38 CO 94/2022-246 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně uložil v záhlaví označeným rozsudkem žalované povinnost zaplatit žalobci částku 322.670 Kč se specifikovaným příslušenstvím a na nákladech řízení nahradit částku 189.016,11 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výroky I. a II.) a povinnost zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 622 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Soud I. stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že mezi účastníky byla dne [datum] v ústní formě uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce jako zapůjčitel přenechal žalované jakožto vydlužiteli v hotovosti finanční prostředky ve výši 400.000 Kč, které se zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.070 Kč, a to tak, že částku 2.070 Kč hradila na účet [anonymizována tři slova] č. [bankovní účet] a částku 2.000 Kč na účet [anonymizována tři slova] č. [bankovní účet], což pravidelně činila od [datum] do [datum], kdy přestala zápůjčku splácet. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku. 3. Proti shora uvedenému rozsudku podala odvolání žalovaná a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá a žalobce je povinen nahradit jí náklady řízení před soudy obou stupňů. Důvodem odvolání je skutečnost, že soud I. stupně zcela nesprávně zhodnotil skutkový stav a nesprávné je tak i jeho právní hodnocení. Žalovaná opětovně tvrdí, že žádnou dohodu o zápůjčce s žalobcem nesjednala, žádné peníze od něj nepřevzala, neboť částka 400.000 Kč byla zápůjčka, kterou žalobce poskytl [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], případně oběma. Částku 400.000 Kč jí [jméno] [příjmení] předal jako dohodnutý vklad do budoucího společného podnikání žalované, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] s tím, že zápůjčka bude splatná ve splátkách, které bude ona poukazovat ze společných příjmů ze svého podnikatelského účtu. Pokud se týká hodnocení svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], tak kromě rozporů při jejich prvních výpovědích dne [datum], na něž žalovaná poukázala v doplnění prvního odvolání ze dne [datum], přibyly v kontextu výpovědi svědka [jméno] [příjmení], kterou učinil před odvolacím soudem dne [datum], rozpory další. Především jejich druhé výpovědi z [datum] se liší od prvních výpovědí, a to zejména u svědka [jméno] [příjmení]. Ten při první výpovědi tvrdil, že předání peněz od žalobce byli přítomni žalobce, žalovaná, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a on. Výslovně uvedl, že poté, co žalovaná peníze přepočítala, je dala [příjmení]. Je přitom logické, že jestliže by byly peníze předány [příjmení] poté, co je žalovaná přepočítala, že by musel být přítomen i žalobce, od něhož je žalovaná měla údajně přebrat. Při druhé výpovědi však uvedl, že žalobce nejprve předal peníze žalované, pak zavolali telefonem [jméno] [příjmení], a ten že asi za hodinu přišel. Rozpor mezi těmito dvěma výpověďmi, kdy druhá výpověď je přizpůsobována výpovědi svědka [jméno] [příjmení], že peníze přebíral přímo od žalované, která seděla u stolu bez přítomnosti žalobce, na tomto místě, je zjevný. Zda skutečně žalobce předal žalované 400.000 Kč svědek nevěděl, pouze při prvním výslechu uváděl, že když žalovaná peníze přepočítávala, byly tam dvoutisícovky. Podle výpovědi svědka [jméno] [příjmení] ten však přebíral tisícikoruny a pětisetkoruny. Výpověď svědka [jméno] [příjmení] žádné svědectví o předání peněz žalobcem žalované neobsahuje, ale pouze v první i ve druhé výpovědi uvedl, že viděl jen předání obálky žalobcem žalované, přičemž žalovaná mu údajně měla dodatečně oznámit, že v ní bylo 400.000 Kč, a že je vše hotové. Žádný ze svědků neuváděl žádné bližší okolnosti o údajném jednání o obsahu půjčky mezi žalobcem a žalovanou, kterému měli být podle žalobce přítomni. Výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vykazují zásadní rozpory, které napadený rozsudek ignoruje. Za dané procesní situace bylo rozhodující, zda žalobce skutečně uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, s jakým obsahem a zda skutečně došlo k předání peněz z této zápůjčky. Povinnost tvrzení a důkazní břemeno byly na straně žalobce, který povinnost tvrzení náležitě nesplnil a důkazní břemeno neunesl. 4. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný. Skutečnosti ohledně dohody o zápůjčce byly spolehlivě prokázány nejen navrženými listinnými důkazy, ale i výslechy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří vypovídají shodně bez vnitřních rozporů, emočně neutrálně a spontánně. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně napadené opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 6. Ze spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 6 C 87/2020 odvolací soud zjistil, že v dané věci bylo již rozsudkem soudu I. stupně ze dne 15. 12. 2020, č. j. 6 C 87/2020 – 69 žalobě zcela vyhověno. Proti tomuto rozsudku žalovaná podala odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 11. 2021, č. j. 38 Co 92/2021 – 169 tak, že rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, když uzavřel, že po výslechu svědka [jméno] [příjmení], kterého vyslechl v odvolacím řízení je třeba odstranit nepřesnosti doplněním dokazování, a to opětovným výslechem svědka [příjmení] a [příjmení] a po jejich výslechu případně zvážit, zda je nutno doplnit dokazování provedením dalších důkazů navržených žalovanou. Soud I. stupně v novém řízení, postupem v souladu se závěry vyjádřenými v rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 25. 11. 2021, č. j. 38 Co 92/2021 – 169, opětovně dospěl ke stejným závěrům jako v prvním rozhodnutí ze dne 15. 12. 2020, č. j. 6 C 87/2020 – 69. 7. Odvolací soud je ve shodě se soudem I. stupně, že v dané věci bylo v novém řízení dostatečně prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku, jejímž předmětem byla částka 400.000 Kč poskytnutá žalobcem žalované za podmínek jejího splácení v pravidelných měsíčních splátkách. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky pravidelně splácela v době od [datum] do [datum] a po odstoupení žalobce od smlouvy o zápůjčce jí vznikla povinnost vrátit zbývající dlužnou částku ve výši 322.670 Kč, když celkem uhradila na poskytnuté peněžní prostředky částku 77.330 Kč Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozsudku a řízení jeho vydání předcházející neshledal na straně soudu I. stupně žádné vady v provedeném dokazování ani v hodnocení provedených důkazů a z odůvodnění rozhodnutí dostatečným způsobem vyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry soudu. Skutková zjištění vyplývají z provedených listinných důkazů i z výslechu výše uvedených svědků, v jejichž výpovědích odvolací soud neshledal žádné závažné rozpory, pro které by bylo možno považovat je za nevěrohodné. 8. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2394 občanského zákoníku, bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. 10. Podle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud I. stupně v odůvodnění rozsudku logicky a správně uvedl, co a z jakých důkazů má prokázáno, provedené důkazy hodnotil a uvedl, které důkazy neprovedl a z jakých důvodů. Tento postup soudu I. stupně má odvolací soud za zcela správný a nemá vůči němu připomínek. Pokud jde o závěry právní, odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně se podrobně zabýval všemi právními námitkami účastníků řízení, které mohou být pro danou věc podstatné a současně shledal právní závěry za správné. 13. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné (§ 219 o. s. ř.) O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud I. stupně správně podle výsledku řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Na odůvodnění jeho výroku o náhradě nákladů řízení odvolací soud odkazuje. 14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvol