§ 1140 OZ – Oddělení ze spoluvlastnictví a zrušení spoluvlastnictví
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 1140 · Občanské právo
Stručně: Paragraf stanoví, že nikdo nemusí zůstat ve spoluvlastnictví proti své vůli a každý spoluvlastník může kdykoli žádat o své oddělení, pokud lze věc rozdělit, nebo o zrušení celého spoluvlastnictví, avšak nesmí tak učinit v nevhodnou dobu nebo jen k újmě jiného spoluvlastníka.
§ 1140 Oddělení ze spoluvlastnictví a zrušení spoluvlastnictví
(1) Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.
(2) Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.
Paragraf stanoví, že nikdo nemusí zůstat ve spoluvlastnictví proti své vůli a každý spoluvlastník může kdykoli žádat o své oddělení, pokud lze věc rozdělit, nebo o zrušení celého spoluvlastnictví, avšak nesmí tak učinit v nevhodnou dobu nebo jen k újmě jiného spoluvlastníka.
Co to znamená v praxi
Spoluvlastník má právo kdykoli ukončit své spoluvlastnictví, ať už oddělením svého podílu (pokud je to možné) nebo zrušením celého spoluvlastnictví.
Toto právo není absolutní; nelze jej uplatnit v době, která by byla pro ostatní spoluvlastníky nevýhodná, nebo pokud by jediným cílem bylo poškodit jiného spoluvlastníka.
Pokud se spoluvlastníci nedohodnou na způsobu oddělení nebo zrušení spoluvlastnictví, může o tom rozhodnout soud.
Na co si dát pozor
Žádost o oddělení nebo zrušení spoluvlastnictví by neměla být podána v době, kdy by to pro ostatní spoluvlastníky znamenalo nepřiměřené obtíže nebo ztráty.
Je důležité zvážit, zda je předmět spoluvlastnictví vůbec dělitelný, pokud se uvažuje o oddělení ze spoluvlastnictví.
Nelze zneužít právo na zrušení spoluvlastnictví k poškození jiného spoluvlastníka.