38 CO 4/2023-163 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud ve Vyškově jako soud I. stupně rozhodl v záhlaví označeným rozhodnutím o určení, že žalobkyně je vlastnicí nemovitých věcí, a to pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba – objekt k bydlení [adresa] v obci [obec] a dále pozemku p. [číslo] které leží v [katastrální uzemí] (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 23.694,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], [PSČ] [obec] (výrok II.). 2. Soud I. stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že mezi účastníky nedošlo k uzavření kupní smlouvy o prodeji předmětných nemovitostí žalovanému, neboť žalobkyně právně relevantním způsobem návrh kupní smlouvy učiněný žalovaným, který jej podepsal jako první, nepřijala a absenci uzavření kupní smlouvy nemůže zhojit ani vklad vlastnického práva. Žalobkyně, listinu označenou jako kupní smlouva o převodu vlastnictví k nemovitým věcem, po podpisu, žalovanému poštou či jiným způsobem – coby projev její vůle, návrh kupní smlouvy vůči žalovanému přijmout – nezaslala ani osobně mu ji nepředala a jak soud zdůraznil, objektivně žalovanému zaslat či předat ani nemohla, neboť, jak plyne z návrhu na vklad ze dne [datum], katastrálnímu úřadu bylo předloženo v tento den pouze jedno vyhotovení listiny označené jako kupní smlouva, přičemž soud z výslechu žalobkyně zjistil, že v den podání návrhu na vklad [jméno] [příjmení] ze společnosti [právnická osoba], ale ani jiná osoba z této společnosti nepředala žalobkyni (kromě listiny předložené ke vkladovému návrhu) další vyhotovení téže listiny, které by vůbec bylo možné po akceptaci takového návrhu žalobkyní zaslat žalovanému coby přijetí návrhu. Žalobkyně přitom nezmocnila společnost [právnická osoba], [jméno] [příjmení] či [jméno] [příjmení] z této společnosti k jakýmkoliv právním jednáním či úkonům souvisejícím s procesem uzavření smlouvy o převodu předmětných nemovitostí mezi účastníky. Žalobkyně se s žalovaným poprvé setkala někdy kolem roku 2019 či 2020. 3. Soud I. stupně řešil jako předběžnou otázku, zda vůbec byla mezi účastníky kupní smlouva právně relevantním způsobem uzavřena a s přihlédnutím k ustanovením §§ 545, 570 odst. 1, 2079 odst. 1, 2128 odst. 1 věta první, 560, 1732 odst. 1, 1735, 1745, 1740 odst. 1 a 1770 občanského zákoníku, dospěl k závěru, že předmětná kupní smlouva mezi účastníky po právu uzavřena nebyla. Za této situace pak považoval za nadbytečné, neúčelné a nehospodárné provádět další, účastníky navrhované důkazy. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1917/2004) neměl soud za důvodnou námitku žalovaného, že uplatnění žaloby na určení vlastnictví je v dané věci výkonem práva, který je v rozporu s dobrými mravy. Smluvní strany se nikdy před či při uzavření kupní smlouvy nesetkaly, listinu označenou jako kupní smlouva podepisovali každý na jiném místě, přijetí nabídky kupní smlouvy nebylo učiněno v intencích § 1740 odst. 1 občanského zákoníku, účastníci nesjednali ohledně akceptace návrhu smlouvy jiné ujednání ve smyslu § 1770 občanského zákoníku, přičemž faktické kroky týkající se této listiny činil [jméno] [příjmení] ze společnosti [právnická osoba], případně jeho spolupracovník [jméno] [příjmení]. 4. Žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná, přiznal soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. 5. Proti shora uvedenému rozsudku soudu I. stupně podal do celého jeho rozsahu žalovaný obsáhlé odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítne, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaný v září 2016 zakoupil od žalobkyně za účasti zprostředkovatele [právnická osoba] nemovitosti, za které v souladu s kupní smlouvou zaplatil kupní cenu v celkové výši 2.450.000 Kč financovanou převážně prostřednictvím hypotečního úvěru [právnická osoba], který doposud splácí. Po převodu vlastnictví v katastru nemovitostí si žalobkyně od něj předmětné nemovitosti pronajala. Po skončení nájemního vztahu se pokusila od kupní smlouvy odstoupit, a to dopisem ze dne [datum], a to pro údajný rozpor s dobrými mravy a nezaplacení kupní ceny v plné výši. Soud v napadeném rozsudku uvedl, že žaloba je důvodná, ale z jiných důvodů, než tvrdila žalobkyně. Podle názoru soudu, kupní smlouva nebyla vůbec uzavřena, neboť akceptační proces žalobkyně řádně nedokončila. Žalovaný namítl, že soud ve věci od počátku