38 CO 24/2021-250 — Krajský soud v Brně

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl, že původně žalovaná [jméno] [příjmení] je povinna zaplatit žalobkyni částku 14.879 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. rozhodl, že v části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala na zaplacení částky 240 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. Výrokem III. rozhodl, že žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. 2. Proti tomuto rozsudku podaly v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně a původně žalovaná [jméno] [příjmení]. 3. Žalovaná podala odvolání proti výroku I. s tím, že soud přiznal nárok žalobkyni, ačkoliv nesrovnatelnosti ve vykazování služeb byly tak velké, že znemožnily zpětnou kontrolu provedených služeb. Žalobkyně opakovaně popisovala své služby jako bezvadné a odmítala připustit jakékoliv nesrovnalosti či pochybení. Soud I. stupně poté nelogicky vyvodil, že nárok žalobkyni svědčí, neboť žalovaná dostatečně nevytkla pochybení, respektive jejich část nebyla vytknuta okamžitě a dostatečně konkrétně. Tento závěr je však dle názoru opatrovníka žalované právně vadný, neboť nebyl zohledněn zdravotní stav žalované, kdy tato měla sníženou kognitivní schopnost bez orientace ve společenských vztazích. 4. V průběhu odvolacího řízení došlo dne [datum] k úmrtí žalované [jméno] [příjmení]. Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 4. 2022, č. j. 31 D 1764/2021 – 57 bylo rozhodnuto o pozůstalosti po zemřelé. Účastníky řízení o vypořádání dědictví po [jméno] [příjmení] byli pozůstalý syn [jméno] [příjmení] a pozůstalá vnučka Mgr. [jméno] [příjmení], kteří neuplatnili výhradu soupisu. Tímto usnesením byla schválena dohoda o rozdělení pozůstalosti uzavřená mezi dědici a potvrzeno nabytí pozůstalosti podle této dohody pozůstalé vnučce Mgr. [příjmení] [příjmení], kdy čistá hodnota pozůstalosti byla určena částkou 110.146 Kč. 5. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2022 č. j. 38 Co 24/2021 – 232, které nabylo právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto tak, že v řízení bude dále jako se žalovanými pokračováno s [jméno] [příjmení], narozeným [datum], bytem [adresa], a Mgr. [jméno] [příjmení], narozenou [datum], bytem [adresa]. 6. Podle § 1704 občanského zákoníku, neuplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu. Neuplatnilo-li výhradu soupisu více dědiců, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně. 7. Dle konstantní judikatury dochází podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 k přechodu povinností dědiců k úhradě dluhů v plném rozsahu, tj. dědic je povinen uhradit zůstavitelovy dluhy i nad rozsah nabytého dědictví, není-li zákonem stanoveno jinak (§ 1701 občanského zákoníku); proto dědic, byť z dědictví ničeho nenabyl, odpovídá za dluhy zůstavitele, nebylo-li jeho postavení dědice jinak zákonným způsobem modifikováno. Soud je při rozhodování o procesním nástupnictví povinen přihlédnout zejména ke skutečnosti, zda dědicové (či některý z nich) uplatnili výhradu soupisu ve smyslu § 1706 občanského zákoníku, popřípadě zda zde neexistuje jiný – zákonem stanovený – důvod pro úpravu rozsahu odpovědnosti jednotlivých dědiců za dluhy zůstavitele (usnesení NS ČR sp. zn. 20 Cdo 1504/2018). 8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu, t. j. jeho výrocích I. a III., kdy výrok II. nebyl odvoláním dotčen a je v právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), jakož i jemu předcházející řízení, a dospěl k závěru, že odvolání původně žalované [jméno] [příjmení] není důvodné, důvodné je odvolání žalobkyně. 9. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že tento vzal za prokázáno, že služby žalobkyně spočívající v pomoci při úkonech osobní hygieny a v pomoci při přípravě a podání jídla byly žalované ve fakturovaném rozsahu za měsíce leden a únor roku 2016 skutečně poskytnuty, s výjimkou fakturace dvou hodin – odpoledních službách ve dnech 15. 2. a [datum] ve výši 240 Kč (zamítavý výrok II. rozsudku soudu I. stupně ohledně této částky nabyl právní moci, jak uvedeno výše). 10. K těmto závěrům dospěl soud I. stupně po dokazování, provedeném smlouvou o poskytnutí pečovatelské služby ze dne [datum], listiny označené„ SOCIÁLNÍ PŘEŠETŘENÍ“ ze dne [datum], listinou nazvanou„ Pracovní plán“ z [datum], fakturami ohledně vyúčtování poskytnutých služeb za měsíce leden a únor 2016, listinou nazvanou„ Platební předdoklad“, listinou nazvanou„ Záznam o průběhu služby“ a výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]. 11. Soud I. stupně v této věci provedl rozsáhlé dokazování a správně zjistil skutkový stav věci, z nějž vyvodil též zcela správný závěr právní, kdy právní vztah mezi účastníky řízení posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách v platném znění. Původní žalovaná [jméno] [příjmení] byla osobou se zdravotním postižením mající právo na dostupnost vhodných služeb sociální péče vyplývající z ust. § 38 zákona o sociálních službách, kdy tyto služby napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem podpořit život v jejich přirozeném sociálním prostředí a umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Každý má právo na poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí. Toto právo je pod ochranou soudní moci a lze je uplatnit v řízení před soudem (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2637/17). V daném případě se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení žalované částky z titulu neuhrazení části faktury za provedené služby sociální péče v měsících leden a únor roku 2016. V měsíci lednu 2016 byla neuhrazena částka 7.446 Kč, a to za položky„ běžné nákupy a pochůzky“,„ pomoc při úkonech osobní hygieny, včetně oblékání a svlékání“,„ použití rukavic“,„ příprava, pomoc a podpora při jídle a pití“. Za měsíc únor roku 2016 byla neuhrazena z faktury splatné dne [datum] položka„ běžné nákupy a pochůzky“,„ běžný úklid, údržba domácnosti“,„ pomoc při úkonech osobní hygieny včetně oblékání a svlékání“,„ použití rukavic“,„ příprava, pomoc a podpora při jídle a pití“. Neuhrazena tak zůstala částka 7.673 Kč. Neuhrazení účtovaných poskytnutých služeb žalovaná odůvodnila kontrastem množství času stráveného pomocí a podporou při podávání jídla a pití v měsících leden a únor 2016 s měsícem březnem 2016, za který veškeré účtované služby uhradila v plné výši. Žalovaná odmítala část účtované úhrady za poskytnutí služeb s tím, že nebylo plněno řádně (došlo ke„ zhoršení udržování stavu čistoty v domácnosti“) a doba věnovaná přípravě a podávání jídla a doba provedení hygieny neodpovídají skutečnosti. Žalovaná tedy uplatnila právo z odpovědnosti za vady, jež vychází z ustanovení občanského zákoníku (§ 1914 a následující obč. zák.), kdy právo z vadného plnění lze uplatnit u soudu, byla-li vada vytčena bez zbytečného odkladu. Jelikož v daném případě se jednalo o poskytování služeb vyplývajících ze zákona o sociálních službách, je s ohledem na časový odstup velmi obtížné zjistit kvalitu a rozsah poskytnutých služeb, kdy navíc nutno zdůraznit, že žalovaná bydlela v domě spolu se svou vnučkou (nyní žalovanou [číslo]. Mgr. [jméno] [příjmení]) a jejími dvěma syny, z nichž jeden má právnické vzdělání a v řízení před soudem I. stupně vykonával funkci jejího opatrovníka. Bylo tedy možno očekávat, že vytknutí vad poskytovaných služeb bude ze strany žalované provedeno bezprostředně po poskytnutí takové služby, přičemž s ohledem na věk a nepřiznivý zdravotní stav žalované nebylo možno z její strany adekvátně reagovat, kdy kognitivní funkce žalované se s přibývajícím věkem snížily. Vzhledem k tomu, že služby byly účtovány pouze jednou měsíčně a jako podklad k vyúčtování sloužila evidence vedená pomocí čárových kódů, které nebyly uživateli běžně přístupné, bylo možno zjistit rozsah účtovaných úkonů až v konečném vyúčtování, a to na základě vystavené faktury. Soud I. stupně se správně zabýval tím, které vady plnění mohla žalovaná uplatnit bezprostředně a které až v návaznosti na předložené vyúčtování. Lze souhlasit se závěrem, že pokud měla žalovaná, případně její vnučka za to, že běžný úklid není řádně vykonáván, bylo na ní, aby tuto konkrétní vadu žalobkyni bezprostředně vytkla a uplatnila právo z vadného plnění. Totéž se týká námitky žalované vůči nedostatkům při provedení osobní hygieny a služeb vztahujících se k úkonu příprava a podávání jídla. Bylo-li ze strany žalované namítáno, že časový rozsah poskytovaných služeb je neodpovídající a jednotlivé úkony péče o žalovanou mohly být provedeny v kratším čase, než byl udáván pracovnicemi žalobkyně, pak, dle názoru odvolacího soudu, není v zájmu příjemce služeb sociální péče, aby tato byla poskytována v čase co nejkratším, nýbrž naopak má být posilována f