo podstatný negativní dopad i do majetkové sféry žalobce, jako jediného akcionáře. První žalovaný je přitom nejvýznamnější a nejvíce prosperující společností ze skupiny PBS. Na požadovaném určení má proto žalobce naléhavý právní zájem. 2. První žalovaný žalobní tvrzení potvrdil a dodal, že skutečnost, kdy je žalován svojí mateřskou společností, vnímá jako důsledek ustálené judikatury. Stejně jako žalobce, považuje svůj závazek vůči druhému žalovanému za neexistující. 3. Druhý žalovaný namítal, že (i) žalobce není k podání žaloby aktivně legitimován, že (ii) na požadovaném určení nemůže mít naléhavý právní zájem (neboť zákon souhlas žalobce (jako mateřské společnosti prvního žalovaného) s poskytnutím ručení prvním žalovaným za závazky [právnická osoba] vyplývající ze Smlouvy uzavřené s druhým žalovaným dne [datum] nevyžaduje a z pohledu vlastnických zájmů žalobce je zcela bez významu, zda je Příkazem z [datum] postižen majetek prvního žalovaného z titulu záruky nebo [právnická osoba] jako primárního dlužníka), že (iii) v řízení je dána překážka věci rozsouzené (ve sporu o plnění před Britským soudem byly všechny otázky ohledně výskytu azbestu v půdě i o tom, kdo je v této otázce odpovědný, posouzeny) a další posuzování platnosti záruky poskytnuté prvním žalovaným z pohledu nyní v žalobě tvrzeného omylu o rozhodných skutečnostech (výskyt azbestu, jeho množství a související odpovědnost) je v rozporu s čl. 52 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí. Druhý žalovaný dále vznesl (iv) námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, jakož i (v ) námitku prekluze dle § 48 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen„ ZOK“). V průběhu řízení poukazoval i na to, že valná hromada prvního žalovaného (žalobce) fakticky ani žádný souhlas prvnímu žalovanému nedávala, když ze strany valné hromady (žalobce) se jednalo o pokyn představenstvu prvního žalovaného dle čl. 6 písm. c) stanov prvního žalovaného. 4. Žalobce v replice k vyjádření druhého žalovaného mimo jiné uvedl, že svoji aktivní legitimaci k podání žaloby odvozuje od toho, že k převzetí záruky prvním žalovaným za závazky [právnická osoba] ze Smlouvy byl nutný souhlas jeho valné hromady, tzn. souhlas žalobce jako jediného akcionáře prvního žalovaného (§ 421 odst. 2 písm. m) ZOK), když faktický dopad Smlouvy o poskytnutí záruky, resp. její realizace, je srovnatelný se smlouvou o převodu části závodu. Vyslovil přesvědčení, že forma právního jednání, na jehož základě by k takovému vyvedení mělo dojít, není pro posouzení, zda takové právní jednání spadá do působnosti § 421 odst. 2 písm. m) ZOK, rozhodující. Žalobce v této souvislosti poukazoval i na přijetí novely ZOK týkající se tohoto ustanovení, účinné od 1. 1. 2021 (zákon č. 33/2020 Sb.). Zcela odmítl, že by se neplatnosti záruky dovolal až po uplynutí prekluzivní lhůty dle § 48 ZOK, neboť tato lhůta počíná plynout až od okamžiku, kdy se oprávněná osoba o neplatnosti dozví nebo dozvědět mohla a měla; navíc druhý žalovaný, jako osoba, která neplatnost způsobila, se uplynutí lhůty pro uplatnění námitky nesouhlasu nemůže úspěšně dovolat (§ 6 odst. 2 a § 579 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“)). Rovněž promlčecí lhůta dosud neuplynula, neboť počala plynout až vydáním Rozsudku. 5. Soud prvního stupně žalobu zamítl (I. výrok), ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (II. výrok), když první žalovaný se svého práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, a ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným přiznal druhému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 33 463,47 Kč (III. výrok). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel z těchto zjištění: 1) [právnická osoba] jako zhotovitel a druhý žalovaný jako objednatel uzavřeli [datum] Smlouvu, na jejímž základě měla [právnická osoba] provést projektový návrh, výstavbu, instalaci a uvedení do provozu elektrárny na spalování biomasy ve Wrexhamu ve Spojeném království; 2) mezi druhým žalovaným a [právnická osoba] probíhala rozsáhlá komunikace vedoucí k uzavření Smlouvy. V rámci této komunikace byla