38 CO 109/2022-480 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně rozhodl v záhlaví označeným rozhodnutím o zastavení řízení co do částky 20.596,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20.596,50 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalovaným 1. a 2. uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku ve výši 29.428 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29.428 Kč od [datum] do zaplacení a dále žalovanému 1. povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17.959 Kč od [datum] do [datum] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu v části, aby žalovaní 1. a 2. byli povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku ve výši 38 824 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 824 Kč od [datum] do zaplacení, a dále v části, aby žalovaná 2. byla povinna společně a nerozdílně se žalovaným 1. zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 428 Kč od [datum] do [datum], a aby žalovaný 1. byl povinen společně a nerozdílně se žalovanou 2. zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 469 Kč od [datum] do [datum] zamítl (výrok III.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (IV.) a dále o vrácení nespotřebované části zálohy ve výši 2 202,50 Kč žalobkyni, o vrácení nespotřebované části zálohy ve výši 1 101,25 Kč žalovanému 1. a ve výši 1 101,25 Kč žalované 2. (výrok V.). 2. Soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalobkyně a žalovaný 1. jsou spoluvlastníky pozemků p. č. st. 193, p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] a [parcelní číslo] zaps. na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín, pro obec a k. ú. [obec] každý ve výši ½. Žalobkyně předmětné nemovitosti nevyužívá. Žalovaná 2. předmětné nemovitosti užívá na základě souhlasu žalovaného 1., a to v rozsahu 2800 m2, zbývající výměra předmětných nemovitostí není využitelná pro svažitost a hustou zeleň náletových dřevin. Žalovaná 2. nárok žalobkyně částečně uznala, a to co do částky 7.857,20 Kč, a potvrdila, že užívá 2991 m2. Podle znaleckého posudku, který soud nechal vypracovat, činí výše obvyklého nájemného v daném místě a čase pro spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ½ na předmětných pozemcích v období od [datum] do [datum] částku 29.428 Kč. Žalobkyně je oprávněna požadovat vydání bezdůvodného obohacení po žalovaném 1. dle ust. § [číslo] ve spojení s § 1122 občanského zákoníku a žalovaná 2. odpovídá za vzniklé bezdůvodné obohacení dle § 2994 občanského zákoníku. S ohledem na to, že fakticky lze z celé výměry 6301 m2 užívat jen 2800 m2 a zbývající část pozemků je neuživatelná, nedává žalobkyni právo požadovat bezdůvodné obohacení i za výměru pozemků neuživatelnou. Soud I. stupně věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. s ohledem na dobu, za kterou žalobkyně požaduje bezdůvodné obohacení, tj. rok 2017 – [číslo]. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 26 Cdo 1464/2005, 26 Cdo 2116/2017) má soud za to, že nájemní vztah vzniklý mezi původními vlastníky předmětných pozemků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří uzavřeli nájemní smlouvu dne [datum], zanikl splynutím okamžiku, kdy se žalovaný 1. stal spoluvlastníkem předmětných nemovitostí co do ½ s tím, že spoluvlastník má práva a povinnosti, které vyplývají ze spoluvlastnictví a nemůže mít práva a povinnosti vyplývající současně i z nájemního vztahu. Podstatou rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1464/2005 je závěr, že vlastník věci má užívací práva k předmětné věci pouze z titulu svého vlastnictví nikoliv z titulu oprávnění v rámci závazkového smluvního vztahu. A ve stejném postavení je i spoluvlastník, který vlastní ideální ½, což je nutno dovodit právě z toho, že se jedná o ideální podíl. Námitku žalovaných, že kupní smlouva ze dne [datum], na základě které žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem, není vážným projevem vůle svobodných stran a jedná se o zdánlivé právní jednání, když sjednaná kupní cena ve výši 162.000 Kč neodpovídá ceně zjištěné znaleckým posudkem, nepovažoval soud za důvodnou, neboť kupní cena byla sjednána na základě dohody stran kupní smlouvy a jestli je či není její výše nízká s ohledem na příbuzenské vztahy účastníků kupní smlouvy, nemůže způsobit její neplatnost. Pasivní legitimace obou žalovaných je dána, když je podstatné, že žalovaný 1. dal souhlas s užíváním žalované 2., a to s užíváním celého předmětu spoluvlastnictví, neboť