postupoval nestandardně, jednostranně ve prospěch žalobkyně a svým jednáním porušil pravidla spravedlivého procesu. Důvody, pro které žalobě vyhověl, dovodil ze skutkových závěrů, které byly v rozporu s nespornými tvrzeními účastníků řízení, a které žádný z nich netvrdil. Soud u jednání [datum], bez návrhu stran, v rozporu s ust. § 131 o. s. ř. přistoupil k účastnickému výslechu žalobkyně, který zaměřil mj. na zpochybnění nesporné otázky uzavření kupní smlouvy, konkrétně procesu její akceptace. Podle ust. § 131 o. s. ř., soud může přistoupit k účastnickému výslechu pouze tehdy, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. Tato podmínka v daném případě splněna nebyla. Soud žalobkyni fakticky navedl na to, aby doručení žaloby do dispozice oprávněného popřela, neboť v takovémto případě by smlouva nebyla vůbec uzavřena. Tímto návodným poučením soud zmařil zbývající část její výpovědi a otázky žalovaného, neboť žalobkyně pochopila, že ji soud navádí na zcela nový způsob zpochybnění kupní smlouvy, který nikdy netvrdila a nikdy jej neuplatňovala. Nové tvrzení žalobkyně, že smlouvu nikomu nepředložila, je zcela nelogické a zjevně nepravdivé, když tuto smlouvu měla následně k dispozici úvěrující banka, žalovaný i katastrální úřad. Pokud by ji žalobkyně podepsala, své podpisy úředně ověřila, ale nikomu ji nepředložila, nebylo by možné, aby se do dispozice tolika subjektů dostala. Kupní smlouvu před podpisem četla, kupní cena jí byla zřejmá, k podpisu uvedla, že nejprve vše podepsala v [obec] v kanceláři [právnická osoba] a následně v [obec] již nepodepisovala kupní smlouvu, ale doložku na ověření podpisu. Žalobkyně nikdy netvrdila, že by se smlouvy po podpisu dostaly do dispozice žalovaného proti její vůli, naopak potvrzovala, že byla s převodem vlastnictví nemovitostí na žalovaného srozuměna a očekávala za ně peníze. Podle názoru žalovaného, soud absencí poučení dle ust. § 118a o. s. ř. a opomenutí navržených důkazů zatížil řízení závažnými procesními vadami. Žádnou ze stran soud v průběhu jednání nepoučil dle ust. § 118a o. s. ř., stejně tak žádného z účastníků nepoučil, že by dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení a nevyzval je, aby tyto důkazy označili bez zbytečného odkladu s poučením o následcích nesplnění této výzvy. Jiné poučení než podle § 119a odst. 1 o. s. ř., soud účastníkům nedal. Pokud by žalovaný neměl podepsanou smlouvu k dispozici a nebyl přesvědčen o její řádné akceptaci žalobkyní, logicky by na jejím základě neplnil kupní cenu a nemohl by tuto smlouvu předkládat úvěrující bance k dokončení úvěrového procesu. Ust. § 1744 občanského zákoníku připouští tzv. faktickou akceptaci, neboť s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění. Je přitom zřejmé, že žalobkyně svým veškerým jednáním po podpisu kupní smlouvy zcela zřetelně projevovala svoji vůli kupní smlouvu uzavřít a akceptaci proto provedla minimálně faktickým způsobem ve smyslu ust. § 1744 občanského zákoníku. Žalovaný spatřuje porušení zásad spravedlivého procesu v tom, že žaloba mu nebyla řádně doručena, když teprve na žádost žalovaného mu byla zaslána teprve tři dny před nařízeným jednáním, soud se před nařízeným jednáním nezajímal o jeho stanovisko k žalobě, soud v rozporu s ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. vedl dokazování ohledně nesporných skutečností mezi účastníky v rozporu s ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. a v rozporu s ust. § 131 odst. 1 o. s. ř., bez návrhu stran, provedl ze své iniciativy účastnický výslech žalobkyně. V průběhu účastnického výslechu soud žalobkyni návodným způsobem fakticky navedl, jak má vypovídat, soud překvapivě zamítl veškeré další dokazování včetně účastnické výpovědi žalovaného, jemuž dokonce ani nedal poučení dle ust. § 118a o. s. ř., o ustanovení § 1744 občanského zákoníku, na které mj. žalovaný odkazoval, se soud v odůvodnění rozsudku ani nezmínil, protokol z jednání nebyl žalovanému zaslán včas a soud žalovanému odmítl poskytnout spis k nahlédnutí zasláním k [název soudu] a zároveň mu uložil pouze třídenní lhůtu k odůvodnění odvolání, přestože věděl, že žalovaný projevil zájem do spisu v rámci přípravy odůvodnění odvolání nahlédnout a vzhledem ke složitosti věci bude potřebovat lhůtu delší. Žalovaný nesouhlasí ani se skutkovými ani s právními závěry soudu, namítá, že soud nezjistil skutkový stav úplně, neboť nep