38 CO 19/2023-79 — Krajský soud v Brně

1. Městský soud v Brně jako soud I. stupně rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem o určení, že výpověď nájemní smlouvy ze dne [datum], na základě které je žalobcům a), b) umožněno užívání garážového stání [číslo] nacházející se v 2. podlaží budovy [adresa], která je součástí pozemku [číslo], k. ú. [část obce], obec Brno, neoprávněná (výrok I.) a žalovaným 1., 2. uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům a), b) náklady řízení k rukám právního zástupce žalobců ve výši 25.295 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Soud I. stupně dospěl po provedeném dokazování při posouzení výpovědi dané žalovanými žalobcům dopisem ze dne [datum] k závěru, že výpověď byla žalobcům doručena, a že ve výpovědi měli žalovaní povinnost uvést důvod. Právně soud věc posoudil dle ust. § 2229 občanského zákoníku s tím, že výpovědní doba byla dohodou stran sjednána, nikoliv důvody výpovědi, proto má soud za prokázáno, že výpověď, která je předmětem tohoto řízení, není platná. Argument, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, nemá na posouzení platnosti výpovědi žádný vliv. Žalobcům, kteří byli v řízení úspěšní, soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 25.295 Kč. 3. Proti shora uvedenému rozsudku podali žalovaní odvolání a navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zcela zamítne a přizná jim právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaní uplatnili odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. a namítli nesprávné právní posouzení věci. V prvé řadě vznesli námitku neexistence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, s níž se soud I. stupně v odůvodnění rozsudku vůbec nevypořádal a rozsudek je tedy v tomto nepřezkoumatelný. Žalovaní odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1524/2019 a uvedli, že žalobu bylo správně zamítnout již z toho důvodu, že žalobci na požadovaném určení neoprávněnosti nemají naléhavý právní zájem. Dále vznesli námitku týkající se aplikace ust. § 2229 občanského zákoníku s tím, že soud I. stupně se ve svém právním posouzení vůbec nezabýval otázkou, zda je toto ustanovení charakteru dispozitivního nebo kogentního, což je pro právní posouzení věci rozhodující. V této souvislosti odkázali na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 1783/11, sp. zn. I. ÚS 625/03, sp. zn. IV. ÚS 128/06, sp. zn. III. ÚS 1336/18 a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4884/2015 a sp. zn. 33 Cdo 3682/2017. Výpověď je podle názoru žalovaných v pořádku, je platná, důvodná a oprávněná. 4. Žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a ztotožnili se se závěrem soudu vyjádřeném v jeho odůvodnění. K námitce žalovaných týkající se neexistence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení uvedli, že k problematice žalob na neoprávněnost výpovědi upravené v ust. § 2290 a § 2314 občanského zákoníku a povinnosti prokázat naléhavý právní zájem se již několikrát vyjadřoval Nejvyšší soud, nicméně i v případě výpovědi z nájemního vztahu může existovat naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. Tento názor vyjádřil např. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 2585/2019, sp. zn. 26 Cdo 650/2021, sp. zn. 2 Cz 8/71. K námitce týkající se aplikace ust. § 2229 občanského zákoníku a jeho kogentnosti uvedli, že z logiky věci nelze akceptovat tvrzení žalovaných, že nesjednání konkrétních výpovědních důvodů opravňuje žalované vypovědět smlouvu bez udání důvodu s odkazem na smluvní volnost. Z tohoto důvodu mají žalobci za to, že výpověď je třeba posoudit jako neplatné či dokonce nicotné právní jednání. Žalobci mají výpověď za absolutně neplatnou dále pro porušení dobrých mravů s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2666/2017, sp. zn. Cpjn 200/2013. Dále poukázali na skutečnost, že společně s výpovědí jim byl zaslán i návrh k uzavření nové nájemní smlouvy, z čehož lze dovodit, že účelem posuzovaného jednání žalovaných není ukončení nájmu dle smlouvy, ale změna jeho podmínek v jejich prospěch. Na závěr uvedli, že nesouhlasí s názorem soudu, že doručení výpovědi bylo účinné, naopak jsou názoru, že se ani jedna z výzev k vyzvednutí zásilky nedostala do sféry jejich dispozice a zároveň mezi stranami nebyla ve smlouvě sjednána fikce doručení (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1777/2013). 