38 CO 147/2022-152 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně rozhodl v záhlaví označeným rozhodnutím o určení, že nemovitosti – pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] v katastrálním území Vřesovice, vymezené podle geometrického plánu [číslo] – 165/ 2016 ze dne [datum], vyhotoveného [právnická osoba] a schváleného Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm Kyjov pod č. PGP – [číslo] – [číslo], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, jsou vlastnictvím (ve společném jmění manželů) žalobců (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 48.161 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (II.). 2. Soud I. stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobci mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř., a podle § 134 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 byly splněny podmínky vydržení vlastnického práva ke sporné části pozemku, kterou drželi jako oprávnění držitelé v dobré víře o tom, že jim věc nebo právo patří, přičemž po celou délku desetileté vydržecí doby nebyla ničím a nikým jejich dobrá víra zpochybněna. Desetiletá vydržecí doba uplynula dnem [datum]. Žalobci se chopili držby části sousedního pozemku (vymezené geometrickým plánem [číslo] 2016 jako pozemky p. [číslo] v k. ú. [obec]) v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy ze dne [datum], na jejímž základě nabyli do svého vlastnictví pozemek [parcelní číslo] o výměře 223 m2, na němž stojí stavba [adresa] v k. ú. [obec]. Takto bylo zapsáno jejich vlastnické právo v katastru nemovitostí, z něhož je zřejmé, že výměra pozemku, který na základě kupní smlouvy nabyli, se zcela shoduje s výměrou pozemků, jež byla po celou dobu zapsána v katastru nemovitostí. 3. Proti shora uvedenému rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná odvolání a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, s odůvodněním, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním ve vztahu, zda žalobci byli od okamžiku, kdy nabyli předmětné nemovitosti, v dobré víře, aby bylo možné dojít k vydržení sporných částí sousedního pozemku ve vlastnictví žalované. Soud porušil rovnost stran při činění skutkových tvrzení a důkazních návrhů, když nevyhověl její žádosti o poskytnutí další lhůty, aby reagovala na skutečnosti, které vyplynuly až z výpovědi [jméno] [příjmení] provedené při posledním soudním jednání ve věci. Pokud by žalovaná měla možnost navrhnout další důkazy, mohl by soud dospět k jinému skutkovému zjištění o tom, zda došlo nebo nedošlo k manipulaci s hranicí oplocení pozemku. 4. Žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a ve vyjádření k odvolání žalované uvedli, že v řízení bylo opakovaně prokazováno, že s umístěním plotu nebylo nijak manipulováno a stěžejní skutečností je, že žalovaná naprosto nikdy za celou dobu, kdy dané nemovitosti užívají, toto užívání nijak nerozporovala. Žalovaná, ačkoliv tvrdí, že to byli oni, kdo zabrali uličku posunutím plotu, tuto skutečnost více než 25 let nijak neřešila, což s ohledem na to, že jde o obec, svědčí buď o velmi vysoké míře liknavosti anebo o tom, že k žádnému zabrání uličky z jejich strany nedošlo a jde jen o smyšlený a účelový argument žalované, s nímž se soud I. stupně zcela podrobně vypořádal. Sporná situace rozhodně nevznikla tím, že by si před téměř třiceti lety posunuli plot, ale že zkrátka původní historické zaměření hranic pozemků nebylo přesné. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně napadené opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 6. Po přezkoumání napadeného rozsudku a řízení jeho vydání předcházející je odvolací soud v prvé řadě ve shodě se soudem I. stupně, že žalobci mají naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem dle ust. § 80 o.s.ř., podle něhož určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Navrhují-li tedy žalobci určení svého vlastnického práva k nemovitosti, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující vlastnické právo zaznamenáno do katastru nemovitostí ČR a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí. 7. Pokud jde o právní posouzení věci, soud I. stupně postupoval správně, když v souladu s ust. § 3028 odst. 1 a 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., který nabyl účinnosti od [datum], posoudil nárok žalobců podle příslušných ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť žalobci se chopili držby předmětných nemovitostí na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum]. Od tohoto data je tedy třeba posuzovat podmínky vydržení vlastnického práva. 8. Podle § 130 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. 9. Podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. 10. Podle § 134 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125). 11. Podle § 134 odst. 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. 12. Podle § 134 odst. 4 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby. 13. Základními podmínkami vydržení jsou oprávněná držba podle § 130 a uplynutí stanoveného času, po který má mít oprávněný držitel movitou nebo nemovitou věc nepřetržitě v držbě. Nepřetržitostí oprávněné držby se rozumí nepřerušený stav trvající u movitostí tři roky a u nemovitostí deset let. Je nezbytné, aby po tuto dobu stále trvaly všechny podmínky oprávněné držby. Nabýt vlastnické právo vydržením může jen oprávněný držitel, to je ten, kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří. 14. Odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně, že v řízení bylo prokázáno, že část domu a dvora žalobců zasahující na parcelu žalované, je takto užívána již od stavby samotné chalupy od roku 1972 a oplocení a hranice pozemků byly od této doby využívány stále stejným způsobem a k jejich změně nedošlo. Po celou vydržecí dobu stanovenou zákonem, byli žalobci od nabytí vlastnického práva k pozemku p. č. st. 163 se stavbou [adresa] v k. ú. [obec], oprávněnými držiteli předmětné části pozemku ve vlastnictví žalované, a z jejich strany tak byly splněny všechny podmínky nezbytné pro nabytí vlastnického práva k věci vydržením. Vzhledem k tomu, že žalobci, kteří vydržení uplatňují, sami jeho podmínky splnili, bylo nadbytečné zabývat se i oprávněností držby, případně vydržením jejich předchůdců (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1398/2000). 15. Stejně jako soud prvního stupně má odvolací soud v dané věci za nadbytečné provedení dokazování výslechem svědků [jméno] a [jméno] [příjmení], [jméno] a [jméno] [příjmení], případně výslechem starosty obce Vřesovice, když ke sporům o průběh hranice mezi pozemky žalobců, žalované a [jméno] [jméno], došlo až v roce 2016. V řízení bylo prokázáno, že žalobci s oplocením a hranicí předmětných pozemků nijak nemanipulovali a nemovitosti, které zakoupili [datum], užívali dle stavu, jak jim byl tento prodávajícími prezentován. 16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný (§ 219 o.s.ř.). 17. Pokud jde o námitky žalované, že jí soud prvního stupně neumožnil reagovat na skutečnosti, které vyplynuly až při posledním jednání ve věci a nebyly jí známy, tyto nemá odvolací soud za důvodné. Ze spisu soudu I. stupně sp. zn. 5 C 378/2018 odvolací soud zjistil, že v průběhu řízení tento soud dal účastníkům všechna potřebná procesní poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 a § 119a odst. 1 a 2 a § 205a o. s. ř. Řízení před soudem I. stupně bylo zahájeno [datum] a bylo skončeno vyhlášením rozsudku dne [datum]. Po celou dobu řízení před soudem I. stupně měli účastníci dostatečný časový prostor k tomu, aby buď sami, případně po vý