37 CO 294/2022-113 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně zavázal žalovaného k povinnosti přispívat od [datum] do budoucna na výživu žalobkyně částkou 8.000 Kč měsíčně, vždy do každého 5. dne v měsíci předem (výrok I.), k povinnosti zaplatit dlužné výživné za období od [datum] do [datum] ve výši 69.073 Kč (výrok II.), nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 76.375 Kč k rukám její zástupkyně (výrok III.) a České republice na účet Městského soudu v Brně soudní poplatek ve výši 19.200 Kč (výrok [příjmení]), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti citovanému rozsudku podal odvolání žalovaný, jenž soudu I. stupně vytýkal, že neúplně zjistil skutkový stav, pokud neprovedl důkazy žalovaným navrhované ke zjištění volných pracovních míst pro žalobkyni. Dále namítal, že soud I. stupně učinil nesprávné skutkové zjištění o tom, že žalobkyně není schopna se sama živit v důsledku celodenní péče o handicapovanou dceru, přestože z provedených důkazů vyplývá zjištění, že dcera je od rána do odpoledních hodin ve škole, respektive stacionáři, a žalobkyni nic nebrání najít si vhodné zaměstnání na zkrácený úvazek. Žalovaný má zato, že žalobkyně je schopna se sama živit, byť omezeně, a obstarávat si tak prostředky na svoji obživu. Výši výživného v částce 8.000 Kč měsíčně soud I. stupně blíže neodůvodnil, vyšel pouze ze skutečnosti, že žalovaný prodal svoji nemovitost a má zajištěno bydlení, poněkud neurčitě pak uvedl, že žalovaný by při práci na plný pracovní úvazek mohl dosahovat vyššího výdělku, aniž však uvedl jeho výši. Soud I. stupně zcela rezignoval na příjmy žalobkyně i nezletilé dcery, představující měsíčně příspěvek na péči v částce 19.200 Kč a příspěvek od nadace Dobrý anděl v částce 6.000 Kč, 10.000 Kč výživné od otce (žalovaného), přídavek na dítě 1.270 Kč a příspěvek na dopravu 400 Kč. Naopak žalovaný již nemá příjem ze pronájmů nemovitostí a jeho jediným příjmem je příjem ze zaměstnání ve výši 15.000 Kč měsíčně, z něhož hradí výživné pro dceru a náklady pro sebe. Žalovaný dále namítal, že bylo nesprávně rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení, neboť žalobkyně ve věci neměla 100% úspěch, pokud se žalobou původně domáhala tzv. sankčního výživného dle § 762 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, a až v průběhu řízení svůj nárok změnila na běžné výživné dle § 760 o. z. Úspěch obou účastníků byl tedy poměrný a bylo proto namístě rozhodnout, že žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení nemá právo. Žalovaný namítal nesprávně vyměřenou výši soudního poplatku, k jehož úhradě byl zavázán. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne. 3. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že rozsudek soudu I. stupně shledává správným, a navrhla, aby byl potvrzen v celém rozsahu. Zdůraznila, že péče o nezletilou dceru účastníků, která aktuálně váží přes 60 kg a není schopna se sama přemístit na WC, do postele či z vozíku, je celodenní. Během pobytu dcery ve škole žalobkyně obstarává další důležité záležitosti související s péčí o nezletilou, jako je vyřizování lázní, lékařů, příspěvků, nakupování potravin a léků, čas dále věnuje i návštěvě svých lékařů a vlastní rehabilitaci, aby byla schopna se o dceru starat. Byť je dcera v době školní docházky dopoledne ve škole, po obědě ji žalobkyně vyzvedává a až do dalšího rána o ni pečuje. Při posouzení příjmu je třeba přihlédnout k celkové finanční situaci i majetkovým poměrům žalovaného, který vlastnil dva domy, prodejem jednoho z nich získal částku 13.050.000 Kč, druhou nemovitost pak daroval své matce. Žalobkyně v přitom současné době žije v nemovitosti nezletilé dcery. 4. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 5. V posuzované věci je předmětem sporu nárok žalobkyně na úhradu výživného rozvedené manželky, jehož se po žalovaném domáhá ve výši 8.000 Kč měsíčně počínaje dnem podání žaloby. 6. Pokud žalovaný při jednání před odvolacím soudem navrhoval přerušení řízení o výživném rozvedené manželky s poukazem na řízení zahájené před Městským soudem v Brně o žalobě nezletilé dcery účastníků proti Fakultní nemocnici v [obec] o náhradu nákladů spojených s péčí o zdraví za období od [datum] do [datum] ve výši 1.439.236 Kč, odvolací soud neshledal zákonné důvody pro přerušení řízení v posuzované věci (§ 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Řízení o nároku dcery účastníků není řízením, v němž je řešena otázka o skutečnostech podstatných pro rozhodnutí v posuzované věci, neboť i v případě vyhovujícího rozhodnutí může dojít jen ke změně poměrů dcery účastníků, nikoliv samotné žalobkyně. Ostatně pokud snad v budoucnu dojde k podstatné změně okolností rozhodujících pro trvání nároku žalobkyně, např. pokud by prostředky z náhrady nákladů spojených s péčí o dceru účastníků umožnily zajištění jiné pečující osoby a následně pracovní zařazení žalobkyně, není vyloučena změna rozsudku ukládajícího žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné postupem dle § 163 o. s. ř. Odvolací soud proto o návrhu žalovaného rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Odvolací soud nemá připomínek k hodnocení důkazů, jak je provedl soud I. stupně, ani ke skutkovým zjištěním, jak jsou podrobně uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožňuje. Soud I. stupně přesvědčivě logicky, vysvětlil, z jakých důkazů vyšel i jak vyhodnotil. 8. Odvolací soud proto neshledal důvodnou odvolací námitku žalovaného, že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, naopak považuje za správná zjištění soudu I. stupně, učiněná na základě provedeného dokazování. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. 21 C 22/2018-44 ze dne 12. 5. 2021 přes nesouhlas žalobkyně; příčina rozvratu manželství přitom byla shledána, byť vztahy mezi účastníky byly narušeny již dříve, ve změně rodinného soužití v důsledku poškození zdraví jejich nezletilé dcery. Žalovaný v domě se žalobkyní a dcerou nežil již od roku 2020, v květnu 2021 pak za částku 13.050.000 Kč prodal dům, jenž v minulosti pronajímal. Pracuje na zkrácený úvazek v rozsahu 30 hodin týdně, období od května 2021 do prosince 2020 činil jeho průměrný čistý příjem měsíčně částku 15.329 Kč. Na výživu dcery žalovaný měsíčně přispíval od [datum] částkou 8.000 Kč, od [datum] pak částkou 10.000 Kč. Žalobkyně ještě v době rozhodnutí soudu I. stupně bydlela i s dcerou v domě žalovaného, nemá žádný vlastní příjem a jako pečující osoba participuje na příspěvku na péči nezletilé dcery, jež je od [datum] osobou se stupněm závislosti IV., příjmu od nadace Dobrý anděl v částce [číslo] až 6.000 Kč měsíčně a přídavku na dítě ve výši 1.200 Kč měsíčně. Žalobkyně ráno vypraví a odveze dceru do školy, kde ji kolem čtrnácté hodiny vyzvedává a poté již o ni pečuje sama, stejně jako o víkendech. Nezletilá dcera účastníků neovládá nohy ani ruce, má dystonické pohyby a pohybuje se jen s pomocí invalidního vozíku. Navštěvuje 8. ročník Základní školy [ulice], kde vše vyřizuje matka nezletilé a její péče je školou shledána jako příkladná, třídní učitel po dobu tří let s otcem nezletilé nikdy nekomunikoval ani jej neviděl. Lékařka nezletilé potvrdila, že u nezletilé došlo ke zhoršení dystonických projevů, péče matky o nezletilou je přitom výborná, otec nezletilé se však v posledních třech a půl letech do ordinace vůbec nedostavil. Speciálně upravený osobní automobil pro přepravu nezletilé, stejně jako byt v [obec], kde žalobkyně s dcerou aktuálně žijí, jsou ve vlastnictví dcery a byly pořízeny za odškodnění, které nezletilá obdržela od nemocnice v celkové výši 9.000.000 Kč. 9. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud prvního stupně dospěl i správnému právnímu závěru, že žalobkyně není schopna se sama živit, neboť není v jejích reálných možnostech, aby si zajišťovala vlastní příjem při náročné každodenní péči o handicapovanou nezletilou dceru narozenou z manželství účastníků, k níž mají oba rodiče, žalobkyně i žalovaný, vyživovací povinnost. Původ této neschopnosti spočívá nesporně v manželství účastníků, přičemž žalovaný se na péči o dceru, krom úhrady soudem stanoveného výživného, nijak nepodílí. Soud I. stupně proto zcela správně žalovaného zavázal k povinnosti přispívat žalobkyni na její výživu a správně stanovil i počátek vzniku této povinnosti ode dne podání žaloby k soudu I. stupně. 10. Zcela nedůvodnou, až na hranici dobrých mravů, pak odvolací soud shledává námitku žalovaného, že je v možnostech žalobkyně, aby v době, kdy dcera účastníků pobývá ve škole, si zajistila vhodné zaměstnání. Nelze totiž přehlédnout, že kromě pobytu ve škole vyžaduje dcera účastníků péči žalobkyně téměř nepřetržitě, žalobkyně přitom kromě přímého výkonu péče zajišťuje i běžný c