38 CO 175/2022-331 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně rozhodl v záhlaví označeným rozhodnutím o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům a pozemku p. [číslo] zaps. na [list vlastnictví] pro obec Veselí nad Moravou a k. ú. [obec] – Předměstí, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín (výrok I.), předmětné nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného, jemuž uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání spoluvlastnického podílu částku 2.670.964 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výroky II., III.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 11.870,10 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 4.830 Kč a žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 6.830 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výroky V., VI.). 2. Po provedeném dokazování soud zjistil, že rozdělení předmětných nemovitostí není možné ani vhodné a při respektování názoru účastníků, že nemovitosti mají být přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného, který s návrhem žalobkyně takto souhlasil, přikázal po zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků do výlučného vlastnictví žalovaného předmětné nemovitosti s tím, že mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni na její vypořádací podíl polovinu stanovené ceny nemovitostí představující po zaokrouhlení částku 2.670.964 Kč. Při právním posouzení věci vyšel soud I. stupně z ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. K námitce žalovaného, že není souladné s dobrými mravy, aby žalobkyně obdržela vypořádací podíl ve výši odpovídající jejímu zapsanému spoluvlastnickému podílu, soud neshledal za důvodnou, když shrnul, že jak darovací smlouva, na základě které nabyla žalobkyně svůj spoluvlastnický podíl, tak smlouva o půjčce, podle níž žalobkyně před uzavřením manželství zapůjčila částku 220.000 Kč určenou na rekonstrukci domu, má za platné a nerozporné s dobrými mravy. O žalobě o vrácení daru, kterou žalovaný podal, bylo pravomocně rozhodnuto tak, že byla zamítnuta nejen pro nesprávně formulovaný žalobní petit, ale i proto, že neobsahovala relevantní tvrzení ohledně tvrzeného nemravného chování žalobkyně. 3. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud jednak podle ust. § 147 odst. 1 o. s. ř., podle něhož přiznal žalobkyni náhradu separovaných nákladů řízení v souvislosti s odročením jednání (nařízeného na den [datum]) na neurčito, když krátce před tímto jednáním žalovaný předložil žalobu o vrácení daru, na jejímž základě bylo řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví přerušeno do skončení řízení o vrácení daru. Ohledně zbytku vzniklých nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. v návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV.ÚS 404/22. 4. Proti shora uvedenému rozsudku podal žalovaný odvolání a navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku III. tak, že žalobkyni bude určena náhrada ve výši 220.000 Kč a dále bude změněn výrok V. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrok VI. zrušil. 5. Žalovaný od počátku namítal a doposud namítá rozpor s dobrými mravy v tom, že žalobkyně nabyla nemovitosti bez jakéhokoliv přičinění o jejich hodnotu, vyjma poskytnuté půjčky ve výši 220.000 Kč na rekonstrukci, což však ani nemůže být považováno za její investici a zhodnocení domu, když může i po skončení soudního řízení po něm požadovat její vrácení. Žalobkyně pouze přislíbila investici do rekonstrukce domu ve výši cca 1.000.000 Kč, což se však nikdy nestalo a při tom to byl důvod pro poskytnutí daru žalobkyni, která se naopak sama odstěhovala za jiným mužem a rozvrátila i manželství. Přiznání vypořádacího podílu v podobě poloviny hodnoty nemovitostí je v rozporu s dobrými mravy, když se nijak nepodílela na nabytí majetku, a to jak svojí prací či činností, tak ani přispěním finančních prostředků, což je i samo o sobě důvod pro disparitu vypořádacího podílu, tak i snížení vypořádacího podílu na částku, kterou skutečně na zhodnocení či nabytí majetku vynaložila. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3619/2015. Žalobkyně po celkem krátké době navázala mimomanželský vztah, o nemovitost se vůbec nestarala a po odstěhování o ni nejevila žádný zájem. Většinu rekonstrukčních prací prováděl žalovaný se svými kamarády a známými a také je financoval. Dále nesouhlasí s rozhodnutím soudu o povinnosti hradit žalobkyni náklady řízení, které nezavinil a dále považuje za nespravedlivé, že na náhradě nákladů státu má žalobkyně hradit méně než on. Lze uvažovat o uložení povinnosti žalobkyni hradit náklady státu, neboť ona požadovala zpracování znaleckých posudků, ačkoliv by jí měla být přiznána náhrada pouze ve výši poskytnuté půjčky na rekonstrukci, kterou doposud nežádala vrátit. Soud I. stupně se dopustil pochybení, když se dostatečně nezabýval odvoláním daru pro nevděk učiněným žalovaným vůči žalobkyni dne [datum], neboť má za to, že se jedná o zcela zásadní předběžnou otázku, která měla být v daném řízení vyřešena a tím postaveno najisto, zda je žalobkyně k podání této žaloby vůbec aktivně věcně legitimována. Byť je přesvědčen, že odvolání daru učiněné dne [datum] je platné, uchýlil se čistě z procesní opatrnosti k opětovnému odvolání daru, které žalobkyni zaslal dne [datum]. V souvislosti s odvoláním daru ze dne [datum] má za to, že ze strany žalobkyně došlo k jednání hrubě porušujícím dobré mravy, zejména právě v souvislosti s vedenými spory o vydání bezdůvodného obohacení a o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdy žalobkyně opětovně odmítala jakoukoliv formu dohody s žalovaným, ačkoliv jí tento nabízel finanční prostředky převyšující částku, kterou ona sama na předmětné nemovitosti vynaložila, a kdy současně podala exekuční návrh i přesto, že si byla velmi dobře vědoma těžké finanční situace, do které se v důsledku právě jejího jednání dostal. Přitom byla navíc z jeho strany o strpení opakovaně požádána a současně vyrozuměna, že není schopen, nejen v důsledku své dlouhodobé pracovní neschopnosti, uhradit dlužnou částku, ale taktéž o tom, že bylo podáno proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2022, č. j. 38 Co 213/2021 - 196 dovolání. Žalovaný je přesvědčen, že odvolací soud, stejně jako předtím soud I. stupně, je povinen se otázkou odvolání daru pro nevděk dle ust. § 2072 občanského zákoníku zabývat a tuto posoudit jako otázku předběžnou s ohledem na odvolání daru učiněné jak dne [datum], tak dne [datum]. 6. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Se skutečnostmi uvedenými v odvolání nesouhlasí, neboť se jedná pouze o účelová tvrzení žalovaného, na jejichž základě se dožaduje snížení částky představující její vypořádací podíl. V této věci nelze považovat přiznání vypořádacího podílu v rozporu s dobrými mravy, neboť již v jiném soudním řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně, ve kterém se žalovaný domáhal vrácení daru pro nevděk, byl zcela neúspěšný a jednání žalobkyně v rozporu s dobrými mravy se neprokázalo. Skutečnosti týkající se rozvratu manželství nebyly žalovaným tvrzeny a nebyly prokázány důkazy, stejně tak jako tvrzení žalovaného o provádění rekonstrukcí či jiných investičních prací. V rámci odvolání tedy v procesním stavu, kdy bylo řízení před soudem I. stupně zkoncentrováno a v rámci odvolání se uplatní princip neúplné apelace, nelze tvrdit skutečnosti, které jsou žalovaným v odvolání prezentovány, neboť by byl právě porušen princip neúplné apelace. Vzhledem k tvrzeným skutečnostem je patrné, že s nimi byl žalovaný obeznámen již před koncentrací řízení. 7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně napadené opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 8. Podle ustálené judikatury (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 879/2005, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 315/05) příslušelo odvolacímu soudu přezkoumat celý výrok napadeného rozhodnutí, neboť je-li rozsudek o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví napaden odvoláním jen v části týkající se způsobu vypořádání, nemůže nabýt právní moci ani v části, ve které se podílové spoluvlastnictví zrušuje, neboť jde o závislé výroky (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Z povahy řízení o návrhu na zrušení podílového spoluvlastnictví vyplývá, že předmět řízení není v odvolacím řízení dělitelný. Rozhodnutí odvolacího soudu se vztahuje vždy na celý výrok ve věci a žádná jeho část nenabývá odděleně právní moci. Bez ohledu na to, ž