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně napadené opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je důvodné. 6. Ze spisu soudu I. stupně sp. zn. 20 C 70/2022 odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobci domáhali určení, že výpověď nájemní smlouvy ze dne [datum], na základě které užívají garážové stání [číslo] nacházející se v 2. podzemním podlaží budovy [adresa], která je součástí pozemku [číslo], k. ú. [část obce], obec Brno, je neoprávněná. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 55 C 77/2022 odvolací soud zjistil, že žalobou ze dne [datum] se žalobci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] domáhají v řízení vedeném proti žalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vyklizení nemovité věci – garážové stání [číslo] nacházející se v jednotce [číslo] v 2. podzemním podlaží budovy [adresa], k. ú. [část obce], obec Brno. Usnesením ze dne 10. 11. 2022, č. j. 55 C 77/2022 – 41 Městský soud v Brně řízení v této věci přerušil podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 70/2022. 7. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 8. Předmětem nároku, který je uplatňován určovací žalobou, může být pouze existence či neexistence právního poměru nebo práva. K tomu, aby se žalobce mohl domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, vyžaduje zákon existenci naléhavého právního zájmu, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti. V dané věci je podaná žaloba obecnou určovací žalobou, a proto ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. je třeba zkoumat naléhavý právní zájem na jejím podání. Soud I. stupně pochybil, když se existencí naléhavého právního zájmu z úřední povinnosti vůbec nezabýval a nezkoumal, zda žalobci mají naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby ve smyslu § 80 o. s. ř. 9. Odvolací soud se věcí zabýval pouze z hlediska, zda je či není dán naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby ve smyslu § 80 o. s. ř. a s přihlédnutím k ustálené judikatuře Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 1524/2019, sp. zn. 28 Cdo 1646/2004, sp. zn. 26 Cdo 2074/2008, sp. zn. 26 Cdo 185/2012, 26 Cdo 1186/2013), dospěl k závěru, že pro nedostatek naléhavého právního zájmu nemůže podaná žaloba obstát a z tohoto důvodu musí být soudem zamítnuta. Jestliže soud dospěje k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení, žalobu zamítne, aniž by se zabýval meritem věci (např. rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 1255/2006). Zamítá-li soud žalobu na určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumal po stránce věcné (např. sp. zn. 3 Cdon 1338/1996). 10. V dané věci by rozhodnutí o určení neoprávněnosti výpovědi nájemní smlouvy, bez dalšího neopodstatňovalo závěr, že žalobci jsou nájemci předmětného garážového stání. Samotné soudní rozhodnutí o určení neoprávněnosti výpovědi nájemní smlouvy by nebylo podkladem pro doložení existence jejich práva nájmu k předmětným nebytovým prostorám, a proto naléhavý právní zájem na určovací žalobě není v projednávané věci dán. 11. Právní otázka (oprávněnost výpovědi nájemní smlouvy ze dne [datum]), o níž má být rozhodnuto určovacím výrokem, má povahu předběžné otázky ve vztahu k žalobě o vyklizení nebytových prostor v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 55 C 77/2022. Ve sporu o vyklizení nebytových prostor může soud řešit jako předběžnou jak otázku platnosti výpovědi z nájmu nebytových prostor, tak otázku existence práva nájmu k nebytovým prostorám (např. sp. zn. 28 Cdo 1646/2004). Pokud může být otázka oprávněnosti výpovědi nájemní smlouvy nebytových prostor řešena jako otázka předběžná v řízení o jejich vyklizení, nemůže být dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. na žalobě o určení její neoprávněnosti. 12. Odvolací soud z výše uvedených důvodů napadený rozsudek změnil ve výroku I. tak, že žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi nájemní smlouvy zamítl (§ 220 o. s. ř.) a podle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalovaným právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 13. Žalovaní, kteří byli podle rozhodnutí odvolacího soudu v řízení plně úspěšní, mají právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupn