37 CO 185/2022-297 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo částečně vyhověno a částečně zamítnuta žaloba na odstranění části specifikované stavby, a to konkrétně přesahu střechy. 2. Odvoláním žalobkyně byly napadeny jí nepříznivé výroky, tedy výrok o částečném zamítnutí a závislé nákladové výroky. Žalobkyně namítla, že dle ní byly splněny podmínky pro plné vyhovění žalobě, když byl prokázán zásah do jejího vlastnictví v plném rozsahu žaloby, a naopak dle ní nejsou dány důvody pro její zamítnutí. Poukázala mj. na to, že není pravdou, že by úplné odstranění převisu střechy bylo podstatně nákladnější a dále pak na to, že dle judikatury NS ČR to byli žalovaní, kteří musí nést následky toho, že žalobkyně odvolala svůj souhlas s touto stavební úpravou, když dané právo nebylo sjednáno jako právo věcné či neodvolatelné. Navrhla, aby byl rozsudek změněn tak, že žalobě bude vyhověno i v části, kde byla zamítnuta. 3. Žalovaní ve vyjádření navrhli, aby rozsudek byl potvrzen. Poukázali na to, že žalobkyně souhlas odvolala ve značném stadiu rozpracovanosti stavby, navíc pak žalovaní poukázali na to, že neméně takový přesah, ohledně kterého byla žaloba zamítnuta, zde byl i v předešlé době, a proto by nejméně takový měl zůstat. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Pokud jde o skutková zjištění, zde lze zcela odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí, když soudem I. stupně provedené dokazování shledává odvolací soud zcela dostatečným a z něj vyvozené závěry za správné a provedeným důkazům odpovídající. 6. Soud I. stupně pak správně dovodil, že zde jsou splněny podmínky pro odstranění části stavby dle § 1043 o.z., když odpadl hmotněprávní souhlas žalobkyně se stavbou, pokud jde o předmětný převis střechy. Na rozdíl od soudu I. stupně pak odvolací soud nepovažuje rozdíl v nákladech na odstranění části převisu, jak o něm rozhodl soud I. stupně a celého převisu za natolik vysoký, aby mohl být důvodem pro zamítnutí žaloby a v tomto směru jsou námitky odvolatelky důvodné. V zásadě správné je pak i poukaz žalobkyně na závěry plynoucí z rozsudku NS ČR 22 Cdo 2284/2009, tedy na to, že žalovaní na sebe vzali rizika spojená s případným odvoláním souhlasu ze strany žalobkyně tím, že se spokojili s pouhým souhlasem žalobkyně a nesjednali si tento zásah smlouvou, nejlépe pak zakládající věcné právo. Nicméně odvolací soud nakonec rovněž shledal v postupu žalobkyně a odvolání souhlasu rozpor s dobrými mravy. Jak totiž plyne ze závěrů soudu I. stupně, fakticky současně nejen žalobkyně projevila souhlas se stavebními úpravami na domě žalovaných (včetně souhlasu s předmětným převisem), ale též žalovaní projevili souhlas se stavebními úpravami na domě žalobkyně (byť zde nešlo o souhlas s hmotněprávními důsledky). Nelze tak sice hovořit o vzájemné dohodě účastníků řízení, ale dle odvolacího soudu by takto vzniklý stav měl být dlouhodobě stranami sporu respektován a pokud není, pak by měl být řešen kompromisně tak, aby řešení plnilo svůj účel v ochraně domu žalovaných, ale zároveň nebylo nadměrným zásahem do práv žalobkyně. To dle odvolacího soudu řešení zvolené soudem I. stupně splňuje, a proto byl rozsudek v napadeném rozsahu včetně nákladových výroků potvrzen dle § 219 o. s. ř. 7. Pokud v odvolacím řízení žalovaní ještě namítli, že soudem I. stupně zvolené řešení odpovídá již dříve existujícímu přesahu, odvolací soud nepovažuje tuto námitku za relevantní, souhlasem žalobkyně s podstatně větším převisem došlo k nastolení nového právního stavu a vracet se k dřívějšímu již nelze, leda by z něj vyplývala existence věcného práva, což ale z tvrzení žalovaných neplyne. 8. V odvolacím řízení byli úspěšní žalovaní a měli by proto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů. Odvolací soud však s ohledem na to, že přijaté řešení je kompromisem mezi nároky účastníků dospěl k závěru, že jsou dány důvody dle § 150 o. s. ř. pro mimořádné nepřiznání náhrady.