sám je vlastníkem ideální ½. Soud I. stupně dále nepřisvědčil ani námitce žalovaných, že žalobkyni není bráněno v užívání předmětných nemovitostí, neboť z výpovědi znalce a ze znaleckého posudku a z předložené fotodokumentace byl dostatečně zjištěn skutkový stav a je tak zřejmé, že zbývající část předmětných pozemků, která není užívána žalovanou 2., nelze jinak využít, neboť se jedná o svažitý terén s divokým porostem a část pozemků je také zastavěna stavbou ve vlastnictví jiné osoby. Podle orientačně určené výměry 2800 m2, kterou užívá žalovaná 2., soud žalobkyni přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 29.428 Kč se specifikovaným příslušenstvím, a co do částky 38.824 Kč se specifikovaným příslušenstvím, žalobu zamítl. 3. Podle výsledků řízení soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na zaplacené zálohy ze strany účastníků na vypracování znaleckého posudku soud rozhodl o vrácení nespotřebované zaplacené zálohy účastníkům podle poměru jejího zaplacení tak, aby se na nákladech znalečného podíleli rovnoměrně, tj. žalobkyně z ½ a žalovaní každý z jedné ¼. 4. Proti shora uvedenému rozsudku podala žalobkyně do jeho výroků III. a IV. odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. a navrhla, aby odvolací soud výrok III. změnil tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku ve výši 36.795 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a přiznal jim právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně je přesvědčena, že nárok na bezdůvodné obohacení jí měl být přiznán z celé výměry předmětných pozemků, tj. z výměry 6301 m2 a nikoliv jen z výměry 2800 m2. Soud I. stupně vycházel z chybných závěrů znalce [titul] [jméno] [příjmení], který k posouzení výměry pozemků není oprávněn, neboť by měla být provedena geodetem, který by určil přesnou výměru. Se závěrem znalce žalobkyně nesouhlasí, když jednak sami žalovaní uvedli jako nespornou výměru užívání pozemků v rozsahu 2991 m2, tedy o 191 m2 více než určil znalec. Určení rozsahu, v jakém žalovaní předmětné pozemky užívají, není pouze otázkou skutkovou, ale také otázkou právní. Žalovaní argumentují platností původní nájemní smlouvy z [datum] uzavřené mezi žalovaným 1. jakožto nájemcem a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jakožto pronajímateli. Žalovaní sami uvedli, že původní nájemní smlouva je nadále platná a že žalovaný 1. užívá předmětné pozemky právě z titulu nájemního vztahu založeného touto nájemní smlouvou (tedy žalobkyně se nemá domáhat vydání bezdůvodného obohacení, nýbrž dlužného nájemného), a současně, když předmětem nájmu dle původní nájemní smlouvy byly předmětné pozemky v rozsahu výměry 6301 m2 je zřejmé, že předmětné pozemky i dle svého přesvědčení a dle své vlastní argumentace museli užívat v rozsahu shodném s rozsahem předmětu nájmu dle původní nájemní smlouvy, tedy v rozsahu výměry 6301 m2. Pokud totiž žalovaní užívali předmětné pozemky s vědomím, že pozemky užívají na základě platné původní nájemní smlouvy, kde předmětem nájmu byly pozemky o výměře 6301 m2, pak museli užívat předmětné pozemky právě s vědomím a přímým úmyslem, že tyto pozemky užívají právě v rozsahu dle původní nájemní smlouvy. Namísto výměry 2800 m2 měl soud vycházet z výměry 6301 m2. V takovém případě by pak výše bezdůvodného obohacení činila 66.223 Kč (6.301 m2 x 10,51 Kč 1 m2) a nikoliv 29.428 Kč. Rozdíl mezi výší bezdůvodného obohacení přiznané napadeným rozsudkem a výší, na kterou žalobkyni vznikl nárok, činí 36.795 Kč. 5. Žalovaní podali odvolání do výroku II., IV. a V. napadeného rozsudku a navrhli, aby odvolací soud napadený výrok II. rozsudku soudu I. stupně změnil tak, že žaloba se co do částky 29.428 Kč s příslušenstvím zamítá a přiznal jim právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle jejich názoru soud pochybil při určení rozhodného právního předpisu, když spor měl být posouzen podle zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník). Soud se ztotožnil s právním názorem žalobkyně, že platnost nájemní smlouvy ze dne [datum] zanikla ke dni nabytí právních účinků usnesení o příklepu – ke dni, kdy se žalovaný 1. stal spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, a to v důsledku splynutí. Soud i žalobkyně však přehlížejí zásadní okolnost, že na straně pronajímatele v rámci nájemní smlouvy nefiguroval pouze [jméno] [příjmení], ale také [jméno] [příjmení], tedy právní předchůdkyně žalobkyně. Proto ona rozhodná otázka se netýká zániku platnosti nájemní smlouvy